CYKLO RAKOUSKO 26.7.-3.8.2008

SOLNÁ KOMORA + SALCBURSKO

Sobota 26.7.2008 - ráno se po osmé ranní sjíždíme v Proskovicích a nakládáme, co jsme nestihli v pátek večer za velkého lijáku. Na cyklo odjíždějí také Šakali. Ještě že Libro s Peťou jsou jenom dva a mají místo, protože Mégan už je plný. Po cestě jedeme ještě na Kamenku, kde Rosťa odevzdává správci Pavlovi vyúčtování posledních prací, matici na křoviňák a taky návrhy rozpočtů na další práce, které bychom potřebovali. Jenom by to chtělo milión tři sta tisíc,že jo. Zrovna se balí po propršeném týdnu rodiče s dětmi, Soptíci, Prófovi a další. Další zastávku děláme až v Brně, tradiční Tesco na Vídeňské, oběd, velké nákupy a auta jsou ještě plnější. Dále pokračujeme na Znojmo, Krems, Linec a kousek před Salcburkem odbočujeme k jezerům, Libro s Peťou mají vyhlédnuté kempy. První je plný, ale druhý už má místo pro naše tři Jurkovy stany, které hned stavíme a zabydlujeme se. Stavíme nový stůl a večeříme párečky. Ještě se jdeme projít po okolí a vyhlížíme Ľáďu s Klárou a Terkou, kteří překvapivě přivážejí i Jarku. Usínáme za zvuku deště, mírně prší celou noc.

Neděle 27.7.2008 - nad ránem přestává pršet a přichází plánované teplé a slunečné počasí. Nejdříve se jdeme rybičkovat do jezera. Je to studenější, než jsme si mysleli, ale nejsme žádné sračky, že jo. Jinak v kempu toho sice moc není, sport a kultura téměř žádné, ale jsou tu krásné luxusní sociálky, Vileroy Bosch!!! A je tu samozřejmě čisto a klid ruší jenom hluk ze vzdálené hlavní silnice. A tak po snídani a sbalení vyrážíme podél jezera. Nejdříve se ztrácíme, cyklostezky vedou po všech cestách křížem krážem, ale nakonec narážíme na tu správnou. Jenom škoda, že na šotolinové cestě jsou kaluže, za chvíli jsme všichni „povápnění". Míjíme (a vylézáme na) pěknou vyhlídku, koupaliště a krásné penzióny. Ve Stroblu se kocháme jezerem, parčíkem, Terka s Micinou hrají velké šachy, Rosťa navštěvuje infocentrum. Když projedeme promenádu (až z druhé strany zjišťujeme zákaz vjezdu cyklistům…), jedeme dále na cíl cesty, městečko St. Wolfgang. Krásné město, jdeme do kostela a na oběd, bufáč, hospůdka, zmrzliny. Když popojíždíme k parnímu vláčku jedoucímu na vrchol Schafberg, ztrácíme Jarku, která u nádraží nezastavila. Ale časem se vrátí a Šišci potkávají známé ze Pstruží. Díky nim se dovídáme, že se jezero dá objet celé, což jsme původně ani nechtěli, chtěli jsme jet i trajektem. Ale je to pěšky do kopce. Takže Klára, Tereza, Láďa, Peťa, Marťas, Šrámka a Rosťa vyrážejí na adrenalin. Známí už ale neřekli, že tam je zákaz vjezdu cyklistům. Ten ovšem nikdo nerespektuje, potkáváme hromadu cyklistů. Kopec je tak prudký, že máme problém kola vytlačit. Ale nahoře je pěkný kostelíček i se zvonicí, kterou jsme nemohli nechat jenom tak, že jo. Celé to je součástí nějaké křížové cesty. Zpět z kopce dojíždíme do St. Gilgen, který většina profrčí, ale Šrámka s Rosťou se zastavují a prolézají, včetně kostelíku a nákupu pohledů. Dnes jsme ujeli celkem 30 km. Večer se jdeme koupat do jezera a po sehnání cihel začínáme grilovat, krkovičky, kuřecí a klobásky. Je toho hodně, ani to nesníme…

