ŠUMAVA - FILIPOVA HUŤ 10.-19.8.2007

V pátek 10.8.2007 od rána nakládáme a svážíme, kolem poledne přejíždíme k Moudrým k nádraží O-Vítkovice, znovu vše přeskládáváme a s Feldou, Méganem, plným vozíkem a s koly na střeše, jedeme směr Brno (zastávka na oběd a benzín u Tesca na Vídeňské) a k večeru dorážíme přes Pelhřimov, Tábor, Písek, Strakonice a Vimperk až do cíle do Filipovy Huti, údajně nejvýše položené obce v ČR. O chvíli později doráží Boháčci z Brna a v noci Kurci ze Žiliny. Čára s Luďkem se rozhodli ponocovat a vyprávět si zážitky (hlasitě) až do rána bez spaní…

Po snídani v sobotu 11.8.07 před polednem poprvé sedáme na kola a všichni vyrážíme na Modravu (marně chceme v informačním centru koupit turistickou známku, byla vyprodaná - jak později zjišťujeme i na více místech Šumavy byly vyprodány) a pokračujeme podél Rybárny a Roklanského potoka do prvního kopečku až k Tříjezerní slati. Po prohlídce bažinek s naši oblíbenou vaginatou rostlinkou (Suchopýr Pochvatý) nám trošku sprchlo a tak mlaďoši se vydali pomalu na cestu zpět (Čára, Martinka, Matys a Martin Boháčkovic, Renčiči a Natálka Kurkovic), zatímco ostatní (Rosťa, Šrámka, Marťas a Micka Kašovští, Jana, Monča, Martin Moudří, Luděk a Simča Kurkovic) pokračovali kolem krásného kanálu Vchynicko - Tetovského s klenutými mostky až k propadu do elektrárny a dále kolem Srní a nádrže až do Srní samotného, kde se odehrávala pouť. Takže jsme se nabaštili a napili, poslechli si country kapelu (basista a kytarista, ale hráli pěkně, Greenhorny, Tučného…), koupili Turistickou známku a vyjeli směr Rokyta, kde jsme si prohlédli geologickou expozici a taky krásné fotky v informačním centru (převážně z historie plavení dřeva). Před IC se předla vlna, pilo kozí mléko, chodilo na chůdách a prováděly vůbec další originální staročeské procedury. Na Antýglu jsme u campu opět koupili známku a do kopce vyjeli přes Modravu až k základně na Filipovu Huť. Do posledního kopce Jana s Mončou vyzkoušely místní cyklobus. Večer přijeli Václavíci (Zdeněk, Iveta, Katka a Maťo). Po večerech se kuchtilo, myslím si, že první večeře byly Václavíkovic halušky. Jenom Boháčci se s námi o společných večeřích nechtěli otrávit a tak se raději stravovali samostatně. Po večerech padlo hodně dobrého vínka a dalších kvalitních destilátů. A pouštěla se různá hudba a dětské filmy na DVD.

V neděli 12.8.2007 po snídani (pro drahé, ale čerstvé pečivo a dobroty se zajíždělo do pekárny na Kvildě) jsme opět sedli na kola (z Václavíků vyrazil jenom Zdeněk, protože Katce nebylo po cestě ještě úplně OK) a za slušného počasí jsme vyrazili přes Modravu na Březník. Po cestě jsme se rozdělili (Boháčci museli s Matysem dříve do chaty kvůli odpolednímu spánku, Renčiči s Natálkou se přidaly). Na Březníku jsme si prohlédli nádherné fotky ze Šumavské přírody a expozici o Karlovi Klostermanovi. A taky si dali pivko. Následovalo stoupání na Černou horu (maliny, borůvky, jahody…) a sešup dolů až k Pramenu Vltavy, kde jsme se poctivě vyfotili a prohlédli výstavku a hesla ekologických aktivistů. Po cestě jsme viděli i následky orkánu Kyril. Další cesta až na Kvildu vedla pořád mírně z kopce, takže to šlo velice rychle. Po prohlídce IC jsme pokračovali na Jezerní slať i s rozhlednou a také s naší oblíbenou rostlinkou a dále na oběd do Horské Kvildy. Tam jsme pojedli a popili za rozumnou cenu a závěrečným stoupáním se dostali přes lesy až na Filipovu huť. K večeru musel Rosťa zajet do Vimperka, protože z jiné akce přijel Libro a Peťa, utrmáceni dlouhou cestou a ČD. Večer byla Kurkovic výborná roláda s brambory a polévka a vínko…

