SILVESTR ŠUMAVA

FILIPOVA HUŤ 28.12.2008-4.1.2009

28.12.2008 - ráno se svážíme (nejdříve Volgogradská a poté klubovna a Proskovice) a nakládáme tak, že Ducato je už úplně plné. První zastávku (a hodně dlouhou) děláme tradičně v Brně, nakupujeme jídlo (asi za osm tisíc, několik vozíků) a taky běžkařské boty (pro stále rostoucího Krakena, na informacích musíme uhádat avízovanou 50 % slevu, protože u pokladny nám ji nechtějí dát) a přikupujeme ještě toustovač, friťák, nové brusle… a poté ještě obědváme. Cesta ubíhá dobře a rychle, slunce svítí a za šera se šplháme na Šumavu. Sníh začíná až za Vimperkem a cesta je pěkně ledová, z opačné strany odjíždějí lyžaři a běžkaři. Správce nás už čeká a tak vykládáme, uklízíme a učíme se zatápět v kotli, vaříme večeři, stavíme stůl na pinec, montujeme aparaturu atd.. Kinders si pouštějí něco na noťasu a po chvíli přivítají, když jim Rosťa přinese bedničky.

29.12.2008 - po hromadné snídani vyrážíme (až na Šakaly a Sněhura) na běžky. Z Filipovy Huti na Černou horu (téměř 1300 metrů nad mořem) nám dobře známou z cyklo. Poté už to bylo většinou z kopce, Pramen Vltavy, Kvilda. U Pramene Vltavy potkáváme Karla Markvarta, šéfa všeho značení KČT v České republice a Rosťa samozřejmě chvíli drbní. Krásné stopy, slunce, rozhledy, prostě idylka. Na Kvildě jsme posvačili v hospůdce a těch cca 18 km většině stačilo a zavolali si Šakala a Ducato jako taxi. Šakali byli za sněžnými radovánkami na Kvildě a na Zadově. Dále na Horskou Kvildu a až na základnu pokračovala statečně jenom Méďa a Rosťa a v klidu se zastávkou v oblíbené hospůdce dorazili za tmy v celkové kilometráži asi 27 km. Večer se samozřejmě diskutovalo, hrály hry, Silvie a spol. vyrazili na vycházku na Modravu na Klostermannovu chatu. Postupně dojíždějí další rekreanti a chalupa se nám plní. Večer si pouštíme nějaké oddílové DVD (Salza, Šumava…) a taky fotky z Koločavy, loňský to mrazivý Silvestr Silvie a spol. Ještě je třeba podotknout marné dvoudenní pátrání po vázání na Bořkovy lyže. Šakal a spol. prohrabali opravdu celou chalupu a auta několikrát, než Jitka poznamenala, že něco takového dávala do hrnců v kuchyni… Vaří se zeleninová polévka na další den a večeří se kuřecí maso s čínskou zeleninou a rýží - maso chystala kuchařka Vlaďka.

