Výstup na Gerlachovský štít 16.5.2009 - Vysoké Tatry

V pátek skočit do auta a tradá na Žilinu a Poprad. V jednu ráno jít spát a ve čtyři vstávat. V pět sraz s horským vůdcem v Tatranské Poliance, za chvíli výjezd díky povolence a x EUR na Sliezsky Dom. Ještě za šera vyrážíme (Zdeněk, Rosťa a horský vůdce Fero Compel) na hodinovou „procházku" mírně vzhůru po Magistrále směr Batizovské pleso, po cestě jsou ještě dost velké sněhové pole. Tatry jsou úplně prázdné. Po krátké přestávce pokračujeme kolem plesa údolím a na začátku stoupání do Batizovské proby fasujeme mačky, cepíny, přilby, úvazky… a taky následuje malé školení, jak chodit v mačkách a tak dále. Za chvíli jsou už nutné, protože stoupání sněhovými poli je dost prudké a tak jsme i navázáni... Nechybí ani nějaká ta „ledovcová" trhlina ve sněhových polích. Po prvním horolezeckém úseku opět stoupáme Batizovským žlebem několik stovek metrů až téměř pod vrchol, kde nás čeká ještě trochu horolezčení. Vrcholek je samozřejmě v mlze a fučí, teplota někde kolem nuly, ale pocit je to opojný. Při chvilkové nečinnosti promrzáme, takže svačinka, fotografie, zápis do vrcholové knihy. Signál tu je, takže posíláme několik sms a tradá dolů. Kousek níže už tolik nefouká a navíc je chvílemi vidět do prosluněných údolí, takže jsme se mohli v klidu věnovat jištěnému sestupu. Ani já a ani Zdeněk nejsme žádní horolezci, takže pro zkušeného horolezce Fera (bývalý dlouholetý slovenský i federální reprezentant, který už ve světě slezl kdejakou horu…) to musela být legrace se na nás dva koukat. Ale bral to naprosto profesionálně, vtipkoval, jistil nás a druhou rukou nás ještě natáčel na naši kameru. Nad probou jsme zabalili mačky, slezli skály bez nich a spodní sněhová pole jsme postupně slaňovali po padesátimetrových délkách lana. U Batizovského plesa jsme potkali první kamzíky a taky viděli kroužit orly. Jenom svišti ještě chrápou. Po svačince už nás čekala hodinka sestupu po magistrále k autu na Sliezsky Dom. Všechno tedy proběhlo OK, byť počasí nahoře bylo nepříznivé. I my nehorolezci se určitě budeme chtít do Tater vrátit a je jasné, kterého horského vůdce budeme v prvé řadě kontaktovat! Taky jsme si splnili dlouholetý sen, zdolat nejvyšší horu Slovenska a bývalého Československa. Večer jsme vyrazili za odměnu do vyhlášené popradské Pizzerie (já jsem tedy dlabal pečená žebra, byla výborná….) a do noci si pouštěli videa a fotky. V neděli po snídani vyrážíme na známou cyklostezku Poprad - Svit a zpět. Po pěkné stezce a skrz město jsme nabruslili (Zdeňa a já) cca 23 km a Maťo s Katkou nám dělali doprovod na kolech. Nechyběly Kofotiny a pěkné výhledy na Tatry, byť zrovna Gerlach se nám pořád schovával v mracích. Odpoledne následovala cesta domů přes Žilinu. Nezbývá než poděkovat Václavíkům za tradiční pohostinství, i řízky na cestu jsem vyfasoval… Tak třeba v létě nějaké další túry. Kdo se chce podívat, tak máme krásné DVD od Fera s výstupy na různé vrcholy v Tatrách… RR

P.S. Vysvětlení. Horskou zimní túru můžete absolvovat s horským vůdcem pouze ve dvou, letní túru ve třech. Pravidla se stále zpřísňují. Na zimní výšlap je třeba počítat s částkou cca 100,-- EUR na osobu, letní vyjde o trošku levněji. Je v tom i zapůjčení vybavení, nutné je ale dobré vlastní oblečení a obutí a průměrně slušná fyzická kondice. Já osobně dnes vím, že jsem si měl vzít náhradní rukavice, ostatní jsem měl postačující. Na obranu horských vůdců dodávám, že z tohoto nikdo nezbohatnul, odvádějí z této částky veškeré poplatky a daně a naprostá většina z nich se během roku živí úplně něčím jiným… Sezóna je krátká a počasí vrtkavé. Náš vůdce se někdy za rok dostane na Gerlach i 40 x. Na Slovensku je 55 takovýchto vůdců, dokonce i v Čechách jich je několik, ale spíše provádějí na vyšších horách než na našich. Nám trval výstup cca 4 hodiny a stejně tak i sestup, přičemž spoustu času jsme ušetřili tím, že jsme si zaplatili povolení vývozu na Sliezsky Dom z Tatranské Polianky.