SALZA 3.-7.6.2009

Vodácká táborová škola v Rakousku, Wildalpen

Ve středu začínáme tím, že odpoledne svážíme materiál včetně kajaku a Barak ze skladu Kadaa v Opavě. Poté až do večera chystáme a nakládáme a nakupujeme. Kadao přibírá bus Jirky Zedka už v Opavě a ve 21 hod nasedáme u klubovny. Zatímco bus za svitu DVD obrazovek jede do Rakouska a po cestě přibírá jednotlivce a dvojice (Hranice, Olomouc, Brno, Znojmo), Rosťa to šupe do Vsetína, kde společně s Jardou a Honzou Česnekovými dokládá dodávku opravdu až povrch. Společně s busem se setkáváme na hranicích u čerpačky, Rosťa to potom ale uhání rychleji a v našem kempu Wildalpen jsme mezi čtvrtou a pátou, později doráží v pořádku i bus. Na našich místech ještě stanuje průmyslovka ze Vsetína. Jejich nadšení na další ranní výjezd na Salzu není vůbec velké, raději by někde kouřili anebo se flákali, profesoři společně s Jirkou Homolkou měli velkou práci. Ale nakonec vyjeli, jen co se asi po dvouhodinové snaze sbalili. Takže když jsme se rozbalili my, nafasovali matroš, tak už byli skoro zpět. Rozdělujeme si tedy lodičky a jedeme hned naostro dolů z kempu směrem po proudu ke schodům. Nebylo to špatné. Jediné dvojí vykoupání absolvoval tuším Martin se Šimonem, takže trochu drkotali zubama, ale ostatní OK. U schodů čekal bus a protože bylo chladněji a nebyli jsme úplně vyspaní, tak dále soutěskou jsme už nepokračovali, lidi odjeli busem a Rosťa se Šakalem a Zdeňou nadvakrát odvezli dodávkou všechny lodě a matroš. Když se vrátili, naši mlaďoši už hráli fotbal na hřišti za vesnicí. Všechna čest. Spát jsme šli relativně brzy, jenom co jsme se napapkali a napojili…

V pátek ráno dofasováváme (večer dorazily ještě Šlápoty Hořovice) a vyrážíme už před desátou až k mostu daleko nad přehradou, což je pravda cca 35 km. Díky naší pilné práci a centrále společně s foukadlem nám to jde od ruky a během chvíle máme nachystáno cca 35 Rií a Barak + kajaky. Pěkná hromada! Postupně vyrážejí jednotlivé skupiny společně s instruktory a my vyrážíme společně s Kadaem až na závěr, když vše nadbytečné uzavřeme do aut. Horní část Salzy protéká krásnou přírodou, kolem skály, vápenec - a obtížnost celkem příjemná, taková Moravice. Na soutoku nad přehradou svačíme, používáme místní WC zdarma a přeplavujeme přehradu. Po přenesení hráze už to teče zase „rychleji", obzvláště koncový úsek od „sebevraha" (kde nás opět čekal bus) do kempu, to už bylo velice houpavé. Na jednom lehčím širokém úseku se Méďa s Krakenem včas nedohodli, kterou stranou jet - až ztroskotali na stromě uprostřed řeky. Chvilku nato je napodobila Jana se Zdeňou, kteří jim asi chtěli pomoci. Ironií osudu bylo, že Kraken při boji s lodí zlomil pádlo (tohle jediné jsme měli půjčené od Tajmena, Kraken chtěl delší, zatímco my ostatní jsme měli pádla naše Čmoudíkovské). Osud. Zbytek cesty (zrovna té těžší) musela tedy Méďa odřídit sama s jedním pádlem, ale zvládla to v pohodě. Zvládli jsme i divoké peřeje přímo v kempu, tak to bylo OK. Dneska jsme ujeli opravdu velký kus řeky a dorazili až kolem 18 hod. Po mírné svačině jsme společně s Kadaem naskákali do dodávky a zajeli na pěkné travnaté fotbalové hřiště. Nejprve byl fotbálek velice vyrovnaný, ale nakonec jsme zvítězili celkem přesvědčivě 8:2. Naše soupeře přiváděl k zoufalství náš neústupný stoper Šakal (vážení, on opravdu nemá důvod uhýbat soupeřům, musíte uhýbat vy) a taky Jéňa, byť nejmenší, jako správný sportovec v útoku zamotával hlavu všem. I Šimon si nakonec dal vytoužený gól - a ještě hlavou. Nicméně na obranu soupeře je třeba dodat, že druhý poločas se k nám po menším rozhodování přidal řidič Jirka (fakturu za bus platíme my, že jo…) - tudíž nás hrálo o jednoho více, protože ostatní holky z Kadaa se odmítly zapojit. Pohybu bylo asi ještě málo a tak jsme si nechali vysvětlit pravidla Fresbee. Některé nám sice přišly divné, ale zahráli jsme si. Zvítězili jsme 7:0. Obávám se, že jsme jako vždy psychicky soupeře drtili našim neutuchajícím černým humorem, prostě si ze všeho děláme prču, vždy a všude. Tudíž stačilo, aby Šakal házel talíř úplně přes celé hřiště a čahoun Jarda ho chytal až za brankou a sbíral tak body pro nás. V kempu jsme za šera povečeřeli, popili, osprchovali se… a už byla skoro půlnoc, je to trapné, ale prostě už jsme neměli sílu se přidat k muzikantům a zpěvákům u ohniště u vody, ještě jednou sorry…

