Lyžovačka Cervinia (Itálie) + Zermatt (Švýcarsko) 19.-28.2.2010

Pátek + sobota - nakládáme večer doma a v Proskovicích a kolem desáté večer už uháníme směr Brno, Znojmo, Melk, Linz, Salcburg, Innsbruck… Na německém kousku dálnice se asi stala nehoda a tak po ránu stojíme 4 a půl hodiny v koloně…Takže ztrácíme náskok, který jsme chtěli získat cestou přes noc… Osud. Žena mne střídá asi na hodinu a potom jde opět spát, takže asi hoďku schrupneme na jednom odpočívadle. Poté ale s drobnými přestávkami pokračujeme směr Brenner, Bolzano, Trento, Verona, Brescia, Bergamo a dále nížinami, kde už je skoro jaro, tráva se zelená a dálnice jsou naštěstí poloprázdné. Kousek za Milánem už vidíme v dálce Alpy - nejvyšší štíty Evropy. V občerstvení tlačíme první italské bagety s pršuty a kolem 18 hod jsme dorazili do naší rezidence v údolí Cervinie. Máme za sebou 1373 km cesty a dálnice v Itálii jsou dražší než slibovala cestovka (zaplatili jsme za Brennerský průsmyk a další mýta skoro 40 EUR). V Rakousku se mimo dálnici dal načepovat benzín o něco levněji než v ČR, zato v Itálii je podstatně dražší jako skoro všechno... Vyfasovali jsme klíče a stěhujeme se dovnitř. Máme takový dvoupokoják s kuchyňským koutem, koupelnou s WC i bidetem, TV… Oproti jiným rokům nic moc, typicky italské, postele měkčí, sem tam nesvítí žárovka, větrák v koupelně drnčí přes celý barák, v TV mají jenom několik italských programů, z jejichž strašných pořadů a uječených uvaděček nám vstávají vlasy na hlavě… Ale my jsme tvární. Naštěstí chytáme poslabší wifinu, takže instalujeme noťas, DVD, zkoušíme chytat Digi TV přes Pinacle, Radiožurnál atd. Vše kvůli olympiádě.

Neděle - po snídani vyjíždíme údolím výše až do Valtournenche a vyzvedáváme pernamentky oproti voucheru. Jezdíme po dost dobrých sjezdovkách v okolí Salette a taky vyjíždíme na Plateau Rosa - Testa Grigia (3480 m). Cvičně sjíždíme i na švýcarskou stranu a chceme i na Malý Matterhorn, ale protože fouká, tak kabinová lanovka do nejvyššího bodu areálu nejede. Tak musíme zpět dvěma dlouhýma dvojkotvama, ve větru několikráte stojí. Na druhé straně v Itálii je zase pěkně. A tak se vracíme prý nejdelší sjezdovkou č.1 až k autu, celkem by měla mít až 22 km. Ale má to jeden háček, asi 200 m převýšení v jednom bodu je třeba zdolat kratičkou lanovkou, takže to není sjezd v celé délce. Večer se jdeme projít po naší vesnici Antey Saint André (Residence Beau Séjour) abychom zjistili, kdy jsou otevřené obchody. Je to zvláštní, ale samoobsluha je zavřená v neděli a v úterý! Večer nějaké ty DVD atd.

Pondělí - ráno jedu do sámošky pro pečivo a Merlot. Tentokráte vyjíždíme serpentinami a tunely až do samotné Cervinie, dále už cesta nevede. Rychle vyjedeme lanovkami až do 3.480 m vysoké Plateu Rosa - Testa Grigia a protože moc nefouká, nacpeme se do kabiny směr Malý Matterhorn - 3.883 m n.m. Nahoře nejprve musíme projít dlouhým skalním tunelem skrz horu a výtahem vyjet na vyhlídku. Viditelnost je daleká, ale potulují se i bílé obláčky. Dolů potom jedeme hóódně kiláků skoro až do Zermatu, kde svačíme. Pak nasedáme na lanovky do jiného areálu, kde jezdí i známé vláčky - zubačky. Taky se svezeme až na Gornergrat (3089 m) s luxusním hotelem, prosklenými výtahy, s obchody a s vyhlídkou na okolní štíty včetně Matterhornu -Cervino (4478 m) a Monte Rosa (4634 m) a další ledovce a údolí.. a taky se vyfotíme s bernardýny, foto můžeme od zítřka vyzvednout v Zermattu. Jo, a taky si dáváme svařák a čajíčekv hotelu - iglů! Ještě mají volné pokoje, za cca 50-60 Fr. Švýcarských… Celkem tam mají 44 lůžek. Těžká romantika s výhledem na Matterhorn. Jako na potvoru se kolem něho vždy drží nějaký obláček… Objevujeme skoky do nafukovací plachty, rodinka si to vyzkouší, já je potajnu kameruji a pořadatel fotí. Je pořád nádherně, ale už kolem třetí se musíme vydat na cestu do Itálie. Z údolí Zermattu to zvládáme super dlouhou a novou kabinkou se čtyřmi přestupními stanicemi a poté dvěmi dvojkotvami, což je nejslabší článek řetězu. Tam vždy sice svítí slunce, ale fouká, je to dost vysoko a švýcarům 3x-4x vlek vždy zastaví. Jako hodinky… Na hřebeni vidíme v Italském údolí dole mraky, krása to na focení. Projet mlhou je ale pro mne se dvojitými brýlemi za trest. Dole v městečku jdeme ještě na nákupy, pohledy, pečivo, čokoláda, pizza na občerstvení. Večer hledíme na Hanebné parchanty, no prostě trochu sadistická klasika od Tarantina. Večeře - vepřové na houbách a cibulce s bramborovým salátem… V televizi ještě naši běžci ve sprintu šestí…

