X.Zimní sraz turistů Vysočina 8.-11.2.2007

Tato zima sice sněhu a lyžování příliš nepřeje, ale to přece není důvod k tomu, aby se turisté a přátelé nemohli setkávat. Sračky bojící se nedostatku sněhu zůstaly doma, ale jak by k tomu přišli pořadatelé, kteří se dlouho snaží sraz připravit ? I přesto se nás sjelo ve Žďáru nad Sázavou přes 500 (z toho přes 400 vícedenních) účastníků. Náš počet se pořád pohyboval nahoru dolů …. Díky nemocem i jiným problémům. Ve čtvrtek odpoledne nakonec vyrazili Tomáš, Marťas, Micka, Šrámka, Filipes, Rosťa a Kvasík dvěma auty po dálnici přes Brno (čepování benzínu a svačina) do Žďáru. Tam nás v hospůdce čekal Štěpán, který přijel od Berouna a už tam několik dnů pobýval a běžkoval. Rozložili jsme se v jedné ze dvou tělocvičen na 5. ZŠ - asi 10 min pěšky od náměstí a taky od Infocentra. Slavnostní zahájení jsme nestihli a tak jsme vyrazili alespoň do hospůdky, kde se čepovalo výborné kvasnicové pivo a kde už měl Štěpán přítele Pepu z Jičína. Filča si nevzala občanku a tak pivo nedostala… Štěpán už nás taky odpoledne zaregistroval a vyzvednul tašky s mapami, odznakami, prupiskami, pohlednicemi, pamětním diplomem, turistickou známkou… Od rána jsme již měli snídani ve školní jídelně (párečky, na cestu potom mandarinka a obložená houska) a za busem lyžařů jsme auty vyjeli na vrchovinu za město - na Fryšavu, kde bylo na běžkování dost sněhu. Toto dopoledne navíc sněžilo a poté bylo jasno, takže jsme se vydali směrem na Tři studně, Vlachovice, Sklené a zpět na Fryšavu. V hotelu na Třech Studních jsme posvačili a prohlédli si galerii Bohuslava Martinů. V tělocvičně jsme se osprchovali a vydali na náměstí, odkud se vyráželo na organizovanou prohlídku města s průvodcem, která končila mimořádným otevřením Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Ale protože si naši brzdaři objednali tousty a čekali na ně (ještě že v tělocvičně měli čas…), tak nám skupina utekla a když jsme se ji vydali stíhat pěšky na Zelenou horu, tak jsme je nepotkali. Santiniho vrcholné dílo české barokní gotiky (zapsané do seznamu UNESCO) jsme ale po hodině čekání viděli (za paďocha) i se zasvěceným místním správcem a průvodcem. Zpět jsme opět šli kolem domovského oválu naší skvělé rychlobruslařky Martiny Sáblíkové a zatímco po večeři (polévka + kuře s bramborem a okurkovým salátem) starší kluci šli do sauny, Rosťa + Filča + Šrámka vyrazili do Hotelu Jehla, kde v Kongresovém salónu probíhaly besedy. Nejprve krásná a zasvěcená s pracovníkem CHKO o Žďárských vrších (Ledňáčci, Rosničky, Výrové, Kulíškové… a taky přírodní zajímavosti) a poté s prodejcem a odborníkem na slovo vzatým o běžkách a mazání lyží (v okolí se nejenom jezdí Světový pohár Zlatá lyže, ale také se zde vyrábí lyže a další potřeby značky SPORTEN a také zde vyrostlo a působí několik našich reprezentatnů). No byla to alchymie… A na závěr se podařilo panu Havelkovi pustit ještě neúplnou verzi DVD z EURORANDA 2006, kde jsme také byli. Po cestě do tělocvičny už jsme stihli pouze jedno kvasnicové… Tentokráte Filča občanku měla. V sobotu po snídani (pomazánka a na svačinu chleby s řízkem a jablka či mrkve) jsme vyjeli auty do blízkého Nového Města na Moravě, kde jsme na náměstí za desetikačku prošmejdili Horácké muzeum, o kterém jsme se dověděli před 2 týdny v Toulavé kameře na ČT 1. Taky tam dorazila část busu z Ostravy s Honzou Klegou. Kromě lidové kultury Horácka, školy, života a práce vůbec byla výborná expozice lyžařství, protože tahle oblast drží mnoho primátů. Historie lyžařského sportu, výroby lyží, výstroj, diplomy, ceny… Známý Mlejnek z Víru na nádvoří funguje ale jenom v létě, protože jinak by voda zamrzla. No a na závěr zde byly fotografie dobrovolníků (převážně skautů), kteří pomáhali s organizací ZOH v Turíně. Ty byly také super. Nakonec jsme se ochotným pracovníkům podepsali