SLOVINSKÉ ŘEKY - SLOVINSKÉ ALPY - S KADAEM

19.-24.7.2009

Naši přátelé z oddílu KADAO vypravili do Slovinska autobus plný vody a horychtivých členů a rodičů a příznivců a tak se pozvání (alespoň na pár dnů vyrazit za nimi) nedalo odmítnout. Ani jsme ještě nestihli vybalit z tábora a hned v něděli ráno 19.7.2009 už jsme nakládali a balili v Proskovicích. Jídlo, nosiče, lodě - Ria, lednice, kempinkové vybavení, pití , cyklonosiče, střešní box, kolo… V Brně jsme posvačili, dokoupili zásoby a uháněli směr Vídeň, Klagenfurt a dále přes hory do Slovinska. Za Vídní vystřídal v řízení Logana Šakal Rosťu a trošku dobrodružně jsme vyrazili do hor - do průsmyku Paličevo sedlo. To byl zážitek, protože jednak nám docházel benzín (poslední asi tři pumpy byly zavřené, prostě neděle a Rakousko nejdou k sobě…) a čekaly nás nádherné serpentiny do krásných hor s krásnými výhledy. Jeli jsme dobře. Za celnicí v horském sedle (jako vystřižené z filmu Tři Veteráni) jsme přejeli do Logarska dolina v Kamniško-Savinjske Alpe. Tato dolina je označována za jedno z nejkrásnějších míst ve Slovinsku a průvodci nelžou, průzračná řeka Savinja, vodopády, jeskyně, průsmyky… KADAO zde první dva dny sjíždělo řeku a taky navštívilo dolinu vodopádem, což my jsme díky později ukončenému táboru viděli jenom z povzdálí. Večer jsme se sešli v kempu Menina. Velice pěkný kemp, kterým protékala řeka, potůčky, bylo zde přírodní koupaliště, hřišťátka, teepee… Večer měl KADAO nachystán velký grilovací raut a byli jsme pozváni. Taky hráli a zpívali skoro až do rána.

Ráno v pondělí 20.7.09 jsme se sbalili a nastoupili přejezd z jedněch krásných Alp druhých, tentokráte Julských s centrálním Triglavski narodni park. Nejvyšší hora Slovinska Triglav na nás koukala a zvala k výstupu, tak někdy příště… (2864 metrů n.m.). Po cestě krásné hory, pěkné domečky, pastviny… Holt nám Slovinsko trošku uteklo, když vidím ty naše hnusné domy v Čechách… Zastávku a dokoupení zásob jsme provedli v Kranj a zase jsme se s busem sjeli v kempu Šobec u města Lesce a Bled. Tedy v megakempu. Rozloha obrovská, ale prostředí velice příjemné, mezi stromy, u řeky Savy, jenom bylo všude daleko. A tak se šiklo kolo. Po vybalení jsme naskákali do busu a vyrazili sjet řeku Sava Dolinka. Pěkná řeka s vápencovým zabarvením - tak akorát dobrá na rozjezd. Někteří skončili v kempu, někteří pokračovali ještě dále, až je vyzvednul bus. Večer Rosťa s Tomem a dalšími vyrazili autem na průzkum zítřejší řeky, najít místo pro nástup, výstup, bus… Večer jsme papkali kuřecí čínu, utopence, prostě dobře jsme si žrali a pili (bečičky desítky z Ostravaru…) po celou dobu pobytu.

V úterý 21.7.09 nasedáme do busu a rozvážíme se. Ti, kteří se necítí na trošku těžší dnešní řeku (Sava Bohinjka), tak se vydávají na turistiku do krásných hor v okolí jezera Bohinj. Okolní štíty, plesa, koupání… Ti odvážnější, tedy i my, foukají lodě pod přehradou Sava Bohinjka, nazývané princeznou slovinských řek. Je opravdu krásná a průzračná, okolí taky super. Z jediného místa má Tom strach a to z Tomáškového kamene (jestli jsem to napsal dobře?), kde raději lodě přenášíme, bylo to takové nevyzpytatelné místo. Ale zbytek řeky zvládáme v pohodě, dokonce si odskakujeme do jedné obce na polévky a pivka do místní krčmy (asi Bohinjska Bela). Že máme celý týden krásně slunečno a že se na řece koupeme a necháme unášet proudem - takový malý ale suprový „canoing", to snad ani nemusím psát. Večer se Rosťa s Tomem opět vydávají na průzkum směr Jesenice - opět část řeky Sava, ale zamýšlený směr komplikuje nemožnost přejezdu busu přes sedlo Vršič (1611 metrů n.m.). Večer ještě bus odváží všechny na procházku do města Bled, krásné jezero s hradem, promenády, hospůdky, zmrzliny…

