Vídeň 25.-29.10.2008

Vyrážíme v sobotu ráno, svážíme se do klubovny, do Proskovic (Rosťa, Kari, Marťas, Nikol, Kraken, Kraťas, Šrámka…) a nabalení pokračujeme do Brna, kde na tradičním místě v Tescu dokupujeme proviant, obědváme a pokračujeme přes Mikulov na Vídeň. Na rakouské straně se staví nová rychlostní komunikace - a proto se tam zatím jezdí velice pomalu a v kolonách. Tak snad příště to profrčíme… I ve Vídni jsme nabrali v kolonách menší zpoždění, zatímco Zdenek a Iveta nás čekali před ubytovnou Panda Hostel na Kaiserstrasse. Kupodivu se nám podařilo po chvíli i zaparkovat, byť to není v centru jednoduché a bezplatné to je údajně jenom o víkendech. Hned po vybalení v našem nejlevnějším desetipostelovém pokoji jsme vyrazili do ulic. Nejprve pěšky do centra k Hofburgu (což je bývalá císařská rezidence, ale k tomu se dostaneme později), kde stejně jako před šesti lety probíhala lidová slavnost v parku ( 26.10. si Rakousko připomíná Den vyhlášení neutrality z roku 1955). Vojsko, program, prohlídka tanků, vrtulníků, letadel a jiné techniky, obrovská lanovka přes celý park, ale hlavně spousta stánků se skvělým a pro nás neobvyklým občerstvením a specialitami zdejší kuchyně, které hned někteří z nás ochutnávali… Pokračovali jsme do centra ke Stephansdomu ke katedrále svatého Štěpána, která zde stojí již 800 let. Pro Rakousko je to něco jako pro nás chrám sv. Víta. Po prohlídce jsme pokračovali pěší zónou, neodolali našim oblíbeným bufetům Nordsee, kalamáry, bagety s čerstvými rybami, lososy… Prostě mořské speciality. Až kousek od Albertina jsme našli infocentrum, kde jsme se dověděli, co jsme potřebovali a taky si koupili třídenní Vienna card, která platí jako jízdenka na všechnu MHD a zároveň jako slevněnka na vstupy do mnoha muzeí. Mladší ušetřili několik EUR a nejmladší Kraťas mohl v doprovodu nás starších jezdit zdarma, no neberte to ! Teď už jsme sedli na metro a na tramvaj a dojeli k Hundertwasser Haus. Jsou to opravdu excelentní a zvláštní domy od umělce Fredensreich Hundertwassera, který má po Rakousku staveb více. A taky podle jeho inspirace vznikly toalety na Filipově Huti, kam pojedeme na Silvestra ! Odsud jsme se opět tramvají dostali do Prátru, což jsou nejenom louky, les a sportoviště (původně císařská obora), ale hlavně je to jeden z nejlépe vybavených lunaparků v Evropě. Pěkně jsme si prošli všechny atrakce, protože o víkendu skoro všechno jezdilo a svítilo a hrálo. Ale drželi jsme se na uzdě a slíbili jsme si, že tu zajedeme až poslední večer, aby bylo možno utrácet zbylá eura. Za večerního chladu jsme se tramvají jedoucí skrz Vídeň vrátili až před náš hostel. Sice bylo po celý náš pobyt celkem zima, ale naštěstí nepršelo, takže se to dalo přežít. V pokoji a v kuchyni jsme samozřejmě kuchtili a pouštěli si hudbu či filmy na noťasu. Sousedé z pokojů dorazili asi ve tři ráno. Né že by řvali, ale přece jenom to bylo slyšet (že by španělština… ?). Ostatní noci už to bylo ale v pohodě.

