Ostravská muzejní noc 21.5.2011

Muzejní noc už se postupně zabydluje i v Ostravě. Na Prahu co se týče rozsáhlosti samozřejmě nemáme, ale i naše město má co kvalitního nabídnout. Dnes jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jednu víceméně technickou (s Karim) a kulturně vzdělávací (Kašáci - Šrámka, Micina, Rosťa). Ti vědění chtiví vyrazili nejdříve na prohlídku zákulisí Divadla Antonína Dvořáka, ovšem fronta vypadala na dlouho (pouštěli po 30 lidech každou čtvrthodinu či dvacet minut) a tak jsme přešli do Ostravského muzea ve staré radnici na Masarykově náměstí. Kromě tradiční expozice nás zaujala výstava „50 let Zlaté tretry v Ostravě", přeci jenom u nás startovala spousta světoznámých atletických es a atletika u nás doma má nějaké zázemí, dále výstava o Karlu Hynkovi Máchovi, básníku mnoha tváří („Dalekáť cesta má! Marné volání!"), část výstavy vynikajícího architekta Boris Podrecca, dále architektonické návrhy Pavilonu pro Slovanskou epopej Alfonse Muchy a překvapivou expozici o životě a díle světově významného orientalisty prof. ThDr. Aloise Musila („Jedinou pravdu hledal v poušti"). Posledně jmenovaný byl pro nás příjemným překvapením, vůbec jsme ho neznali a přitom působil i několik let v Ostravě. Na vyhlídku jsme se necpali, protože počet návštěvníků je omezen na 10 osob a fronta byla delší. Centrem města jsme přešli do Domu umění (Galerie výtvarného umění v Ostravě), kde jednoznačným tahákem byla výstava „Alfons Mucha - 150 let". Kurátorům se podařilo sebrat obsáhlou a ojedinělou výstavu obrazů, skic, plakátů, fotografií, kterou zaštítil kromě hejtmana kraje i Ivan Lendl, skvělý tenista a ostravský rodák, který sám je velkým obdivovatelem a sběratelem Alfonse Muchy a do Ostravy přicestoval na výstavu stejně jako vnuci umělce. Zájem byl tak obrovský, že na komentovanou prohlídku bohatého života a díla se nedalo protlačit a byli jsme rádi za prohlídku samostatnou. Kdopak ví, že Mucha mimo slavných obrazů, výzdob paláců a koncertních a divadelních síní, plakátů či cyklu „Slovanská epopej" je autorem prvních československých bankovek, známek či státního znaku? Další výstavy byly taky zajímavé, další část „Boris Podrecca/Architekt" a jeho krásné projekty a modely staveb a poslední výstava „Jan Konůpek - Hamletova kytice". Umělec, který graficky ztvárnil Erbenovu Kytici a další díla. Venku mezitím sprchlo a v dálce se proháněly bouřky a tak jsme se pozvali do Mexikany, na opravdu vynikající večeři. Prohloupili ti, co s námi nebyli. O půl desáté za soumraku jsme chtěli opět zkusit zákulisí Divadla Antonína Dvořáka, ale už nás nevzali, moc lidí, máme to zkusit v září nebo za rok.

No, užili jsme si pěkně, na spoustu institucí ještě nezbyl čas. Ale proč ve většině míst končila „noc" před desátou? Když jsme nedávno byli v Praze, končili jsme kolem jedné hodiny ranní a zvládli jsme tři velká muzea, máme to v živé paměti… RR.

A co druhá grupa?

My jsme se scházeli postupně. Nejdříve na autobusové zastávce „Kino Luna" : Šimon,Robin a Kari. Po přestupu na zastávce „Svinov mosty hor. zastávka" do tramvaje linky číslo 4 jsme se přidali k Vojtovi a Péťovi, další přistupující byl Bobeš a poslední který se k nám přidal byl Wíťa. Do dílen D.P.O. a.s. nás dopravila Barborka. Tam jsme prolezli vše co se dalo. Několikrát se vyfotili. Mezi stánky s upomínkovými předměty, cukrovinkami apod., se vyjímal stánek ve kterém se grilovala masíčka a klobásky. Kdyby byl pokročilejší čas, asi bychom někteří neodolali. Poté jsme absolvovali okružní jízdu historickým trolejbusem Tatra T 400/ IIIA po areálu dílen. Z objektu nás opět vyvezla souprava Barborka s Brňákem. Linkou číslo 44 a 39 jsme se přemístili do Svinova na mosty, kde nám stejně nejdříve přijela 4 z Martinova. Tímto spojem jsme se přemístili na Náměstí Republiky. Když jsme čekali na l.č. 1, abychom se dostali k Dolu Hlubina, zrovna tudy Dacii projížděla první grupa . V Dolu Hlubina nám bylo řečeno, že program (světelná projekce) začne až se setměním a byli jsme informování, že se zde nesmí fotit ani „kamerovat". Prošli jsme si objekt i budovy a řekli si, že se tu zastavíme při zpáteční cestě. L. č.2 jsme se svezli do centra. Na zastávce „Hotelový dům Hlubina" jsme se občerstvili v obchodním řetězci Albert. Poté pokračovali ulicí 30. Dubna k Nové radnici. Tam jsme si vystáli frontu na výtah k vyhlídkové věži. Po cca 10 minutách čekání v řadě jsme se dozvěděli, že se blíží bouřka a tudíž výtah nebude 20 minut jezdit. Lidé pozvolna odcházeli a my se pomalu, ale jistě blížili ke dveřím výtahu doufaje, že se na vyhlídkovou věž dostaneme. Po nějaké době jsme byli informování, že výtah opět jezdí, ale s bouřkou, která operovala v okolí, je to jen na vlastní nebezpečí. Voda a železné zábradlí na věži prý za bouřek dělají divy. Řekli jsme si, že i přesto to riskneme. A vyplatilo se. Výhled se zapadajícím sluncem, blesky v dáli a deštěm stál za to. Vyfotili se a dvěmi výtahy přistáli na matičce Zemi. Vojta si chtěl před radnicí koupit cukrovou vatu, jenže výroba trvala déle než čekal. Když už se blížil odjezd dalšího trolejbusu do Michálkovic, doporučil jsem mu, ať jde už raději na zastávku. Odpojil se od nás i Bobeš a Péťa. Pěšky jsme došli do centra do MC DONALDU. Tam si Robin koupil večeři. L.č. 2 jsme vyjeli směr Zábřeh. Důl Hlubina jsme už vynechali. Krátce před desátou hodinou jsme se rozešli domů.

Kari