do kroniky a vyrazili do kopců do Rokytna. Už na běžkách jsme vyrazili směrem na Sykovec, Tři Studně, Kadůvek a Kadov. Hned ze začátku Rosťa hodil svoji první držku a nalomil hůlku, protože stopa se rozdvojovala a on si vybral tu, která z kopce ve sjezdu končila v blátivé louži… (V pátek se toto podařilo většině při sjezdu na Fryšavu - zajet v plné rychlosti ve stopě do díry, ale bez bahna). Tak jsme se alespoň pobavili. Měli jsme v boxu náhradní hole, ale zvládli jsme to i bez nich. Většina členů měla samozřejmě více pádů. Dneska nám to více klouzalo a né a né to dobře namazat. Ale do Kadova jsme dojeli v pohodě a protože v hodpodě bylo plno, posvačili jsme na zahrádce s bufetem (celý den nám nádherně svítilo slunce). Při odchodu jsme potkali pana předsedu Havelku a ten Rosťu a Šrámku nejenom pozval na štamprli Kadovánku, ale také jako největší znalec turistiky u nás povykládal o historii tohoto moku (původně Samotínského vánku)… Je neskutečné, co všechno ví a zná. Z Kadova jsme se vydali pěšky po silnici do kopce směrem na Studnici a Paseckou skálu. V lese už bylo sněhu zase habakuk, ale my jsme si lyže obuli až na loukách nahoře a dojeli jsme zpět k autům. Po oba dny jsme ujeli vždy něco přes cca 15 km a všichni to zvládali v pohodě. I Filča, byť je běžkování její "nejneoblíbenější" sport. Mnohé stopy byly připraveny skútrem, ale některé jsme si museli projet v divočině i sami. Po cestě zpět jsme ještě zajeli přes Sázavu do Hamer a pěky zašli pod Rozštípenou skálu za Mamutem. Část účastníků měla samozřejmě i jiný něž běžkařský program (pěší, kulturní…).V tělocvičně jsme se okoupali, odpočinuli a po večeři (knedlo vepřo zelo) vyrazili do Sokolovny na Papučový bál. Sokolovna ze dvacátých let je známá tím, že základní kámen poklepal sám T.G. Masaryk a pochází odsud i slavná fotografie z poštovních známek Masaryk s děvčátkem. Po oficiálních proslovech pana starosty, pana Havelky a ocenění několika členů KČT se předala štafeta se stuhami do Českého lesa, protože další XI. Český zimní sraz bude za dva roky v Bělé nad Radbuzou. Ale pozor, v mezidobí příští leden bude "Mezinárodní", který pořádáme my (Moravskoslezská oblast) pro ČR, SR a Polsko u nás v Mostech u Jablunkova !!! No a potom se tančilo, zpívalo, pilo… Dlouhý čas u našeho stolu pobyl v debatě pan Havelka a my jsme na oplátku vytáhli placatici Kadovánku, kterou jsme tajně koupili v Kadově. Pozvali jsme ho samozřejmě i na náš letní tábor s DWJ. Zatímco mladší většinou tlačili do mobilu, starší i tancovali (zvláště Štěpánovy kreace máme zachyceny na videokameře !). Taky přišla ke slovu kytara a trubka, když pomineme kapelu na pódiu. Do hajan jsme se dostali tak někdy mezi druhou a třetí ranní, co já vím…? Ráno po snídani (salámy, sýry + balíček - tatranky a chleby s pomazánkou) jsme balili a odvezli Štěpána na nádraží a sami vyrazili tentokráte přes Vysočinu směrem Boskovice, Prostějov (svačina) až do Ostravy. Na tomto srazu se samozřejmě našly i chybičky (mezi organizátory nebyli Tomíci, zřejmě na Vysočině nejsou, důchodci jako pořadatelé v tělocvičně nám organizovali život jako malým dětem, chyběly v tělocvičnách aktuální zprávy, muselo se pro ně až na náměstí, ozvučení v Sokolovně nebylo úplně pro všechny místa ideální, na záchodech a umývárkách /sprchy byly pěkné, ale WC celkově málo/ mohlo být i mýdlo atd.) Ale ono se to dobře kritizuje, za rok se můžeme jako organizátoři předvést my. Ty nedostatky si schovávám jako poučení a pro naše organizátory. Někteří mladší s námi chtěli jet, ale my jsme to nedoporučili, protože jsme málokráte v této zimě běžkovali a nechtěli jsme, ať se bez tréninku trápíme. Ale starších mohlo jet více. Už jsme v minulosti ať už jako oddíl nebo jednotlivci navštívili zimní srazy v Jeseníku, Sczyrku, Králíkách, Dolnom Kubíně … a ohlasy jsou veskrze kladné !!! Rosťa RR.