Neděle -nás čekala jako muzejní den. Proč ? Protože díky státnímu svátku byla mnohá muzea zdarma! A tak jsme s přestupy tramvajemi dojeli přes Westbahnhof na Südbahnhof a odsud pěšky do Vojenského historického muzea (Heeresgeschichtliches Museum, to je strašný název, co?) v areálu bývalé pevnosti Arsenal. Pokud bych měl známkovat, tak to bylo muzeum na 1-. Dvě hodinky nám na prohlídku skoro nestačily a dokonce zde byl pokus u každé expozice mít listy s překlady a průvodci v různých jazycích, tedy i v češtině. I když díky množství českých a taky i slovenských návštěvníků (bylo zadarmo, že jo) někde byly prospekty v naší řeči vybrány. Expozice byly od 16. století přes boje s Turky až po světové války ve 20. století. Zvláštní expozice byla věnována atentátu 28.6.1914 na následníka trůnu Františka Ferdinanda d ´Este a jeho choť Žofii. Bylo zde lože kde umírali, prostřelené auto, prostřelená a zakrvavená uniforma… Tento čin posléze vyústil v 1. světovou válku. Muzeem se procházeli různí uniformovaní vojáci, to by se líbilo našemu asociačnímu náčelníkovi. Po hromadném fotu před muzeem a poté, co Krakeni pochalovali svůj příděl řízků a karbenátků, jsme sedli na autobus a metro a popojeli k muzeu MAK na Stubenring. Je to v podstatě muzeum designu a užitého umění, ale má známka se jeví jako 3-. Příliš nás to nezaujalo, snad vystavené nábytky, židle, sedačky nebo japonská kimona byly zajímavé, ale celkově to bylo zklamání. Ještě že to bylo zadarmo… A tak jsme popojeli na U Volkstheater prošli si opět zahrady Hofburgu se slavnostní a napapali se dobrot ve stáncích. Následně jsme se rozešli. Starší si zašli do MuseumsQuartier do MUMOKU, Museum Modern Kunst. No, část se snad rekonstruovala, ale známka 4- je odpovídající. Některé moderní umění jsme snad vůbec nepochopili a některé scenérie a fotografie byly spíše „obscénní" jak by řekl Píro. Až jsem se děsil představou, co asi skrývají ostatní muzea ve velkolepém komplexu muzejní čtvrti… Mezitím mládežníci prolezli Kunsthistorisches Museum, uměleckoprůmyslové muzeum, které je čtvrtou největší galerií na světě. Obrazy, sochy, artefakty… Druhé stavebně identické museum na Ringstrasse je fantastické Naturhistorisches Museum (Přírodovědecké museum), vlastnící jednu z nejrozsáhlejších a nejbohatších sbírek na světě. Tam jsme se zase společně sešli. Známka 1 je zcela na místě. Snad jenom dnešní jednotné symbolické vstupné 2 EURA malilinko kazilo dojem, ale jinak si zde každý přijde na své. Historie, geologie, pravěk, fauna, flóra, paleontologie… No paráda. Vydrželi jsme až do zavíračky a odcházeli za tmy jako jedni z posledních. Za zmínku ještě stojí unikát, tedy že zde byly najednou zapůjčeny a vystaveny Willendorfská Venuše, Nitranská Venuše (zapůjčená z Nitry) a taky Věstonická Venuše (zapůjčená z Brna). Všechno originály ! Po opuštění jsme ještě brouzdali centrem a nevynechali jsme samozřejmě Nordsee. Po příjezdu do hostelu ještě vyrazili Kari, Rosťa a Zdeňa přeparkovat auta do vedlejší čtvrti, protože tam se přes týden údajně neplatí parkovné. Po delším hledání jsme místa našli, ale bylo nám podezřelé, proč všechna auta kolem mají na čelních sklech nějaké parkovací nálepky, kterým jsme nerozuměli… No a večer dobroty, hudba, Haló haló…