Pondělí 28.7.2008 - už před devátou ranní jsme po snídani, někteří i vykoupaní v ledovém jezeře (Kari by z nás měl radost, Terka, Klára, Peťa, Libro, Rosťa…) a vyjíždíme na kolech již známou cestou kolem jezera na Strobl. Tedy Peťa s Librem vyjeli dříve s cílem najít cykloservis a zkusit opravit neposlušnou přehazovačku, ale technik měl moc práce a tak se domluvili až na odpoledne. Mezitím jsme se v „centru" pokochali panoramatem jezera a kačenkami, holky si zahrály partičku šachu a Šrámka s Rosťou prolezli kostel s krásným hřbitovem. Na Bad Ischl, cíl dnešního výjezdu, však podle mapy vedlo cyklostezek hafo, a nebyly nijak číslované, prostě menší chaos. Takže jsme vyrazili po pravé straně údolí. Sem tam nás čekalo i kličkování z kopce do kopce, což některé nepotěšilo. Ale nakonec jsme dorazili do světoznámých lázní bez většího bloudění a podél řeky jsme dojeli do centra. Z infocentra jsme ale nejdříve vyrazili do sportovního obchodu a do hospůdky, kde jsme bohatě poobědvali - polívčičky, vídeňské řízky, špagety, palačinky… Poté jsme se rozdělili. Ti troufalejší vyrazili pod vedením Peti na náročnější trasu kolem jezer Schwarzensee, Attersee, Mondsee, Wolfgangsee… Tedy, jak poznamenal zničený Libro, u žádného jezera se ale nestihli zastavit a vykoupat. Navíc cesty značeny nic moc, spíše prý vůbec. Tato náročná výprava potrápila obzvláště netrénované jedince… Výsledkem bylo ohlédnutí všech čtyř jezer, přejetí jednoho hada, vypití nepitné vody od krav, Klárčina nechtěná sprcha od protijedoucího cyklisty a následné vykoupání se v jezeru Wolfgangsee, které jako jediné splňuje námi požadované náročné normy na kvalitu. Takže Klára s Librem na kola zítra asi nepůjdou… Ale Peťa s Marťasem určitě jo. Tento úžasný team urazil na své dnešní pouti celkem 67 km. Zbytek výpravy nejdříve vyrazil ke Kaisser Vile, ale vzhledem k tomu, že by se muselo jít jenom s německy hovořícím průvodcem a za dost velké peníze, tak jsme to vzdali. Raději jsme se vrátili přes kostel (hráli nám tam na varhany) do infocentra, kde jsme navštívili výstavu Menschen, Mythen, Monarchen. Tedy ale za 24 EUR pro 6 osob to nebylo nic moc, v češtině samozřejmě nic, ani letáček. A tak přestože jsme byli napapkaní, nenechali jsme si ujít zastávku v krásné, obrovské a asi hodně slavné cukrárně na břehu řeky. Eis café a Eis čokolády. Byly to velké pěkně velké a drahé porce. Zpět jsme vyrazili po cyklotrase R2 v domnění, že nebude tak nahoru dolů, ale o moc lepší to nebylo. Navíc byla ještě hodně doleva doprava. V závěrečné fázi Rosťa všem ujel po hlavní cestě, čímž to sice značně urychlil (asi přehlédnul značku), ale k zoufalosti dohnal ostatní, protože se jim hustý provoz na cestě nelíbil. Osud. Po nákupu v sámošce v Strolbu následovala cesta do kempu, koupání a vaření zeleninové polévky. Tato skupinka ujela celkem 47 km. Díky uzavřenému pažoutovi jsme se sice nedostali k bramborám, ale byla naštěstí i jiná zelenina k dispozici. No a večer už se koupalo, pralo, občerstvovalo, chystaly kola na zítra, krmily Duchny, krájely salámky a sýry, četlo se, hrály karty atd atd.