30.12.2008 Rosťův požadavek na brzký výjezd se tradičně nenaplnil (využít den chtěl jenom on) a tak po „švédské" snídani jsme naplnili Logana a Ducato hromadou lyží, bot a běžek a vyrazili po ledovce směr Železná Ruda, což je asi 40 km. Po hodině jsme doklouzali až pod Pancíř a Špičák. Zaparkovat jsme museli díky pozdnímu příjezdu až na odstavném parkovišti a pár stovek metrů jsme kličkovali po silničce pod sjezdovku. Někteří si koupili celodenní skipas (za 490,-- Kč) a někteří běžek chtiví pouze dvouhodinový. První překvapení čekalo Micku, protože v její nové krabici s vánočním dárkem ji čekaly dvě stejně orientované lyžáky (obě pravé). Naštěstí fungují půjčovny. Lidí bylo samozřejmě díky svátkům více a za ty dvě hodiny se dal areál sjet cca 5 x. Nutno říci, že areál na Špičáku má na české poměry velice solidní a dlouhé sjezdovky, což třeba my v Beskydech a Jeseníkách nemáme. Takže jinak slušné lyžování. Kolem druhé odpoledne vyrazila Méďa, Jitka, Kari a Rosťa po jezerech. Inspirací jim byla loňská Kariho individuální strastiplná cesta. Když jsme si v areálu začali nazouvat běžky, zjistila Jitka, že má sice obě oddílové běžky MADSHUS šedé barvy se šupinami, ale každou jiné délky a s jiným vázáním. Fajný den. Lyžařská trasa směr Čertovo jezero vedla 3,5 km pořád celkem do prudkého kopce a po celé délce ji projel nějaký idiot na čtyřkolce, čímž ji kompletně zničil. Dolů jsme tou trasou tedy odmítli jet a pokračovali jsme pěšky po kotárech po červené trase směr Černé jezero. Takže takový skialpinistický výlet. Krásné hory, zamrzlá jezera a oproti létu minimum lidí a klid. Za šera jsme dorazili po žluté nám dobře známé cyklotrase do Špičáckého sedla a Rosťa s Karim seběhli dolů na parkoviště po asfaltce. Tam už stáli všichni lyžaři a pyskovali. Nereagovali na sms a kdyby vstali tak jak bylo požadováno, mohli být běžkaři podle plánu ve tři hodiny zpátky. V Železné Rudě jsme ještě dokoupili pečivo a po ledových pláních jsme za zvuků ABBY doklouzali na základnu. Mezitím Šakalíci se Sněhurem (kteří učili Bořka lyžovat na Kvildě) vzorně nachystali hranolky a s dalšími kluky pak i smažáky. Najedli se všichni vrchovatě a ještě deset smažáků zbylo na další den. Ty se dělaly ale až po výborné zeleninové polévce. Večer se diskutovalo, Hadi vyzkoušeli místní hospůdku, mládežníci hráli kde co (pinec, PS 2) - ale hlavně dlouho dlouho do noci hráli společenskou hru ČESKO, konečně něco inteligentního.

31.12.2008 Po obligátních snídaních vyrážíme auty na hrad Kašperk u Kašperských hor. Už jsme tam byli a tak víme, že od parkoviště to je ještě skoro půlhodinová procházka ve slunečném a mrazivém počasí „po stopách Anděla páně". Na prohlídku nás vzali o půlhodinku později, protože to organizačně nezvládli. Během výkladu jsme celkem promrzli, protože na hradě se samozřejmě netopí, že ano. Poté jsme se rozdělili, protože Šakali nemají brusle a tak navštívili ještě motorkářské muzeum v Kašperských horách a ostatní bruslaři vyrazili do Sušice a na zimák. Ledová plocha vypadala hodně dlouho nerolbovaná… Ale za těch 15,-- Kč (dospělí) a 10,-- Kč (děti a studenti) jsme si za hodinku pěkně zabruslili. Po cestě zpět jsme ještě načepovali benzín a v chalupě už Čučo s pomocníky restovala a dusila výborné vepřové maso a vařily se brambory. K večeru se samozřejmě ještě připravily plné stoly chlebíčků a různých dobrot. Mládežníci se do půlnoci bavili videem, pincem, hudbou a taky rozehraným „Českem". My „starší" jsme kromě přípravy jídla ještě rozbalili náš vánoční dárek a zahráli si „Activity 2". Tato společenská hra nás překvapila některými zajímavými obraty, které se opravdu špatně daly předvést, slovně opsat či nakreslit. Např. Misky vah, Černý Petr, Držet na uzdě… Kolem desáté večerní jsme začali také hrát a zpívat, vytvořila se speciální žesťová sekce - takže naše muzicírování bylo pestré. O půlnoci bouchaly šampáňa a Rychlé špunty a venku kluci spustili naše ohňostroje a dělobuchy tradičně speciálně zakoupené ve velkoobchodu Rappa. Bylo to moc pěkné a dlouhé. Poté jsme se vrátili k „Česku" a k muzicírování a spát jsme nešli, dokud jsme nevypili hromady dobrého šampáňa a dokud neměl Rosťa rozřezané prsty od dvanácti strun, takže někdy kolem třetí ráno. Došlo samozřejmě na různorodé písně, od lidovek až po Olympic.

