Eurorando 18.6.2011

Sešli jsme se o půl osmé na parkovišti za kinem Luna (Meloun, Robin, Bobeš, Šrámka, Sančo, Jitka a Kari). Dvěmi auty vyjeli směr Havířov, kde nás čekala Jana a poté se již uhánělo do Bukovce. Krátce po deváté ranní jsme byli před místním úřadem. Zde o půl desáté začalo oficiální zahájení. Nakonec se provedlo slévání vod. Dvěmi láhvemi ze studánek z Bělského lesa jsme i my přispěli do společného demižónu. Celkově bylo lahviček přes 40 a Honza Sládek ty prameny a odběry odborně okomentoval. Poté ti co chtěli (Meloun, Robin, Bobeš, Sančo a Kari) vyjeli na kolech. Zbytek vyrazil pěšky. Nejdříve na nejvýchodnější bod ČR (společné foto) a potom přes Hrčavu na Trojmezí, kde se střetávají hranice tří států.(Nezbytné fotky u polské, české a slovenské mohyly) Nejprve jsme museli zamítnout návrhy některých vrátit se zpět přes Polsko (nikoliv Hrčavu) do Bukovce. Účel byl jasný: vyhnout se kopci, který jsme právě při cestě sem sjeli. Povstání bylo potlačeno a už se šlapalo zpět směr Hrčava. Kopec jsem vyjel i já, takže to zase tak strašné nebylo. Po občerstvení na Hrčavě v místní hospůdce jsme měli na výběr buď se vrátit stejnou cestou, nebo jet přes rozcestí Studeničný a Písek do Bukovce. Aby v cíli na sebe jedna či druhá skupina dlouho nečekala, rozhodli jsme se druhé (pěší) skupině zavolat. Abychom, zjistili, kdy dorazí zpět do Bukovce. Ta se nevědomky, shodou okolností, v době hovoru nacházela před hospodou, ve které jsme zrovna byli. Usoudili jsme, že do 17 hodin bychom to mohli zvládnout a být u aut. Opustili jsme pěší skupinu i hospodu. Před hospodou to samozřejmě některé opět táhlo směrem, kterým to bylo k cíli blíže. Ubezpečili jsme je, že jedeme na přesně opačnou stranu. Cesta rychle ubíhala, přestože některé kopce byly opravdu nekonečné. Všichni, ale statečně šlapali. Tudíž jsme byli v Bukovci již v 16 h. Druhá grupa došla až po půl šesté. To už ovšem pršelo. Jinak bylo celý den krásně. Nutno dodat, že turistů, kterých se vydalo na pěší túry, bylo dosti. Údajně snad mělo přijet 5 autobusů a někteří přijeli auty jako my. Po rozloučení jsme se vydali přes Havířov a Proskovice, kde jsme vzali věci na zítřejší turnaj v softbale, domů. Doma jsme byli až krátce před osmou hodinou. Kari A co ostatní?

Liz Nielsen v Ostravě a v Moravskoslezském kraji 17.-19.6.2011

Když už víkend, tak příjemně hektický. V pátek po poledni jsme se s Mojmírem a Librem svezli autem a v Mošnově na letišti vyzvedli prezidentku EWV, Evropské asociace turistických klubů, paní Liz Nielsen z Dánska. Po celý víkend jsme se stali milým doprovodem. Nejprve jsme jeli na Krajský úřad, kde jsme byli přijati u pana náměstka Ing. Jiřího Vzienteka. Po příjemném setkání přejíždíme na Landek a procházíme Hornické muzeum a jeho expozice. A samozřejmě jíme v Harendě. Cestou přes Ostravu ještě vyjíždíme na radniční věž a pozorujeme okolí široko daleko. Libro vše vzorně překládá. Ale to už uháníme do Mostů u Jablunkova, kde nás čeká v objednaném penziónku Ing. Havelka. Večer tedy diskutujeme při vínku… Ráno po snídani přejíždíme do Bukovce na slavnost a sléváme vodu v areálu za obecním úřadem. Po slavnosti následuje pohoštění a přijetí na úřadě a teprve poté vyrážíme na trasy. Přejíždíme ke Kempalandu a odsud již pěšky šlapeme na nejvýchodnější bod ČR. Obecní úřad zde vybudoval pěknou naučnou stezku. S námi jsou Šrámka, Jitka, Láďa, Jarka, Terka a Klára s Bertou. Dalším cílem je Trojmezí u Hrčavy, kde jsme někteří poprvé. Zde se rozdělujeme na dvě skupiny, ta naše v polské Jaworzyne ještě přepadává místní hospůdku a zkouší polské speciality. Po cestě zpět do Bukovce už prší. Ještě že většinu dne to vydrželo alespoň polojasno. Uf. Večer se rozvážíme domů, ale my s Librem, panem Havelkou, Liz a Mojmírem se vracíme do Mostů u Jablunkova. V neděli ráno se ještě jede na Lysou Horu, ale to já už ujíždím na Hlučínského pasáka a celou výpravu předávám ve Frýdku Místku Jurovi Stejskalíkovi a Honzovi Sládkovi. I na Lysé to dopadlo OK. Rosťa