Úterý 29.7.2008 Dnes ráno (po snídani a rybičkování) jsme vyrazili auty do Hallstattu, i když kola jsme pro jistotu naložili na střechy. Počasí bylo opět krásné, takže jako první jsme si naplánovali návštěvu ledových jeskyní pod Dachsteinem kousek za Hallstattem. Dole na parkovišti jsme nechali auta, koupili si lístky na lanovku a zároveň do jeskyní. Zde došlo k menšímu nedorozumění, protože Šišci si koupili vstup pouze do jedné jeskyně a my ostatní do obou. Vyjeli jsme tedy nahoru (tedy vlastně na prostřední stanici lanovky) a po menším pěším stoupání došli k Obří ledové jeskyni. Oblékli jsme dlouhé kalhoty a mikiny a vyšli na prohlídku. Během asi hodinové procházky v království ledu jsme si chladu a ledu užili opravdu dost, ale bylo to moc pěkné. Naštěstí jsme dostali tištěného průvodce v češtině. Zákaz fotografování a natáčení nikdo nebral vážně a tak i my jsme si pořídili záznam. Jo, průvodkyně byla celkem šikovná… Venku jsme se ovšem rychle zahřáli a vyrazili ke druhé jeskyni. Šišci mezitím vyjeli lanovkou k vrcholům na vyhlídku Pět prstů a nafotili krásné výhledy. My jsme prošli Mamutí jeskyni, která dostala jméno díky velikosti prostoru (nikoliv podle nálezu mamutů). Bylo zde o něco málo tepleji, takže led nás už nečekal. Ovšem ani žádná krápníková výzdoba, jak je tomu v našich jeskyních. Zato obrovské „mamutí" podzemní prostory. U prostřední stanice lanovky jsme si ještě prohlédli výstavu o přírodě (něco bylo dokonce i v češtině), potkali Šišky, kteří se ještě zdrželi na oběd, a sjeli dolů. Na parkovišti jsme statečně dojedli všechny zbytky salámů, sýrů a paštik z Česka (4. den bez ledničky, ale přežili jsme ve zdraví…). Přejeli jsme k Hallstattu a zaparkovali před ním na parkovišti u veřejné pláže. Přesedli jsme na kola a vyjeli do městečka. Tady jsme se rozdělili. Peťa s Rosťou sehnali na informacích mapu a vydali se objet Hallstattské jezero na kolech. Po cestě se zastavili v příjemné rybářské hospůdce a také viděli koupání handykepovaných dětí a našli fajn nové asfaltky na brusle. Libro, Andrea a Martin se vrátili na pláž a koupali se (nejstudenější voda ze všech jezer), Šrámka se jela projet na kole po okolí. Šiškovi ještě prošli Solné doly v Hallstattu. Kašáci už je viděli v roce 2005, kdy tu byli o prázdninách s oddílem na letním srazu rakouských tomíků kousek odtud. Všichni jsme se sešli až večer v kempu u večeře. Nechybělo každovečerní koupání - rybičkování - a taky krmení Duchen. Mládežníci taky po večerech zkoušeli nějaké sportování, bembajs, volejbal, karty…… A co prováděli odpoledne Šišci? Po koulování na vrcholu Hallstattu a přesvědčování maminky, že na vyhlídce s průhlednou podlahou se jí opravdu nic nestane, jsme se vydali přímo do města Hallstatt, kde jsme v poslední možný čas navštívili muzeum solných dolů. Zde nás sympatický anglicko-německy mluvící průvodce provedl všemi skulinami a ukázal i zajímavé videoprojekce - v jeskyni opravdu nečekané a poučné. Ovšem Terka s Klárkou se nejvíce stejně těšily na slíbené skluzavky - bylo na co, zjistili jsme, že se tam dá dosáhnout i rychlosti nad 34 km/hod. Po opuštění solných dolů jsme se vydali do Billy nakoupit večeři a zítřejší snídani (housky stejně později snědly duchny ().