Úterý - opět svítí slunce a na autě je každodenní poprašek čerstvého sněhu. Vyjíždíme opět o něco dříve do Cervinie a přes Testa Grigia (3480 m) sjíždíme dlouhým sjezdem skoro až do Zermattu. Tam se rozdělujeme. Tatínek sjíždí až do centra, aby se pokochal ekologickým městečkem (jezdí zde opravdu jenom ekologické elektromobily, taxíky, vláčky, busy…), normální auta zde nesmějí. Po nákupech sedá na vláček směr nahoru a potkáváme se ve stanici Riffelberg a stejně jako včera vyjíždíme až do horní stanice Gornergrat (3089 m), kde svačíme na slunci… Odtud sjíždíme do nejzazších areálů, kde jsme ještě nebyli. Z Rothorn Paradise sjíždíme až dolů do Zermattu a odtud nahoru podzemním vláčkem. Když se vracíme, tak zjišťujeme, že nám na stanici Gant někdo čornul odložený batoh i s dneska nakoupenými dárky a fotkami… Nikdo nic neví, ale na další pátrání v okolí není čas, protože se musíme vrátit přes kopečky do Cervinie. Tak snad zítra… V Cervinii kupujeme mimo jiné dobré těstoviny a parmazán, které potom večeříme, DVD hraje Za plotem a Jánošíka… No, nic moc, na to, jaký hlásili velkofilm…

Středa - po snídani opět jedeme do Cervinie. Po cestě to vypadá na mírně zataženo, ale nahoře je krásně a celý den bezvětří a i v těch nejvyšších polohách je krásně teplo - jenom kolem mínus dvou. Vláčkem vyjíždíme až na Gornergrat a poté dlouhými sjezdovkami sjíždíme až do Zermattu. Po cestě se domlouváme s obsluhou lanovky, kde asi může být náš batoh, posílá nás dolů až ke stanici podzemní lanovky. Když se nakonec ukáže, že je to jugoslávec, tak je domluva po slovansku v pohodě. Taťka se vydává pár minut pěšo do centra pro fotky ze skokánku. Vyrobili je špatné, obsluha fotolabu si zapsala necelé čísla, ale během chvilky vyrobí ty správné a ještě s omluvou. Batoh vyzvedáváme v pokladně, bylo nám divné, že by po něm někdo ve Švýcarsku toužil - po naší termosce, plaskačce s rumem, baníkovské čepici a po dalších věcech. Jenom jsou tady někteří lidé tak poctivě blbí, že ho někdo naložil a x kilometrů vezl až do pokladny dole ve městě, kde dávají dohromady ztráty a nálezy… A taky zase vyjíždíme hodně nad tři tisíce metrů a užíváme si krásného počasí a dobrých sjezdovek. Po cestě zpět ještě opět vyjíždíme až na Malý Matterhorn 3883 m. Dolů sjezd k autu jedeme sjezdovkami přes Plan Torrette, tudy jsme ještě nejeli a je to tady k večeru příjemnější. Dole zase nakupujeme v sámošce, večer smažíme kuřecí se zeleninou na másle a hranolkami, k tomu houbová polévka, DVD s hudbou a film Škola rocku. Sáblíková zlatá, lyžaři štafeta bronzoví, kokoti hokejisti vypadli s Finskem…