V pondělí 13.8.2007 jsme posnídali párečky, opět osedlali kola a kromě Boháčků a části Kurků jsme vyrazili přes Modravu, Roklanský potok a Javoří pilu až na vrch a rozhlednu Poledník (1315 m n.m.). Nahoře nás chytla bouřka, takže viditelnost z rozhledny (bývalý vojenský objekt momentálně s historií železné opony a přírody Šumavy) nebyla úplně stoprocentní. Po občerstvení a prohlídce následoval prudký sjezd na Prášilské jezero (vyfotit se, nakrmit kačenky…). Maťo si po cestě dolů vyzkoušel, jak se nemá jezdit přes vodní kanálky v cestě. Ale přežil to v pohodě. No a nakonec jsme sjeli do Prášil, kde jsme všichni poobědvali a rozdělili se. Rosťa v chatě KČT nakoupil Turistické známky. Část se vrátila na základnu cyklobusem a část statečně šlapala (nejprve přes Botanickou zahradu Prášily) do prudkého kopce přes Velký Bor, Novou Studenici a Zelenou Horu na Modravu a domů. Na večeři jsme měli pečené masíčka, kotletky, kuřecí, hranolky, kompoty…

V úterý 14.8.2007 jsme vyrazili do Sušice. Jenom Libro s Peťou vyrazili na kola dohánět to, co zameškali. Ale protože nám vždy trvalo, než se taková banda vydala z chalupy ven, přijeli jsme, když už muzeum na náměstí zavíralo na polední přestávku. Takže jsme si dali rozchod na oběd a na prohlídku města (Rosťa na bankovní převody a výběry…) a sešli se opět v Muzeu Šumavy -výstava o vlacích i s panelem a modelem, obrazy, vzácný cínový poklad, ale hlavně historie zápalek (SOLO Sušice) s mnoha origoš nálepkami a taky velký pohyblivý historický Betlém. Poté jsme přejeli na Antýgl, jedno auto nechali na Čeňkově pile a společně se vydali pěšky po Vydře dolů. Po cestě jsme se fotili na kamenech a na Turnerove chatě jsme samozřejmě pojedli a popili. Jenom na Vydrýska jsme neměli štěstí, protože chrněl v boudě. Večer jsme popapali vepřový gulášek a polévku

Středa 15.8.2007 byla díky nejteplejšímu počasí určena jako vodácký den. Rosťa objednal v Lenoře v půjčovně nějaké lodě a vyrazili jsme brzy ráno (o půl osmé). Zatímco někteří nafukovali lodě v Lenoře, chlapi odvezli auta do cíle cesty v Nové Peci a jedním se vrátili. Bohužel jsme zjistili, že jedna Pálava má na dně odlepenou záplatu a tak jsme si museli půjčit ještě jednu loď, celkem tedy tři. Půjčovna VOTUS byla tedy o dost dražší (750,-- Kč !!!) než inzerovali v novinách v příloze Léto MF Dnes (290,-- Kč za kánoe, 2 pádla a sud ) !!! Zlodějina… Ale nakonec jsme se šťastně nalodili a jeli ve složení - na Pálavách: Marťas - Martin, Rosťa - Šrámka, Simča - Micka. Na půjčených trojmístných kánoích: Luděk - Natálka - Renčiči, Zdeněk - Maťo - Iveta, Jana - Katka - Monča.

Nejprve jsme projeli pod slavným mostem v Lenoře (mimochodem, potřeboval by poopravit…) a u Soumarského mostu jsme pojedli a popili v jednom z mála bufetů na cestě. I rumíček na zahřátí se našel. Teplá Vltava protéká většinou kolem I. Zóny Národního parku Šumava a nesmí se tam jen tak stát a vystupovat, ale tento kus cesty byl pěkný a meandrovitý, s čistou vodou, krásným štěrkem a pěknými břehy a faunou. Vodáků bylo tak akorát, naštěstí nebylo moc plno. Neuvěřitelné štěstí měla Renča, hmátla při plavbě do vody a vytáhla láhev slivovice ! No fakt ! Asi někomu uplavala. No tak co s ní, že jo ? Vrátit ji nebylo komu… Po zastávce Pěkná jsme pochopili, proč mnozí končí plavbu tady. Né že by poslední úsek cesty byl nepěkný, ale už to byla líná voda „olej" blížící se do Lipenské nádrže a tak když si někteří mysleli, že si na lodích odpočinou, tak to se zmýlili. Museli jsme si i zapádlovat, abychom se kolem půl sedmé večer vylodili asi po 30 km dlouhé plavbě v Nové Peci. Vyfoukli jsme naše tři lodě a ostatní nechali půjčovně, která si pro ně přijela sama. Rosťa s Renčou, Janou a Maťem projevili zájem jet vlakem a tak jsme s malým zpožděním vyjeli pěknou krajinou přes Ovesnou (tam jsme s Luďkem a spol v roce 1985 začínali náš velký vandr po Šumavě, končící u oddílu Bobrů na základně v Mezholezích…) na Černý Kříž, tam jsme se vydali směrem zpět do Volar a zde jsme přesedli speciálně na vláček čekající jenom na nás pět do Lenory ! Kdyby ČD neměly zpoždění, tak to nemělo chybu. Už za tmy jsme se auty vrátili na Filipovu Huť a na večeři byly polévky a utopenci a už ani nevím, co všechno. Hlady určitě nikdo neumíral. Po večerech jsme slyšeli zážitky i ostatních z kol atd.