1.1.2009 - vstávání bylo samozřejmě pozdější a tak jsme po úklidu a snídani vyrazili na běžky až kolem poledne. Opět za neuvěřitelně krásného počasí jsme běhali na běžkách směr Černohorská nádrž a Březník. Na Březníku idylka, krása, společné foto. Zpět až na Modravu to bylo pořád mírně z kopce (mrkli jsme na Infocentrum) a po menším hledání jsme nakonec „zaparkovali" na Klostermannově chatě, což jsme plánovali již mnoho let. Moc pěkná chata. Jitka se sice stihla polít kafem, ale jinak v pohodě, nadlábli jsme se polévek a palačinek a lívanců s borůvkami a zmrzlinou (ceny samozřejmě nadstandardní). Taky jsme si na další den objednali saunu a bowling a poté jsme vyrazili zpět na Filipovu Huť kolem „novostavby" uhlobarona Bakaly. Jitka prohlásila, že to vypadá jako podzemní garáže… Na večeři byly špagety s opečenými párečky na cibulce a s kečupem a sýrem. Jitka chtěla povečeřet včerejší odložené maso v ledničce, ale Marťas byl rychlejší a snědl jí to… Kdo pozdě chodí… Večer obvyklá činnost. Vykecávání, pinec, chystání vitamínových bomb (plné talíře naloupaného ovoce, které zmizí raz dva - chystala Méďa a Šrámka), plánování zítřejšího dne, Dostihy atd.

2.1.2009 - Brzo ráno (v 10.00…) jsme se po vydatné snídani my Šakalíci a Sněhur vydali do místních lesů na lup. Bylo třeba sehnat něco málo do vláčkodráhy. Po vybrání směru loupežné výpravy, vyrazil Šakal jako předvoj do neprozkoumané a nohou zatím nedotknutelné krajiny Šumavských luk, hájů a lesů. Za ním se prodíraly boby s řechtajícím se Tomíkem (to když se jeho otec Šakal propadal hlouběji a hlouběji do sněžných závějí). Za bobami kráčeli hrdě ve šlépějích Šakala a Toma Vlaďka a Sněhur. Těm ovšem smích na rtech mrznul. Po strastiplné cestě, prodírajíc se místními porosty jsme dorazili doprostřed lesa, kde jsme počali své loupežné drancování. Po naplnění vysněných cílů se výprava šikovala k návratu na naši základnu. Cesta zpět byla o něco veselejší a jednodušší. S plnými vaky lupu a po již námi vyšlapané stezce. Na základně jsme mohutně slavili úspěšnou výpravu. Lup bylo ovšem nutno někam ukrýt, tak se starší rada rozhodla, že postaví za pomoci lopat bezpečný úkryt (iglú). Při stavbě nám posloužil i velmi kvalitní místní sníh a prkenné obložení chalupy, na zpevnění střechy. Správce při odběru obložení neprotestoval, jelikož uvažuje o pořízení kočičky a ta může vzniklou dírou ve zdi tudíž procházet do chalupy bez otevření dveří a větrání v chalupě. Pokročilou hodinou k obědu bylo třeba započít přípravy ke zpracování potravin. Mužská část dokončovala svůj úkryt a já jakožto jediná žena se dala do vaření. Na obědo - večeři jsem sklidila z místních polí zelí a nechala rozmrazit uzené maso z úspěšných lovů okolní zvěře. Postupně se ze svých výprav vraceli i ostatní spoluobyvatelé plni zážitků. V té chvíli se už naše cesty spojily a tudíž je načase ,abych předala notebook někomu jinému. Tímto končím zápisky našeho velmi úspěšného a rozmanitého dne.