V pondělí jsme si po snídani vybrali jako první štaci Technické museum (Technisches Museum), kde jsme ještě nikdy nebyli. A nelitovali jsme. Na místo jsme se dostali metrem (i když zrovna stanice u Schönbrunnu byla v rekonstrukci a tak jsme se z následující museli přiblížit tramvají, ale to nám nevadilo). Známka 1 ! Kupodivu Zdenek nějak záhadně vyjednal vstup zdarma, i když se mělo platit a při našem odchodu se i platilo… Budova byla nabita zajímavostmi, od fyziky a fyzikálních pokusů přes historii techniky a potravinářství a ocelářství a dopravy a energie a přírody a vybavení domácnosti a hraček a… Je zde třeba nejstarší šicí stroj, psací stroj, lodní šroub, automobil na benzín, první pohlednice…Každý si přišel na své. Spoustů pokusů si každý mohl vyzkoušet, prostě škola hrou. Při odchodu jsme dokonce vyplnili i formulář, ale asi jsme nic nevyhráli (kromě bonbónů a přívěšků). Jenom kousek pěšky a už jsme byli v zámku Schönbrunn, který se v minulosti stal dějištěm mnoha historických událostí a také byl letním sídlem císařské rodiny. Koupili jsme si dražší kombinovaný lístek Classic Pass a vrhli se dovnitř. Ke známce 1 přispívá nejenom nádhera zámku, ale taky audioprůvodce v češtině, který každý obdržel. Poté jsme vyrazili na Apfelstrudel -Show, kde nám mladý kuchtík předvedl, jak se ve Vídni chystá štrúdl a taky jsme kousek dostali k ochutnání. Zámeckým parkem jsme vyšplhali ke Gloriette, kde nám vstupenky umožnily vystoupat až nahoru na ochozy a po cestě dolů jsme zabrousili do přírodního bludiště Irrgarten. Tam jsme se nasmáli. Rosťa to do centra bludiště na rozhlednu stihnul nejrychleji a poté fotil a natáčel ostatní, jak pobíhají a bloudí mezi keříky. Cesta se ale nedala zkrátit. Po fotografiích podvečerního zámku jsme sedli na tramvaj, popojeli na metro a dorazili do centra k Albertině, někdejšímu Habsburskému paláci. Dnes se v něm nacházejí jedny z nejlepších světových sbírek grafických listů, akvarelů a kreseb. Najdete zde Leonarda da Vinciho, Michelangela, Rubense, Dürera, Maneta, Schieleho, Klimta… Ale celá Evropa ví a přijíždí na současnou originální výstavu Van Gogh. Tím, že jsme přišli až večer, jsme se vyhnuli dlouhým frontám, které jsme zde viděli přes den. Známka 2. Některé mistrovy obrazy jsou opravdu světoznámé, ale na druhou stranu některé bychom k němu nikdy nepřisoudili (pěkné mazanice). Bohužel v celé Albertině nebylo nic v češtině a tak se nám Zdeněk pokusil alespoň část mistrova rozporuplného životopisu přeložit (včetně jeho slavného ucha či konce života zastřelením). Zatímco místnosti s jeho obrazy byly narvány k prasknutí a mnozí průvodci mleli pro různé skupiny o sto šest, zbytek budovy jsme si prošli v klidu a téměř osamoceni. A nejenom staří mistři, ale i moderní obrazy nás zaujaly. Končili jsme opět až se zavírací dobou a vyrazili do nočních ulic vonících mořskými specialitami, kebaby, pečenými bramborami a kaštany… Do hostelu jsme samozřejmě dojeli spolehlivou a všudypřítomnou městskou dopravou. Né vždy byla čistá, po podlahách se mnohdy válelo všechno možné, mládež a „přistěhovalci" se zde chovají jako prasata, stejně jako u nás doma… Ale celkově máme tramvaje pěknější, modernější, širší !!! Ale ve Vídni na druhou stranu i ty staré tramvaje topily, což u nás mnohdy ne. Ještě před večerkou zajeli Rosťa se Zdendou zkontrolovat, zda nemáme odtažena auta… Je to OK.

