Sestriere + Milano + Torino 5.-13.3.2011

V pátek vyrážíme večer do Proskovic, balíme a nacpáváme střešní box. Řidiči se střídají někde za Vídní na A2. Za svítání po odpočinku pádíme Itálií a kolem poledne jsme v Turíně. Cesta je úplně prázdná a bez aut, super. Parkujeme kupodivu kousíček od centra a procházíme památky veskrze průmyslového města, šílenou stavbu s věží - svého času nejvyšší budovu na světě - Mole Antonelliana - vidíme jenom z venku, je tam řada na vstup. V katedrále San Giovanni Battista vidíme Turínské plátno (roucho), samozřejmě jen kopii, kupodivu je vstup zadarmo! Protože do jiných muzeí je vstup dost drahý, oplatí se přijet někdy jindy na více dní a pořídit si Turínskou kartu, vyjde to rozhodně lépe. Mrkneme se ještě na další budovy, na plných obchodních třídách si dáváme sendviče a výbornou zmrzlinu.

K večeru vyjíždíme směr hory a Francie. Ovšem značení ve městě je tak mongolské, že to chvíli trvá, než vyjedeme po té správné dálnici. Alespoň vidíme stavbu nového stadiónu. Projíždíme Sestriere a v Pragelatu nacházíme naše chalety Gofree, takový slušně vypadající chatový tábor. Každý chalet má samozřejmě svoje vytápění na plyn, sociální zařízení a kuchyňský kout s plynovým sporákem a TV. Programy italské, ukecané. Sláva za Eurosport… Ujde to. Na detaily si Italoši moc nepotrpí.

V neděli vyjíždíme do Sestriere (cca 9 km) a po chvíli ježdění na Olympijských sjezdovkách v centrálním areálu (nejvyšší bod 2.823 m) velkým vejcem projíždíme super areál Sauze D´Oulx. Až na pomalý návrat na vrchol k vajcu dvojsedačkou to bylo dobré. V neděli je více lidí. V pondělí je mlha a v Pragelatu hledáme velkou lanovku do Borgaty. Směrování žádné… Půl dne lyžujeme v mlze větší či menší, což je sranda... Poté ale slunce prohřívá vrchní část kopců a nahoře je nádherně, takže lyžujeme ve výškách 2.500-2.800 m nad mořem. V úterý jedeme na spodní parkoviště Sestriere a nahoru na M. Fraiteve (2.701 m) a poté dolů do areálu Sansicario. Opět skvělé olympijské sjezdovky! Sjezdovka má převýšení přes 1.000 metrů… Kolik je dlouhá, to netuším. Cvičně zkoušíme popojet přes Cesanu směr Claviere a Francii, kam pojedeme zítra. Taky super lyžovačka, málo lidí, slunce. Policajti se u sjezdovek opalují, to je šichta… V Sansicariu a Cesaně jsou další olympijská sportoviště, areál na biatlon, areál s bobovou a sáňkařskou dráhou. Ve středu jedeme autem až do Cesany, ať ušetříme čas a přes Claviere se ocitáme ve Francii. Stíháme projet středisko Montgenevre, je teplo, odpoledne to už měkne, ale jinak dobré. Sledujeme závody amatérů. Na vrcholcích u konců sedaček jsou různá opevnění a bunkry, asi z války. S toaletami je to špatné stejně jako v Itálii. Po cestě zpět jedeme k autu do Cesany podruhé předlouhou lesní modrou spojovačku a závodíme. Móóóóc kilometrů. Ve čtvrtek vyjíždíme ze Sestriere opět do Sauze D´Oulx, nejprve tedy párkrát sjíždíme uhlazenou olympijskou sjezdovku a poté opět výborné lyžování a dostáváme se ještě do míst, kde jsme nebyli, pomy nás zaváží do úplně opuštěných míst, často jsme na sjezdovkách úplně sami… Potkáváme lyžaře v karnevalových převlečeních. Po cestě zpět prohlížíme v Pragelatu olympijské skokanské můstky a běžecké stopy. V pátek je poslední den, je teplo a slunečno, skoro jako pořád. Nejprve projíždíme sjezdovky v Sestriere včetně olympijské a na závěr ještě vyrážíme na Sansicario. Bylo toho dost… Areál nabízí 400 km sjezdovek, projeli jsme snad všechny během tří dnů a poté jsme se vraceli dle obliby.