Ve čtvrtek 16.8.2007 ráno nám odjeli do Žiliny Kurci, protože se v pátek ráno chystali do Itálie. Renčiči nám nechala alespoň boty… My ostatní jsme naložili kola na vozík a na střechu a vyjeli směr Prášily a Železná Ruda na parkoviště pod Špičák s přiblblým dědkem (který se hlásil, že běda jak přesáhneme zaplacené dvě hodiny, tak si to tedy doplatíme, že si to pohlídá !!!). Na kolech jsme tedy vyrazili k Černému jezeru a Rosťa s Librem, Martinem a Marťasem si ještě speciálně zajeli tam a zpět přes kopec k největšímu šumavskému vodopádu Bílá strž. Z parkoviště jsme odjížděli přesně za dvě hodiny… V Železné Rudě jsme něco nakoupili a většina z nás si dala v jednom z hotelů menu - kachnu s knedlíky a zelím. Po cestě zpět jeli Václavíci už do Prášil prohlédnout si nově zbudovanou Botanickou zahradu a ostatní ještě zaparkovali na Nové Hůrce a vyrazili na kolech nahoru k Jezeru Laka. Tam jsme opět nakrmili kačenky, vyfotili se a po cestě zpět se rozdělil Marťas s Peťou, který právě dorazil z cest a z Německa (Grosser Arber) a ti jeli až na základnu na kolech, protože jsou ještě mladí a zdatní… No a my ostatní jsme museli „auty", přece jsme je tam nemohli nechat na parkovišti, že. Večer nás čekal tradiční program, papání, pití, hudební DVD, zprávy… Kromě zpráv nás během týdne v televizi zaujal ještě jeden díl dokumentu o dobývání kosmu - soutěžení mezi USA a SSSR. Jinak tam je signál celkem mizerný.

V pátek 17.8.2007 bylo celkem pošmourno, Václavíci vyrazili směrem domů do Popradu, ale ještě nejdříve pro vínko ke známým na Jižní Moravu. My ostatní jsme sedli do aut a rozjeli se na Zadov a Churáňov. V tomto počasí tam bylo celkem mrtvo, ale Turistickou známku jsme nakonec sehnali a kromě sjezdovek a běžeckého stadiónu jsme nakonec i penzión Katky Neumannové našli. Po cestě zpět jsme zajeli ještě na Kvildu, kde jsme zabrousili do IC CHKO Šumava a nechali si pustit v kině dokumentární film. A aby toho nebylo málo, tak o kousek dále jsme ještě prolezli muzeum Kvildy a okolí, ve kterém byly mimo jiné i expozice o haváriích a ztracených letadlech. Mezitím se sbalili a odjeli Boháčci do Brna, protože ti se pro změnu chystali do Bulharska. My zbývající jsme uklízeli a uklízeli, abychom mohli předat chalupu kolem páté večerní správci a poté jsme vyrazili směr Lipno. V katalogu campů jsme si vybrali „vybavenější" camp v Jenišově u Horní Plané. Tam nás čekala protivná recepční, která nám pořád nutila, ať tam nespíme, že nemají rádi Čechy, co tam po nocích dělají bordel a tak dále. No odpor, český hnus, rasismus. Už jsem měl sto chutí na ni zavolat policii, případně ČOI ku. Samozřejmě, že pokud dělají bordel ubytovaní z Německa či Nizozemí, to jim nevadí. A to je třeba říci, že camp byl dost drahý a jenom průměrně vybavený, hajzly byly špatně odvětrané a smradlavé, bez toaletního papíru, bez mýdla, ve sprchách se vždy platilo ještě 20,-- Kč a v místní prodejně potravin bylo všechno tak o 100% dražší než v normálním obchodě… Když jsme postavili naše tři stany Kempy (v jednom spali kinders Marťas, Martin, Monča a Micina, ve druhém Jana, Rosťa a Šrámka a ve třetím Libro a Péťa), vyrazili jsme na kolech po cyklostezce do Horní Plané. Nejdříve jsme se podívali, v kolik jezdí zítřejší přívoz a potom zapadli na náměstí do hospůdky na večeři. Na náměstí byl ještě pomník na Pochod smrti, ale písmena byla už zničena, zřejmě na turistech málo vydělávají… Večer se ještě hrály karty a popíjelo a dojídaly zbytky a utopenci atd.