Čtvrtek - na snídani máme vajčinu s místními bagetami. Z Cervinie opět přejíždíme na stranu Švýcarska a sjíždíme ještě neprobádané sjezdovky a lanovky - např. Furggsattel, Riffelalp… Obloha je modrá, fotogenické hory… Až při cestě zpět na stranu Itálie se podle předpovědi zatahuje a začíná i mírně sněžit, takže dvojkotvy vedoucí na hraniční Testa Grigia jsou tradičně zdlouhavé. Ale dlouhatánský sjezd k autu se dá zvládnout. Ono je vidět stovky metrů daleko i na protější hory, ale my slepci - když nesvítí slunce - tak nevidíme hrbolky a sníh na sjezdovkách, prostě všechno je bílé a tudíž musíme jezdit pomaleji a opatrněji. V Cervinii marně sháníme známky na pohledy, všude „došly" a pošta je otevřena jenom dopoledne, skvělé turistické centrum… Samoobsluha otevírá až v 15:30 hod, ještě ji otevírají se zpožděním a prodavači to s klidným srdcem itala nezvládají. Kupujeme mimo jiné hromádku pršutů a červené a parmazán a bagety atd. Italská klasika. Na večeři je kaše a hranolky s kuřecím a k tomu ovoce, olivy… DVD hraje Kabáty a předvídatelnou českou golfovou romanci Veni, vidi, vici… Venku prší, nahoře sněží.

Pátek - přes noc se ochladilo a i tady v nížině napadlo hezkých pár čísel sněhu. Tak uvidíme, jak bude nahoře. Čeká nás poslední den lyží. Protože to mnohým italošům klouzalo a silnice ještě nebyla příliš odklizená, zaparkovali jsme raději už ve Valtournenche a vyjeli nahoru stejně jako první den. I přes nadílku cca 20 cm byly některé sjezdovky znovu „přejeté" rolbami a některé naproti tomu vyzývaly k lyžování v čerstvém prašanu. Když jsme chtěli sjet do Zermattu, tak to nebylo možné pro lavinové nebezpečí. Počasí se dle předpovědi zhoršilo a tak bylo možno sledovat na mapce, jak se červeně vybarvují postupně vypínané lanovky. I my jsme z hřebene museli sjet v pěkné fujavici, ale níže už to bylo v pohodě. Za námi ještě sjížděla sjezdovkou policie a pro jistotu kontrolovala, že někdo nezůstal ve srabu nahoře. Je zajímavé, jak ve velkých výškách fujá, sněží - a přitom slunce prosvítá přes řídké mraky! O rychlých změnách počasí ani nemluvím, jsou to hold vysoké hory. Po návratu jsme ještě nakoupili a věnovali se odpočinku. Pršutky, skvělé sýry, bagetky, hovězí vývar s italskými nudlemi atd. DVD Danton a Případ nevěrné Kláry. Záhrobská bronzová.

Sobota + neděle - ráno uklízíme, předáváme apartmán a za krásného počasí vyrážíme do Milána. Matterhorn už zase září do okolí s jasnou oblohou. Když se nám podaří zaparkovat ve zmateném velkém městě, jdeme raději na tramvaj, jízdné stojí jenom 1 EUR. Ve městě jezdí metro, trolejbusy, autobusy i tramvaje, staré historické (řidiči s klikou!!!) i nové supermoderní. Konečná je hned u Dómu, který samozřejmě musíme vidět. Obědváme skvělé bagety s pršuty a procházíme centrum města, slavné divadlo La Scala, které má zrovna v repertoáru i Janáčka se Štefanem Margitou, Galeria Vittorio Emanuele II, Castello Sforzesco… no a hlavně butiky a obchody všech světových značek. Italoši nakupují jako diví… Autem jsme ještě zajeli ke slavnému stadiónu San Siro, je fakt velký a před ním stojí tramvajová smyčka s osmi kolejemi. Hned vedle jsme ještě stihli závody klusáků na dostihovém závodišti a všichni sází skoro jako Wíťa. Kolem půl osmé jsme vyrazili domů. Po počáteční husté dopravě (až šest pruhů v každém směru) se to uklidnilo a v podstatě až do Ostravy jsme přes noc po naprosto prázdných luxusních dálnicích (Bergamo, Brescia, Verona, Benátky, Udine, Villach, Graz, Vídeň, Brno, Ostrava. Tahle cesta byla sice o pár desítek kiláků delší (cca 1440 km), ale levnější a rychlejší. I po přestávkách jsme byli kolem sedmé ráno v Proskovicích. Přes Vídeň je na ČR nový obchvat a cesta skoro až do Mikulova je nová dálniční. Krása.

P.S. Tož. Dobré to bylo… Lyžování to bylo naprosto exkluzivní a monstrózní. Mnohé sjezdovky měly délky 10-22 km… to se bude v Evropě těžko někde překonávat! Celkem bylo v areálu 332 km sjezdovek.

P.S.S. Itálie je Itálie. Běžná městská či vesnická architektura nic moc. Památky a hory super. Řidiči katastrofa. Rychlost jsme většinou dodržovali jenom my a blinkry a další pravidla (třeba zákazy předjíždění, plné čáry…) tady horkokrevní Italové vůbec nevnímají. Možná, že jim příslušné páčky v autech úplně chybí. Jídlo drahé, ale zato kvalitní, žádné sračky jako u nás v Kauflandu. Dálniční mýta hodně drahé… RR