Středa 30.7.2008 Ráno nás opět vzbudilo sluníčko (přímo vyzývalo ty statečné k rybičkování, obzvláště když po ránu bylo na molu krásně prázdno) a my přemýšleli, kam vyrazíme na kola. Nakonec zvítězilo jezero Mondsee. Přejeli jsme auty kousek za St. Gilgen a zaparkovali přímo u jezera. Vyjeli jsme kolem již zmíněného Mondsee krásnou krajinou s výhledem na jezero a okolí celkem pořád po rovině. Absolutně fascinující byla cyklostezka vedoucí tunelem na okraji jezera s vyhlídkami. Tunel měl hodně přes kilometr! Paráda. Objeli jsme větší část jezera až do městečka Mondsee. Tady jsme si dali přestávku a rozchod na prohlídku okolí, návštěvu informací a občerstvení. Šišci zapadli do cukrárny - kavárny a Kašáci s Librem do místní pěkné katedrály a infocentra. No a nechyběly zmrzliny, že jo. Rosťa se dostal konečně k internetu a tak vyřídil firemní záležitosti a platby. Peťa objevil v dálce objekt, který vypadal jako hvězdárna a rozhodl se ho navštívit. Nezapřel se v něm fyzik profesionál. Vzhledem k tomu, že to bylo na kopci, doprovodil ho samozřejmě pouze sportovec Marťas. Mnohakilometrové prudké stoupání jim připravilo velké překvapení. Nebyla to hvězdárna či planetárium, ale vojenský objekt né nepodobný budoucímu radaru v Brdech. Jo jo, neutrální země Rakousko, pořád nás o něčem poučují. Byl tam samozřejmě zákaz vstupu, zákaz focení - to všechno se ale dalo hravě porušit, že jo. My ostatní jsme pokračovali v cestě kolem jezera. Ještě na promenádě v Mondsee se Terka několikráte proběhla skrz vodotrysk a vyhrála soutěž Miss mokré tričko. Další kousek cesty jsme jeli i přes kravská hovínka, protože jsme si zkrátili cestu i po pěšině a jelikož cykloznačení opět nějak zmizelo a Rosťa určil směr (správný směr)… Originál Mozartova cyklostezka zmíněná místa totiž objížděla dost velkým obloukem. Ale podařilo se nám dojet zpátky k autům. Rychle jsme se převlékli do plavek a vrhli se do jezera. Voda je zde opravdu ze všech jezer nejteplejší. A koupání krásné, jako všude kolem. Rosťa sám se vydal zpátky na kole (po Mozart -Radweg přes průsmyk a kolem krásného koupacího jezírka v něm) až do kempu a taky se stavil u Turků na výborný kebab. Ostatní se ještě chvíli koupali a pak už jeli auty zpět, Jarka řídila místo Peti pežotka. Večer se ještě Rosťa, Šrámka, Peťa, Andrea a Terka vydali na kolech do St. Gilgen na minigolf. Bezvadně jsme si zahráli (opravdu velice těsně vyhrál Rosťa opřed Peťou) a Rosťa taky zajistil tenis na další den. Šišci s Librem a Marťasem mezitím v kempu grilovali masíčka, takže jsme se opět dobře najedli (samozřejmě i s hojností zeleniny a sýry a salámky…) a vše zapili dobrým vínkem.