V sobotu vyrážíme už po deváté ranní, jedeme opět dolů s proudem a navíc chceme sjet ještě oblíbenou soutěsku. Všechno celkem klape, koupání moc není, navíc jedeme s Kadaem a ti jsou zkušenější vodáci než my. Šakal s Jardou nás opět pravidelně předjíždějí a obětavě na nás číhají a natáčejí na video, budou to určitě pěkné obrázky. U schodů svačíme a stíháme i soutěsku. Je třeba říci, že poslední dva dny je o dost tepleji a tak i nějaké to vykoupání nikomu nevadí, i slunce svítí a řeka je krásná. Nakonec si Šakalíci smůlu vybrali až v soutěsce, kde se kousek od cíle taky vykoupali, ale zato v celkem příjemném místě. A tak v cíli pod kempem za soutěskou jsme se mohli vítězně vyfotit společně s Kadaem a vyšlapat s loděmi k busu a k dodávce a všechno pobalit. Naše dvojice tedy tvořili: Martin + Šimon, Šakal + Jarda, Méďa + Kraken, Jana + Zdeňa, Rosťa + Jéňa. Mohlo nás být i víc, ale dalších cca 6 původně přihlášených členů postupně odpadlo, prohloupili, protože to bylo dost dobré a počasí celkem ucházející. Jediný Rosťa s Jeníkem se nakonec ani jednou nevykoupali, což u mládežníka napoprvé na Salze nebyl špatný výsledek…

V kempu si dáváme hodinku na oběd a ve čtyři vyrážíme busem a dodávkou (v počtu skoro padesáti) na vodopády Wasserloch. Instruktoři zůstali v kempu a snažili se získat papíry v místních peřejích, někomu se to povedlo, někomu ne… Rosťa ještě stihl odvézt Honzu Česneka a Jirku Homolku s dalšími adrenalisty na „schody", sjíždějí přítok nad Wildalpenem, co 20 metrů nějaký splav… Po zaplacení 4 EUR a 2 EUR (staří, mladí) vyrážíme na výšlap k vodopádům (podle značení hodina a půl do kopce). Bylo to krásné a fotogenické. Bylo by to úplně skvělé, kdyby nezačalo lít. Nahoře jsme se chvíli mačkali v chajdě, ale stejně jsme museli dolů. Přestávku v dešti jsme v kempu využili k večeři, ale později začalo zase, takže jsme se Jirkovi nasáčkovali do busu a pouštěli jsme si oddílová videa. Tedy hlavně nedávno námi provedený výšlap na Gerlach a Tatranské videa od horského vůdce Fero Compela, doufám, že se to většině líbilo. Samozřejmě jsme načnuli i diskusi o horách, feratách, Dolomitech, plánech na prázdniny… Spát jsme šli opravdu pozdě.

Nedělní ráno nás čeká už jenom snídaně, balení, loučení, účtování jednotlivých skupin… Šlápoty z Hořovic ještě jedou na vodu, mají to totiž domů o dost blíže než my. Bus vyjíždí celkem podle plánu kolem desáté hodiny, Rosťa s Honzou a Jardou až o hodinu později. Na cestě se několikráte potkáváme, ale naše cesty vedou jinudy. Dodávka do Vsetína a do Opavy a do Proskovic a za tmy ještě se Sněhurem a kámošem odváží stan a materiál z Bambiriády ze ZOO atd. Několikráte přitom zmoknou. Bus jel velice slušně a v podvečer byli všichni doma. Rosťa se Zdeňou si zašli „po práci" na vítězné pivko, ale stihli to až o půlnoci.

Tož dobré to bylo, ni? Pochvalu zaslouží všichni účastníci, přátelé z Kadaa z Opavy, ale taky tomíci z Hořovic, Vsetína, Vrd, Plzně, Moravské Třebové… Bylo nás něco kolem sedmdesáti. Tak zase za rok? RR.