V úterý vyrážíme po snídani do centra (tentokráte autobusem č. 48) do Císařské krypty (Kaisergruft), kde je pochováno mnoho Habsburků. Stejně jako v roce 2002 jsme se vyfotili hlavně u náhrobku Františka Josefa. Vedle něj leží zavražděná manželka Alžběta a taky syn Rudolf, co spáchal sebevraždu. Je třeba dodat, že Habsburkové byli po smrti rozčtvrceni , srdce jsou uloženy ve stříbrných relikviářích v Augustinekirche, útroby v katakombách Stephansdomu a zde v hrobce pečují pouze o zbylý skelet… Chuťovka, no ne ? Z hrobky jsme přešli k prohlídce Hofburgu. Ten tvoří velký komplex náměstí, zahrad a paláců a my jsme si koupili kombinovaný lístek, díky kterému jsme opět obdrželi českého audioprůvodce a prošli si sbírky klenotnice (Silberkammer), výstavu o císařovně Sisi (Sisi museum) a také císařské komnaty. Bylo to dlouhé, ale bylo to krásné. Jedničku si zaslouží taky relativně objektivní velkolepá výstava o Sisi, kde ji vylíčili jako velice rozporuplnou postavu. Až jsme se divili, že tento mýtus v Rakousku byl takto vylíčen. Po svačinkách v centru města jsme se zajeli podívat na Belveder, letní sídlo prince Evžena Savojského. Ale výstavu z děl Gustava Klimta si někteří nechali na příští den. Prošli jsme se zahradami a na Südbahnhof jsme si dali kebaby a tramvají si zajeli odpočinout do hostelu. Za setmění jsme vyrazili přímou tramvají až do Prátru. Ve všední a ještě chladné dny „nefungovaly" všechny atrakce, ale i tak jsme se vyblbli. Motokáry, obří a vysoký kolotoč Star Flyer, ruské kolo, Top spin a další šílené kolotoče a dráhy byly u nás nevídané. Po velkém kolotoči jsme se museli zahřát punčem… Mimochodem, před lety se punč prodával na každém rohu, ale nyní jsme ho museli vždy hledat skoro jako detektivové. Z Prátru jsme popojeli metrem k UNO-City, jednomu ze tří sídel OSN. Ovšem do komplexu se projít nedalo, protože to bylo neprodyšně hlídané, a tak jsme to viděli jenom matně z dálky. A tak jsme přejeli metrem do centra a pod vedením Rosti jsme si poslední noc posíleni v Nordsee užili městské turistiky a prošli kolem Ruprechtskirche u Schwedenplatz (nejstarší kostel ve Vídni), kolem University (Universität), Nové Radnice (Neues Rathaus), Burgtheater, Parlamentu… U krásné radnice se už chystaly stánky na vánoční trhy. Bylo už kolem půlnoci, když jsme nasedli na bus č. 48 a přiblížili se k hostelu.

Ve středu ráno po snídani se balíme a loučíme s recepční. Platbu jsme provedli již den předem, bohužel jsme ale museli zaplatit za původně objednaných deset lidiček, byť nemocný Bobeš s námi nakonec nejel. Zdeněk s Ivetou už jeli na nádraží a pravidelným příměstským vlakem se přemístili ke známým v Bratislavě, kde je čekalo auto. My ostatní jsme nejdříve odvezli bagáž k autům a poté se rozešli každý podle vlastního vkusu. Marťas s Nikol vyrazili do Prátru a podařilo se jim dostat až na fotbalový stadión Ernsta Happla, pokud to dobře píšu. Kari s Kraťasem a Krakenem obuli brusle a vyrazili napříč Prátrem a cesty byly prý dobré a ježdění super, byli i u lodí na Dunaji. A konečně Rosťa se Šrámkou prolezli již načnutý Belveder i s jeho výstavami (známka 2 je na místě, historické umění výborné, moderní nic moc, opět spíše oplzlé). Po obědě (tradiční Nordsee a kebaby) jsme se o půl třetí sešli u aut, nakoupili suvenýry (čokolády, Mozartovy koule, levné krmení kočkám…) a vyrazili směr Morava. Na okraji Vídně jsme ještě v Media Marktu nakoupili dle inzerátů levné dárky (např. celý set všech originálních DVD ABBY za skvělou cenu a další) a poté jsme pokračovali se zastávkou na večeři v Brně až domů, kde jsme se rozvezli asi kolem osmé večerní. Tož nebylo to špatné, že ? A k tomu ještě byl gympl potěšen delším ředitelským volnem, protože se jim mění okna… RR.