Čtvrtek 31.7.2008 Dnes jsme si chtěli odpočinout od kol a zároveň navštívit Salzburg. Z kempu je to asi 30 km, takže asi za půl hodinky už jsme hledali ve městě parkoviště. Ať nemusíme moc platit, zůstali jsme stát u Bauhausu a do centra pak šli další kus cesty pěšky. V podstatě jsme měli centrum přes kopec, ale my jsme se jako na potvoru vydali tou delší cestou. Po návštěvě informací jsme se rozdělili. Šišci si vymysleli svůj program a nejprve vyrazili shánět nějaké občerstvení. My ostatní jsme nejdříve zamířili nahoru na pevnost Hohensalzburg postavenou v 11. století jako útočiště salzburských arcibiskupů. Vyjeli jsme lanovkou, která byla součástí vstupenky a prošli postupně celou pevnost, jejíž součástí je například Goldene Stube - Zlatá komnata, vojenská historická výstava, pěkná výstava marionet nebo mučírna. Je odsud taky krásný výhled na město. Pak jsme zase sjeli dolů a hned zahnuli do první hospůdky na oběd - menu s polévkou, vídeňským šniclem s bramborem a pivečkem (někteří). Kupodivu to bylo i za dobrou cenu. Najezení jsme pokračovali v prohlídce starého města, kostelů, obchůdků, Mozartova rodného domu a došli jsme až k přírodovědnému muzeu - Haus der Natur. Tady jsme měli na prohlídku necelé 2 hodiny, ale potřebovali bychom tak půl dne, abychom si mohli vychutnat veškeré úžasné expozice. Je to jedno z nejlepších muzeí, které jsme kdy viděli a přítomní učitelé moc litovali, že něco podobného neleží blíže Ostravě… Mořský svět, nádherná akvária a terária, vesmírné expozice, drahé kameny, zvířata, lidské tělo ze všech stran a spousty dalších exponátů v 90 sálech. Snad se tam ještě někdy vrátíme. Po nákupu pár mlsů a suvenýrů pro babičky na tržišti jsme došli zpátky k autům (tentokráte kolem kopce tou kratší cestou…) a přejeli rychle do St. Gilgen, kde Rosťa objednal kurty a zahrál si s Marťasem tenis. My ostatní jsme v kempu pojedli pršuty a sýry.

Pátek 1.8.2008 Po čerstvé snídani vyrážíme na kola směr Hallstatt. Ujíždějí nám Šišci domů, čeká je tuším že sekání zahrady a taky kočky. Parkujeme na nám již známém parkingu za městečkem a před Winklem. Šrámka, Micka a Libro se projíždějí kolem Hallstattersee a Libro se kochá krásnými moderními vlaky a tratí, kolem které vede cyklostezka. Rabářskou hospodu nemohli samozřejmě vynechat. Mezitím Rosťa s Marťasem a Peťou jedou s auty a koly na střeše dále do Bad Ausee, jednoho z nejvýznačnějších měst Solné komory. Po cestě jsou asfaltky se sklonem 26%! Takové dopravní značky u nás jen tak někdo neuvidí a většina cestovatelů kola sotva vytlačí. Auta se nám podaří zaparkovat zdarma (později se ukazuje, že to je u krematoria…) a vyrážejí pěknou cyklostezkou k jezeru Grundlsee. U jezera je naprostá pohoda, velice poklidná rekreační oblast, ticho, hory, skály… Dojeli jsme na druhý konec jezera a hledali marně MTB stezku vedoucí přes hory do Bad Mitterndorfu. Značení veškeré žádné, na rozcestích úplně žádné. Ještě že mají trasu zakreslenou v mapě… A tak jsme se několikráte vraceli a také tlačili kola do kopců po pěší trase. Nakonec jsme narazili na šotolinku, kde byly nějaké zbytky značek. Z ní se nás snažili vyhnat lesáci, že prý se těží a že dále nesmíme, ale my jsme se nedali. Těžili úplně jinde než trasa vedla, matláci. Těžko říci, do jaké výšky jsme vyšlapali, ale bylo to hodně vysoko a mnohakilometrový sjezd byl parádní. Částečně po cyklotrase a po hlavní cestě jsme se vrátili k autům (ujeli jsme cca 60 km), když začalo bouřit a tak jsme spěchali pro ostatní k Hallstattu. Po cestě zpět jsme nakoupili a pojedli kebab ve Sparu. Kdo by nekoupil ty skvělé chilské Merloty za tak dobrou cenu a pršuty a další salámky… Od šesti do osmi jsme se vydali opět na tenis. Hráli jsme různě mezi sebou a pěkně jsme se zapotili a pěkně si zapinkali. V kempu nás čekalo překvapení. Těsně na nás se nacpali Sparťani. Tedy pardoón, přijeli kočovní cikáni z Prahy. 4 stany, 3 auta /žádné staré trosky.../, hromady lidí, hluční Pepíci a řvoucí dítě (i v noci) se nám postavilo a nalepilo hned za náš stan, tedy spíše úplně na náš stan. To všechno se vlezlo na jedno kempové místo!!! Soudruzi z Prahy šetřili, pro představu, ušetřili pár eur a dělali svým bordelem našemu národu lepší reklamu než Fan club. Odpadky a věci se válely všude kolem. Zatímco my jsme si zaplatili tři místa, oni se vlezli na jedno… V noci jsme se příliš nevyspali. Ale když začalo pršet, tak alespoň nebyli tak moc slyšet ti dospělí kecající ve stanu, kapky to přehlušovaly. BANÍK ČOPI !!!