A co ostatní ? Následující dva dny jsem zadal napsat Marťasovi a Krakenovi, ať se procvičí jako gympláci ve slohu, ale hádejte, jak to dopadlo… No zase píšu já, díky za pomoc. Nejprve ráno Rosťa s Karim odvezli dodávku jako taxi na Rokytu a poté ještě Rosťa odvezl správce do Modravy. Velká grupa vyrazila na běžky nejprve z kopečka dolů do Modravy. Závěr sjezdu někteří chtěli sjet za každou cenu a tak to bylo i srandovní. Prošli jsme Modravou a běžky nasadili na začátku našeho nejmilejšího letního údolí Roklanského potoka. V zimě to zde vypadá samozřejmě úplně jinak. Po dvou km u Rybárny jsme opustili údolí a k Javoří pile už nepokračovali, to si necháme na léto. Na rozcestí jsme vyšlapali do kopce k Tříjezerní slati a tam se od nás oddělil Tomáš s Čučem. Ostatní si užili dvoukilometrového krásného sjezdu po kvalitní trase až k Hakešické cestě. Odsud jsme pokračovali proti proudu Vchynicko-tetovského kanálu až na Rokytu. Zde jsme prolezli infocentrum NP Šumava a také viděli expozici o historii těžby dřeva na Šumavě. Taky jsme si pohráli s krásným štěnětem, které patřilo místnímu pracovníkovi. Hold absťák z domova. Mnohé potěšil automat na čokoládu a kafe za pár kaček. Na Šumavu to bylo skoro zadarmo. Pěšky jsme sešli po cestě asi 300 m k Antýglu a odsus nás čekal další krásný asi tříkilometrový sjezd podél říčky Vydry až ke známé Turnerove chatě. Vydrýsek sice ve venkovním výběhu přes zimu není, ale uvnitř jsou krásné interiéry a k tomu hromada psů, ukecaných papoušků a taky kočička. Jenom to jídlo a pití je na Šumavě celkem drahé… Po společném fotu před chatou, které Komár stihnul na zemi, jsme se rozjeli opět dolů směrem k Čeňkově pile. Půlku trasy jsme ale museli jít pěšky, protože trasu si obsluha chaty částečně posypává a taky v nižších partiích sníh už mizel. I tak jsme ujeli dneska tradičních 18-20 km. Mimochodem, dneska dopoledne poprvé zalezlo sluníčko a trochu sněžilo, ale odpoledne se to opět vrátilo ke slunci a bezvětří. Paráda. Poslední kilák a půl Rosťa běžel, aby stihnul bus jedoucí do kopce k Rokytě (za 16,-- Kč,-- nejdříve jeli v busu jenom 2 zákazníci včetně Rosti, teprve poté začali přistupovat další běžkaři vracející se do výšin na Srní, Modravu a Kvildu). Poté se vrátil s Ducatem a ještě jsme do Srní přibrali manželský pár, kterým bus ujel. Modré okénko si můžeme vyplnit. Na chalupě už nás čekal voňavý oběd (jak již Vlaďka psala, bramborový knedlík, zelí, uzené) a poté program na Klostermannově chatě. Nejprve pro některé sauna (Bořek, Vlaďka, Šakal, Marťas, Šrámka a Rosťa, o něco dříve ještě Tomáš s Čučem a o den později Silvie a Martin), která byla nádherná a opravdu luxus. A celkem levná ( po rozpočítání 50-60,-- Kč na osobu a hodinu !). Následovaly dvě dráhy bowlingu. Čučíni a Černošice a Hrabůvka už hráli před námi, my ostatní jsme vytvořili dvě šestice, ve kterých exceloval hlavně Šakal, který naházel 165 bodů a pouze 5 bodů mu chybělo, aby získal prémii a dárek od chaty (tuším triko). Taky Bořek si s dopomocí hodil svůj první životní Strike ! Mladí poté vyrazili zpět na FH, protože se jim nechtělo čekat, až si staří dají jedno pivo. Bylo opravdu jenom jedno… V jídelně jsme si večer ještě pouštěli fotky od všech, co dodali snímky a taky ještě jednou fotky s průvodním slovem z loňského Silvestru na Koločavě (Zakarpatská Ukrajina), to byl určitě zážitek. V noci postupně osazenstvo odpadávalo do hajan, jenom Méďa se dokázala až do tří do rána přít s kolegou tenistou o tom, co je a není sport. Rosťa se správcem už z toho měli celkem srandu a hlavně chladnější hlavu.

