TATRY - Poprad - Gerlachovský štít 14.-16.5.2010

Prakticky přesně po roce vyrážíme na Gerlach. V pátek dojíždí Čára z Brna, odpoledne přibíráme před 16 hod Dušana ve Vratimově a s občasným deštěm a plnými silnicemi vyrážíme na Slovensko směr Žilina a Poprad. Po dálnici z Ružoberku do Popradu už je všechno OK a frčíme. U Václavíků nás čeká hromada výborných čerstvých halušek, zeleninová polévka (Ivetka jako vždy kuchtí výborně!), Bažant a Tatranský čaj. Takže u objednaného stolu v nekuřácké části Crazy baru s hodně druhy piv opravdu nemusíme jíst žádné jídlo. Slovensko zrovna těžce tráví prohru v hokeji 0:6, ale co si budeme nalhávat, naše reprezentace ČR tomu taky moc nedává…

Moc toho nenaspíme a v sobotu ráno ve čtyři vstáváme a po snídani jedeme o půl páté Loganem vzhůru směr Tatranská Polianka. Domácí samozřejmě nachystali svačinky, termosky s čajem… Naši průvodci nás již čekají, „Fero" Ing. František Compel a „Ero" Ervín Velič. Podařilo se jim zajistit výjezd na Sliezsky dom a to osobně vedoucím chaty. Ta se právě rekonstruuje a otevřena by mohly být na Silvestra, tak držíme palce, ať tento kout Velické doliny prokoukne z betonové příšery na něco pěknějšího! Šetříme tím dvě hodiny chůze nahoru a dvě dolů, trasu navíc známe z loňska. Fasujeme výbavu a hned vyrážíme cca hodinku po magistrále na Batizovské pleso. Po cestě nám vychází slunce a tak pořizujeme první kýčovité záběry a fotečky. Fero nám samozřejmě po cestě občas vypráví o okolních kopcích a výstupech. A taky ukládá kontrolní otázky. Kousek nad Batizovským plesem už nasazujeme výstroj a sněhovými a po ránu zmrzlými ledovými poli stoupáme vzhůru a to dost strmě (často po čtyřech…). Samozřejmě nás chalani navázali a jistí (Rosťa + Dušan + Fero, Čára + Zdeněk + Ero). I s mačkami a cepíny je to celkem šichta zabodávat se do zmrzlého svahu. Batizovská próba nás čeká tradičním skalnatým lezeckým úsekem, ale celkem ho zvládáme, bojíme se spíše sestupu. A tak na vrchol nejvyšší hory Slovenska a bývalého Československa dostoupáme Batizovským žlebem. Mezitím se pozvolna naplňuje předpověď a mraky a obláčky zpod azura díky změně tlaku pozvolna stoupají, ale viditelnost je pořád dobrá, neprší, nesněží, nebouří… Vzhledem k propršenému týdnu musíme poblahopřát předpovědnímu systému Aladin, že to vyšlo neuvěřitelně podle plánu!!! Nahoře následuje blahopřání, pusinky, slivovička, vrcholový Prazdroj a samozřejmě focení. Když člověk neleze, tak samozřejmě brzy vychladne a tak se vydáváme na sestup. Někomu se klesá hůř, ale mi naopak se jde dolů mnohem lépe a rychleji, přece jenom už jsem na mačky po loňsku více zvyklý a sníh trochu změknul. Ve stěně jsme si užili samozřejmě legraci, my „nehorolezci" se pomalu šineme dolů, zatímco vůdcové a Dušan (znalý lezeckých stěn) to seskáčou jako kamzíci. Čára sice stokrát řekne, že to nesleze, ale samozřejmě že slezla. Na domlouvací lískačku od vůdce nedošlo. Během jedné přestávky zasedla jistící skobu a Fero ji dlouho marně ve stěně hledal a nemohl uvěřit, kde během zimy zmizela, když tady někde vždycky byla… I když jsme sešli bez větších problémů nejprudší úseky až nad Batizovské pleso, tak to ještě neznamenalo výhru. Díky zvýšeným teplotám nás čekaly zákeřné sněhové pole a taky velká a hluboká trhlina ve svahu, které jsme museli překonat. Takže se člověk často neplánovaně zabořil až po pás do sněhu a do mezer mezi šutry, což je dobré tak na zlomení nohy. Na každého došlo… Až teprve po svačince a odstrojení se na magistrále jsme si mohli oddechnout od nebezpečí. Čára byla iniciativně odstrojena oběma vůdci. Dolů jsme za stálého kecání a dalšího plánování šli trošku jinudy, zpod Suchého vrchu jsme sešli po žluté směrem na rozcestí Na Velickom moste, kde nás v první zatáčce čekal taxík. Fero nás samozřejmě zkoušel z okolních bodů, Čára si ne a ne zapamatovat název Batizovského plesa a vrchu Končistá. Dole v Tatranské Poliance se vyrovnáváme, loučíme a taky ještě fotíme s Gerlachem v zádech. Oba naši průvodci byli skvělí. No a v Popradě už Ivetka vytahuje z trouby pečené brambory a kuře, dále kotel polévky, nachystané Mojito… Prostě super servis. Stahujeme fotky ze všech foťáků. No a před šestou opravdu začíná pršet, předpověď se naplňuje. Takže přecházíme do Aqua City a prolézáme termální bazény, vířivky, perličky, páru, bufet s Bažantom, tobogany… O půl desáté hledíme na tradiční a pěknou laserovou show. Vymydlení se v dešti vracíme k Václavíkům a pouštíme si na velké TV fotky a video. Dobře se bavíme. No a při zobání chlebíčků s pomazánkami, salátků, sýrů, zeleniny, oplatků atd. si pouštíme i další videa od Fera, kdo to ještě nemá, tak to okamžitě chce napálit. A najednou jsou čtyři ráno…

V neděli ráno si tudíž můžeme pospat, leje a tak na in line brusle a ani do Belianských jeskyní nevyrážíme. Po snídani tedy přejíždíme na bowling a ve dvou skupinách si ještě do sytosti namáháme další svaly. Celkový vítěz je Zdeněk a to asi i s rekordem. Na Okružnej nás čeká opět vynikající oběd, polévka, knedlíky, masíčko, zelíčko… No prostě hrůza. Loučení a přejíždíme v dešti a větru do Žiliny, slíbili jsme se zastavit u Renčiči, Natálky a Simči. Holky se zrovna vrátily ze slovenského mistrovství v tancích (samozřejmě úspěšného, vícemistryně). A jelikož dědo Dolinajec slavil narozeniny (stejně jako Maťko Václavík), tak se původně krátká zastávka dosti prodloužila… No a malinovice, Tatranský čaj… nebojte se, já jako řidič jsem řádně abstinoval. Vlak ve Svinově do Brna jsme stihli, navíc vlaky díky dešťům nabíraly zpoždění. Tož, super to bylo, že by v létě Lomnický štít s vůdcem anebo Kriváň samostatně?

Rosťa