Sobota 2.8.2008 Noční bouřka, ranní déšť a sousedé z Prahy nám po snídani (čerstvé pečivo z obchodu, samozřejmě…) určili téměř jasný plán. Salcburk. Po menším hledání jsme našli místní ZOO. Sympatické na něm bylo, že nebylo příliš velké, ale bylo útulné. Některé expozice byly originální a zaujaly nás, třeba za sklem v pelechu chrnící vydry (ležící na zádech s tlapkami na spokojeně najezených bříšcích) nebo třeba myši a krysy a potkani taky za sklem v expozici připomínající byt, světnici a zde spokojeně rejdili a papali. Větší průtrž nás přinutila zalézt do samoobslužné jídelny (ale vysoké úrovně). Po ZOO se Marťas, Micina, Libro a Péťa vydali zpět do kempu a Peťa vyrazil na závěrečnou adreanlinovou jízdu na kole, myslím si, že jeho cílem byly kopce nad St. Gilgen. Rosťa se Šrámkou si nenechali ujít hned v sousedství nádherný zámek Hellbrunn se zahradou a okrasnými fontánami a malebnými slujemi. Průvodkyně nás překvapovala stříkajícími postavičkami a tryskami ze všech možných stran. A přitom celý důmyslný systém byl několik staletí starý ! V kombinovaném ticket jsme měli ještě prohlídku vlastní „benátské" vily, krásných zahrad a zámečku na kopci, kde byla etnologická sbírka, nad kterou by nejedna ženská poplakala (vazby květin, šaty, závoje, hudební nástroje…). K večeru jsme jako již tradičně vyrazili na tenis, měli jsme objednány dvě hodiny v St. Gilgen. Nejdříve hráli všichni tak různě a na závěr pokračoval ve svém „mači" Marťas s tátou, přičemž při zavíračce kurtů to bylo na sety 2:2 a na gemy 4:3 pro Marťase. Libro s Peťou stihli zahrát ještě minigolf. Na večeři jsme si udělali francouzskou polévku a z hromady brambor kupu hranolek s cibulkou. Potřebujeme trochu ujíst staré zásoby, že ano. A dopít…

Neděle 3.8.2008 Ráno nám samozřejmě sprchlo a tak jsme nemohli balit suché stany, že jo. Ale jinak jsme balení zvládli rychle. Už kvůli našim milým sousedům. Cesta ubíhala v pohodě a rychle - kromě drobného incidentu, kdy se látrpaní snažila u jedné pumpy dohnat Libra k zaplacení značné částky a měla blbé připomínky ve stylu že „Češi jsou jedna pakáž". To ale Librovi neměla říkat. Další zastávka byla až tradičně v Brně na oběd a na nákupy. V Proskovicích v podvečer jsme vybalili, porozvěšeli stany a rozjeli se vysportovaní domů.¨