3.1.2009 - Rosťa budí a ptá se, kdo chce vyrazit na lyže do Německa na Velký Javor. Díky zledovatělým cestám to trvá něco přes hodinku a vyráží Logan nacpaný lyžemi, snowbordem, lyžáky, tyčkami… a pěti nadšenci, Rosťa, Šrámka, Kraken, Komár a Marťas. V přehrávači vyměňujeme MP 3 ABBY (už jsme přehráli všechny jejich alba) za MP 3 Horkýžeslíže. Jak jsem později zjistil, i Kari v Ducatu „potrápil" Krakeny kompletní diskografií ABBY. V Německu mají lyžovačku opravdu na úrovni a pro rodiny to je ideální středisko. Ceny zhruba stejné jako u nás a přitom dvě šestisedačky s bublinami, šestimístné kabinky a další kotvy a vleky, jezdící pásy pro začátečníky, sáňkařská dráha, půjčovna všeho možného… A taky solidní parkoviště. I když bylo hodně lidí, tak se ten nápor zvládal a když polední nával ustal (maximálně jsme čekali tak 8-10 min), tak poté už jsme jezdili úplně bez čekání nahoru dolů, až to bylo vyčerpávající. Na oběd jsme pojedli v pěkné hospodě německé jídla, polévky (gulášovou, s játrovým knedlem), hranolky s grilovanými telecími párky na curry nebo vídeňské párky… Po cestě zpět jsme opět vykoupili rohlíky v sámošce v Železné Rudě a šťastně doklouzali na FH. Je zajímavé, že na německé straně byly cesty úplně suché nebo maximálně mokré, zatímco na české straně to je hrůza. Jak to dělají? Co dělali ostatní ? Podle dostupných informací vyrazila Méďa, Jitka, Kari a Kraťas na běžky na Horskou Kvildu a poté si zajeli okruh, který ještě neznáme (asi Zhůří, U Tří jedlí, Danielka), takže ještě ujeli cca dvacku kilometrů. Šakali a zbytek se věnovali bobování na Modravě a taky vaření, na večeři byla zelňačka a hranolky s výbornými v troubě pečenými kotletami a krkovičkami. K tomu obrovská mísa šopského salátu. Ani se to nedalo sníst… Nemluvím o tom, že ze zbývajícího masa usmažily holky řízky na zítřejší cestu… Když se to všechno zvládlo, tak Rosťa svolal poradu do klubovny, která se již vyprázdnila, protože lyže, běžky, hůlky, boty, stůl na pinec a další bebechy jsme si preventivně naložili do Ducata. Nejprve jsme si pustili videa z Rosťové kamery (Šakal totiž uspával Bořka a usnul s ním, takže nová digi kamera zatím své poklady skrývá) a viděli dostatek zábavných situací. Poté jsme se bavili o následných akcích a když kinders odešli do podkroví, pokračovala porada Vedení, které se k tomu během týdne nedostalo. Šlo hlavně o nováčky a o akce na následující rok. Moc jsme se neshodli, spíše jsme se hádali, koneckonců je třeba se vyventilovat. Ono to stejně dopadne tak, že se o oddíl a akce budou i nadále starat ti, co to dělají už dlouho, ale pokud se mýlím, a někdo další se přidá (třeba k nováčkům), tak budeme jenom šťastní. Diskuse ustala snad až kolem druhé ranní. Ještě je třeba dodat, že během dne se základna vyprázdnila, odjely Černošice, Hrabůvka, Šenov a Pošumaví již o den dříve. Zbylo nás pouhých 14.

4.1.2009 - Rosťa všem vynadal, že pokud chtějí být doma včas (na hokej Vítkovice - Sparta), tak hold jednou musí vstanout dříve a sami a né že je musí přemlouvat, aby vylezli ze spacáku. Iniciativně tedy Méďa vstala a s mírnou Rosťovou dopomocí začala přeměňovat hromady vajíček na vajčinu. Po snídani se začalo uklízet, stěhovat, nakládat, vysávat, odvážet odpadky a pohledy, nosit dřevo do sklepa, vytírat… Zvládli jsme to celkem včas a rozloučili se s fajn správcem a před desátou vyrazili směr Morava. V rádiu totiž hlásili na celé území sněžení, závěje, prostě špatné počasí. Cesta nám však uběhla velice dobře a bez jediného zádrhelu jsme dorazili i s přestávkami a řízkovou svačinou v Brně kolem čtvrté odpolední do Proskovic. Tam nás čekal radostný Mixi. Tuláka Kuldu jsme museli v pondělí vyzvednout v Třebovickém útulku… No a tak po velké vykládce jsme se rozvezli domů. V Ostravě je tedy hnus počasí, kdeže prosluněná Šumava…

P.S.

+ Vítky vyhrály i v oslabené sestavě nad Spartou 3:0, konec dobrý, všechno dobré.

+ o počasí a nádherném běžkování a lyžování snad už ani nemá cenu psát. A nestálo nás to moc peněz.

+ výborně jsme si vařili, povětšině holkám se všechny jídla povedly. Kinders občas kupodivu vypomohli v kuchyni bez většího remcání.

+ kromě tradičních videí a jiných her si mládežníci dlouho hráli v podkroví i naučné Česko, sláva !

- tedy někteří mohli ze spacáku trochu více vyrazit i za sportem jako ostatní, že jo, webmastře…

- bohužel je tato základna LLM tak vytížená, že nevím nevím, jestli se nám podaří zde získat pro oddíl zase Silvestra… Kéž by… A Janov v Jizerských horách na příští rok už je obsazen…