Resumé: Lyžování a počasí skvělé, to jako fakt. Italové celkem pozorní a milí. Na MDŽ vlekaři rozdávali skoro všude čokoládová srdíčka. Ubytování jakž takž, měli jsme ale už i lepší a prostornější. Chaty na sobě nalepeny tak, že ani nešly otevřít okenice, aniž by nebouchaly do sousední chaty. Proč ale s wifi dělali zbytečné krky, na kódy, většinou to nefungovalo, slabý signál, to netušíme. V celém areálu bylo jenom pár Čechů a Slováků. Italové přijeli až na víkend. Nikde v okolí žádný větší supermarket. V lyžařských areálech strašně málo WC a bídné úrovně!!! Turecké záchody… Žádné kapesníčky u vleků, nikde hodiny, ani názvy lanovek… To je i u nás běžný standard. Nic moc orientační systém. Jak tady mohla být olympiáda??? Značení cest a různých míst taky bídné. Architektura ultramoderního areálu nás nezaujala. Domečky ve vesnicích šedivé, oprýskané. V cestách díry. Lanovky většinou nebyly moderní, mnohdy staré dvojsedačky a zrovna na kritických místech. Názvy a prospekty v cizích jazycích minimální. Pokud se traduje, že Torino 2006 byla za poslední dobu nejhůře zorganizovaná zimní olympiáda, tak teď to chápeme. Draho v restauracích a na sjezdovkách. Řidiči Italové hovada na n-tou. Češi a Poláci nejsou zdaleka nejhorší… Blinkry, přednosti, zatáčky a plné čáry, zákazy předjíždění… to Italošům nic neříká. Rychlost jsme dodržovali asi jenom my a snad jeptišky. Mám takový dojem, že cílem Itala je vydělat na turistickém ruchu a koupit si za to hlavně pěkné a silné auto, malé či velké. Případně chodit nagelovaný v poslední módě. Ostatní je moc nezajímá… Odpočívadla na dálnicích většinou bez WC a vody. Takže lyžování vynikající, ale služby žádná sláva. Kdejaké menší středisko v Dolomitech či Rakousku je pohostinnější a krásnější. Ale abych Italy jenom nepomlouval… Po nocích dělali v chatách bordel i Češi z Liberce a Semil. Pánské jízdy…

Po cestě anebo v chaletu jsme si pustili hromadu filmů, doháníme manko. Americký gangster, Smrt čeká všude, 2 Bobule, Ulovit Miliardáře, 3 sezóny v pekle, Příšerky s.r.o., Hlídač 47, Normal, Sociální síť, Román pro muže, Kawasakiho růže, část filmu Doktor smrt… A taky samozřejmě hromadu koncertů na DVD.

V sobotu ráno balíme, předáváme chalet a jedeme do Turína a Milána. Po cestě zase platíme a platíme za dálnice, jsou otravní a drazí. V Miláně se blbě parkuje a ještě nás na placeném parkovišti čeká hromada černých imigrantů, kteří nabízejí cokoliv… Do centra přejíždíme pěkným moderním metrem a … v centru byl nějaký velký karneval a to i na centrálním náměstí u Dómu! Takže je veselo, děti v převlecích, rodiče, průvody, alegorické vozy, plno lidí. Všude konfety, spreje, prostě lidová veselice. Nakupujeme v obchodech hadry, boty, CD, DVD a taky navštěvujeme kulturu, slavnou obrazárnu Pinacoteca di Brera. Pěkné, ale na mne moc svatých a Ježíšů… Po cestě na dálnici ještě zahneme do nákupního střediska Metropole a pořizujeme těstoviny, salámy, vínka a občerstvujeme se. Za tmy vyjíždíme směr Benátky, Udine, Graz, Vídeň, Brno, Ostrava… Prázdné dálnice ubíhají krásně a v sedm ráno jsme v Proskovicích. Celkem jsme najezdili cca 3.300 km. Benzín je v Itálii drahý, obvykle 1,5-1,6 Eura. Tak máme za sebou další velké a známé středisko… RR