Ve středu 22.7.2009 ráno tedy po nákupech a snídani balíme a vyjíždíme klikatými cestičkami přes Boh. Bistricu, Most na Soči a Tolmin na druhou stranu Julských Alp a to k řece Soča. Bus má i s přívěsem dost problémů, často musí v zatáčkách nacouvávat, ale řidič je dobrý, zvládá to. Takže se sjíždíme až u krásné soutěsky Soča u městečka Kobarid u kempu Koren. V době čekání na bus jsme zakoupili pernamentky na řeku a prohlédli městečko, na řece Soča se totiž platí a to celkem dost. Vůbec je třeba říci, že Slovinsko je krásná a milá země, ale na turistech celkem dost rýžuje… Hospody, kempy a služby si vůbec nic nezadají s cenami v Rakousku či Švýcarsku. A tak sjíždíme poklidný úsek až do Tolminu (WW1-WW2), po cestě krásné výhledy na hory, koupání, opalování… Šakal s Komárem tradičně všechny točí na kameru a fotí. Rosťa s Tomem po cestě diskutují o všem možném - prostě si to všichni užívají. Večer se ve vodáckém kempu Toni nejprve vybalujeme a potom zase jede Rosťa s Tomem na průzkum zítřejšího úseku. KADAO jde do známé pizzerie ve městě a Rosťa tam zaváží Toma a na chvilku také sebe. Večer se hraje a zpívá a je třeba říci, že skvěle, krásně se při tom usínalo! Vůbec není problém slyšet hrát třeba Beatles, Simona s Garfunkelem… Rosťa se ale nepřidává, protože z konce tábora spíše chrčí a soplí a tak se doléčuje a s radostí naslouchá.

Ve čtvrtek 23.7.2009 ráno se dovídáme, že si někdo stěžoval na nedodržení nočního klidu od 22 hod. Prý to byli sousedi pražáci, cypi no… Nejprve jedeme opět autem koupit do Bovce pernamentky a čerstvé pečivo a poté autobusem popojíždíme jenom pár kiláků na říčku Korytnica. Ta je fakt nádherná, průzračná… a divoká. Hned počáteční úsek je fičák, když po několika posádkách řeka vede ve skóre v počtu vyklopených nad projetými loděmi, tak to část posádek raději kousek přenese. Ale i potom je to paráda. Pod kempem se Korytnica stéká se Sočou a po malé přestávce pokračujeme mírnějším úsekem s krásnými horami, aby na závěr (co se někteří raději oddělili) byl zase fičák, minimálně trojková voda. Kličkujeme mezi obrovskými kameny (jak říkáme - „těžítka") a projíždíme úzkými průrvami, těžká romantika. Končíme v obci u kempu Trnovo u závodní slalomové trati, za ní je nesjízdný úsek, který jsme už viděli při přestávce z autobusu ze stráně. Krásný den. Večer se naše auto balí, přijeli jsme zde totiž jenom „na skok" - původně jenom do středy - a dneškem nám také končí pojištění… Škoda, kdybychom věděli, že tu bude tak krásně, tož zůstaneme ještě do soboty. A s KADAO je vždycky sranda, to je jasná věc. Povečeříme, osprchujeme se, nacpeme naši Dačku Logana a po rozloučení vyjíždíme za setmění směr ČR. Nejprve údolím Soči na Vršič serpentinami do výše 1611 metrů nad mořem a poté na známé středisko Kranjska Gora a přes další průsmyk s celnicí (slovinsko - rakouská) a tankem, kde se o půlnoci fotíme. Rosťa řídí po krásných a prázdných cestách a dálnicích přes Villach, Graz a Vídeň až na Rohlenku u Brna, kde snídáme a poté řídí Šakal až do Proskovic, kde jsme asi o půl sedmé ráno - v pátek 24.7.2009. Jelo se výborně, Logan šlapal jako hodinky a pouze vítr v Rakousku byl trochu nezvyklý. KADAO ještě v sobotu vyrazilo na řeku - a to na řeku Soča nad Bovcem (Velika Korita), prý to byl nejkrásnější úsek, který jeli. A taky do hor, lanovkou a pěšky do lyžařských středisek nad Bovcem - Vogel, Kanin a co já vím ještě kde.

Co říci na závěr? I díky počasí to bylo celé skvělé, lepší než jsme čekali. Slovinsko je dražší, ale pro turisty krásná zemička se solidní infrastrukturou. I když v průběhu tábora dával Rosťa možnost účasti všem starým, tak jsme nakonec vyjeli ve dvou posádkách - Rosťa + Sněhur a Šakal + Komár. Ti první se za celou dobu ani jednou „nevyklopili" a ti druzí jenom jednou symbolicky, takže na tom nejsme tak úplně špatně, no ni? Šakal obětavě točil a fotil, bude tedy video. Díky TOM KADAO jsme měli zajištěny převozy, bus, kempy - a to se slevou, takže nás to vyšlo podstatně levněji než samostatně. Toto byl i impuls, abychom rychle pro účastníky a zájemce během tábora všem dokoupili úplně nové neoprény a taky další pádla a 6 ks nových vodáckých přileb. Cíl splněn, průzkum Slovinska proveden, tak tedy kolik nás pojede příští rok…? Rosťa RR.