Les 3 vallées - Val Thorens - Francie 9.- 18.3.2012

Vyjíždíme v pátek večer, nakládáme ještě v Proskovicích a velký nákup pořizujeme až v Praze v nonstop Tescu ve Stodůlkách. Je sice cca jedna ráno, ale výběrem (obzvláště pečiva) jsme hodně zklamaní. Benzín doplňujeme tradičně u ONO v Plzni a za chvíli jsme na Rozvadově a v Německu. Na chvíli jde řídit Šrámka. Po cestě si samozřejmě pouštíme filmy, Vesnice roku (s Postráneckým a Vetchým), Drive, Perfect Days (Chýlkovou v hlavní roli), Co ty jsi za číslo… Poté se zase střídáme a ve Švajcu pro změnu řídí Marťas. V Německu ještě sjíždíme do Freiburgu, ale nenacházíme žádný obchod a benzín - až po dlouhé vyjížďce za městem a po horách. Ve Francii tedy nakupujeme v Annecy, nacházíme Carrefour a těch dobrot… Salámy, vína, pršuty, sýry… Při výjezdu na Albertville se rozčilujeme v nesmyslných zácpách, dopravu ve městě nikdo neřídí. Kolem sedmé večer nacházíme ve Val Thorens (2.300 m) agenturu, fasujeme klíče, povlečení a jedeme se ubytovat. Ubytování - jak se sluší a patří ve Francii - není nic moc za ty prachy. Prostě garsonka s kuchyňským koutem a sociálním zařízením. V LCD televizi pouze francouzské programy, ale žádný sportovní a žádný hudební, wifi jenom za velký peníz. Naštěstí se od dalšího večera napícháváme ve Sport centru na signál Pizzaburger a sedí nás tam vždy pěkný hlouček.

Celý týden nádherně, slunce, bez mráčku. Po ránu mírně pod nulou a přes den se teploty šplhají až ke 12 stupňům. Proto je lepší jezdit ve větších výškách (nejvyšší bod lyžování je 3230 m nad městečkem Orelle), ale při přejížďkách přes všechny údolí se odpoledne nahrnutému sněhu nevyhneme. Některé vleky a lanovky jezdí až do 17:15 hod, ale kolem 16 hod už toho většina má plné kecky. První den projíždíme hlavně Val Thorens, druhý den Les Menuires, třetí až pátý den přejíždíme přes údolí Méribel do střediska Courchevel. Všechno je tu obrovské, prostě cca 600 km sjezdovek, nespočet kabinek a sedaček všech rozměrů a typů. Je třeba se mazat proti slunci… Postupně odhazujeme svršky a spodky a svetry zůstávají v apartmánu. Poslední den jezdíme opět v okolí Val Thorens a Orelle. A s námi desítky tisíc lyžařů, protože lyžařský „průmysl" je zde na vysoké úrovni… Naštěstí nacházíme i picnic rooms, kde se dá pojíst i vlastní strava. A taky několik family a fun parků, kde sjíždíme skikrosové tratě. V Courchevel je dokonce uprostřed lyžařského areálu letiště pro letadla a vrtulníky!

Po večerech chodíme slintat na trhy, po obchodech a na internet. Vyvařujeme si dobroty. Baget už jsme přežraní, protože zrovna v pečivu moc velký výběr není. V městečku je jinak úplně všechno, obchody, hospody, sportovní vyžití všeho druhu, bazény, kostel a v něm koncerty… ale je tu draho, v katalogu nelhali, že je to vyhlášené středisko, na sezení v restauracích to tedy není! Ale jinak super. Taky po večerech sledujeme Baníček a Vítky - hokejové čtvrtfinále s Pardubicemi, mejlujeme, vyřizujeme pracovní korespondenci… A hledíme na Krakatit s Karlem Högrem a Temné slunce, novější volné zpracování Otakara Vávry z roku 1980 s Brzobohatým.

Po cestě zpět a po nákupu v Annecy uvažujeme buď o prohlídce Ženevy, anebo Laussane. Vyhrává to druhé, taky ležící u Ženevského jezera a zároveň sídlo MOV. Chceme vidět Olympijské muzeum, ale cedule z dálnice nás navádějí na Olympijský stadión, dějiště velkých atletických mítinků. Muzeum je na druhém konci města. K našemu překvapení zavřeno do 2013, přestavuje se. To jsme na netu nikde neobjevili! Takže se procházíme parkem, fotíme se mimo jiné u sochy Emila Zátopka a procházíme kolonádu plnou cyklistů, bruslařů, lidí se zmrzlinou… Prostě teplo a jaro u jezera. Cestou domů zjišťujeme, že v Německu se dá najíst mnohem levněji než ve Francii či Švajcu, i na dálnici v Mekáči. Od Norimberku řídí Marťas. V Proskovicích vykládáme v neděli mezi šestou a sedmou ranní, pejsci se těší na vycházku a lyže na údržbu… Tož, dobré lyžování to bylo. R.