Ráno v sobotu 18.8.2007 jsme po snídani nasedli na kola a přejeli k přívozu, který nás za pár kaček společně s auty převezl na druhou stranu Lipna do Bližší Lhoty a dále jsme pokračovali do Zadní Zvonkové, kde jsme se napojili na Schwarzenberský kanál, od kterého jsme projeli téměř celou českou část. Cyklotrasa v délce 44,133 km podél kanálu je dnes nejdelší rovina na Šumavě a tak se šlapalo dobře a kilometry ubíhaly. Projeli jsme kolem Klápy, akvaduktu, Rosenauerovy kapličky, Jeleních vrchů, vyfotili se u tunelu a v tunelu (štíhlé holky prolezly i mříží…) … a tady jsme se rozdělili. Jana s Mončou už jely směrem na Novou Pec, Rosťa s Marťasem a Peťou do kopce na Plešné jezero (bylo svým okolím hodně podobné na Černé jezero) a ostatní pokračovali stejně jako kluci později k nádržce (vypuštěné a zarostlé…), k Rosenauerovu pomníku, do Nového údolí s nejkratší železnicí na světě a muzeem a do Stožce, kde jsme poobědvali v Rybárně. Tam nás pro změnu čekala arogantní obsluha, jak se na Čechy sluší a patří. Když si nás číšník i poněkolikáté nevšímal a Peťa se slušně zeptal, jestli si můžeme objednat, tak odsekl, jestli ty věci co drží má jako vyhodit či co. Čechy krásné, Čechy mé. Být tam více Baníkovců, tak dostanou všichni po hubě, blbečci co neumí mluvit ani spisovně. Mluvili jsme asi málo německy…

Zpět na Novou Pec vedla krásná asfaltová cyklostezka údolím Studené Vltavy přes Černý Kříž, mimochodem hojně využívaná bruslaři na kolobutech, opravdu stovky inlainistů. Příště si kolobuty vezmeme taky. Do Horní Plané nás čekala část CTZ 33, kterou jsme si ale zkrátili trochu po hlavní asfaltce, i tak jsme ten den najezdili kolem devadesáti kilometrů a už jsme toho měli celkem akorát. Po nákupu v otevřené sámošce na náměstí jsme se v campu vysprchovali, pojedli v místním bufíku se zmatenou obsluhou a večer ještě poslouchali, jak Baník vyhrál fotbal nad Libercem a na ráno už nabalili kola na vozík a na střechu.

V neděli 19.8.2007 už nás čekal cestovatelský den, po sbalení a vrácení karty na závoru na recepci jsme vyjeli směr Český Krumlov, České Budějovice a přes Tábor známou cestou (se zastávkou v Tescu v Brně na oběd) do Ostravy. Původně jsme ještě chtěli po cestě něco vidět, ale protože v Brně se jela Velká cena ČR motocyklů a bylo tam skoro 200.000 diváků, museli jsme po D1 projet dříve než závody skončily. Potom už bychom byli marní… Šrámka to zvládla celé i s Méganem a vozíkem, protože na Feldě 1,6 Combi jsme měli nějakou divnou zásuvku a všechno neblikalo a nesvítilo, jak by mělo. Zprvu z toho měla trauma, ale auto si vyměnit nechtěla ! No a po vykládce v Proskovicích jsme odvezli kluky do Poruby, Moudré do Havířova, Kašovské do Výškovic…

Nebyla to špatná výprava. Bylo nás 21. Na kole jsem najel sice jenom cca 230 km, někteří ale i mnohem více (Péťa, Marťas). Všichni na kolech pojezdili více či méně, Boháčci i statečně s nejmladším účastníkem výpravy, byť si den a polední spaní museli organizovat jinak než my. Základna našich přátel - Ligy lesní moudrosti (indiáni) od naší poslední Šumavy v roce 2004 doznala změn, přístavba už je téměř hotova, pokojíčků a místa jsme nakonec měli dost, ale ještě jim chybějí peníze na vnitřní vybavení, novou kuchyň, dodělání sociálek atd. Trápil nás akorát vadný (a přitom nový) bojler, kvůli kterému někdy nebyla teplá voda, protože uvnitř vyskakovala tepelná pojistka a díky „nočnímu" proudu se nahříval značně nepravidelně. No, Ligisti to musí reklamovat… Ale vypomohli jsme si varnými konvicemi a vodou z umyvadel, z druhého sklepního bojleru. Pokud jsem špatně popsal sled dobrot a jídel, tak se omlouvám. Ale jinak byla Šumava krásná jak jsme očekávali, špatné zážitky máme pouze s některým místním neochotným personálem… Tak kampak vyrazíme na kola příště ? Rosťa RR.