Norsko - Stavanger 10.-17.9.2012

43. konference ERA - EVW - FERP

V neděli odpoledne přijíždím do Prahy zapůjčeným a uklizeným VW Transportér a kolem páté vykládám kolo a nakládáme vše potřebné. Auto jsem vydrhnul a jedinou drobnější vadou jsou reklamy na zadních sklech, které brání panoramatickým výhledům posádky na zadních sedadlech. Jinak je to super, skoro nové, s klimatizací, najeto sotva 10 tis. km. Přisedá tedy Adriana, Karel Markvart a Honza Havelka. Na sídlišti po cestě si Karel parkuje auto, protože na sekretariátě stát týden nemůže. Pokračujeme po dálnici směr Teplice a těsně před nimi přisedá Zdenka. U Chlumce plníme naftu do plna a už jedeme s drobnými přestávkami skrz Německo (Drážďany, kolem Berlína a Postupimi, kolem Hamburku a Kielu) až na hranice s Dánskem. Za tmy a osvětlení vidíme námořní průplav. Nad ránem stavíme u dánského Koldingu, kde pár hodin dospáváme na pěkném parkovišti. Já si tedy beru spacák a karimatku a jdu na krásnou trávu. Zdenka se natáhne na zem pod sedadly a ostatní se krčí. Naštěstí se déšť neopakoval a pěkně jsem si schrupnul.

Ráno při snídani v motorestu poprvé ochutnáváme severskou drahotu a pak uhýbáme z dálnice směr Viborg. Nejprve ale uděláme odbočku k výletnímu místu Himmelbjerget, kde od cihlové rozhledny vidíme na krásná jezera a turistickou oblast, pěkně zvlněnou (oproti většině rovinatého Dánska). Viborg. Toto strategické dánské město bylo založeno již v 8. století a je tudíž jedním z nejstarších měst vůbec. Kupodivu lehce parkujeme v centru města. Viborg je proslulý svou katedrálou, která nás zajímala nejvíce, i když jsme museli vhodit drobné do kasičky. Konstrukce katedrály začala v roce 1130 a trvala 50 let. Několikrát do základů vyhořela a byla vždy znovu postavena. Z původní katedrály se dochovala pouze krypta. Nejnovější části kostela pochází z roku 1876. Katedrálu zdobí mnoho maleb s biblickou tématikou od dánského malíře Joakima Skovgaarda. Vedle katedrály stojí Skovgaardovo muzeum založené v roce 1937. Před reformací bylo ve Viborgu 5 klášterů (pro augustiánské bratry, pro augustiánské sestry, františkánský klášter, dominikánský klášter a klášter maltézského řádu), asi 12 kostelů a několik kaplí. Do dneška se dochovala jen katedrála a zbytky františkánského a dominikánského kláštera. Procházíme ještě park u jezera a infocentrum na náměstíčku. Je třeba říci, že v Dánsku mají prospekty a mapky i na dálnicích u pump a motorestů. Po vedlejších cestách pokračujeme směr Aalborg, kde nacházíme kemp a kupujeme jednu chatičku. V Dánsku je draho… Popojíždíme blíže k centru a procházíme se a fotíme, je co. Pěkné staré domy, pěší zóna, „Stodolní", přístav, jeřáb s koulí rozbíjející starou a velkou stavbu… Aalborg je čtvrté největší město v Dánsku. Leží na Jutském poloostrově. V roce 2006 zde žilo 121 540, obyvatel. První osídlení města je doloženo z období kolem roku 700. První zmínka o Aalborgu nazývaném Alabu, se nalézá na minci datované k roku 1040. Díky své poloze v oblasti Limfjordu se už ve středověku stalo významným přístavem. Aalborg velmi dobře prosperoval a stával se jedním z největších měst v Dánsku. Tato prosperita byla ještě více zvýrazněná, když v roce 1516 Aalborg získal monopol na výrobu soli na sledě. Aalborg obdržel městská práva v roce 1342 a biskupství se zde datuje od roku 1554. Později dochází k průmyslovému rozvoji města. Nachází se tu Aalborgská univerzita, založená roku 1974, je zde také významné vojenské letiště a sídlo biskupa. Pro turisty je zde krásná zoologická zahrada a námořní muzeum s ponorkou z válečných dob. Večer jíme a pijeme ze svých zásob a opět sem tam prší. Já se natahuji v autě na zadních sedadlech, pro mne tak akorát.

Ráno balíme a ještě se stavujeme v místní sámošce na nákup o něco levnějších potravin, než očekáváme v Norsku. Po načepování nafty pokračujeme do přístavu Hirtshals, kde čekáme poslušně ve frontě č. 13 k nalodění na trajekt. Lodičky Super Speed od společnosti Color Line jsou pěkně velké mrchy se vším všudy. Máme necelé 4 hodiny, abychom si vše prohlédli a také zjistili ceny ve free shopech. Fouká to a houpá, zboží v obchodech popojíždí a cinká… Vyloďujeme se v Kristiansandu a po dlouhém hledání bezplatného parkování vhazujeme cca 24 NOK do automatu na kraji města u bývalé tvrze - pevnosti Kristiansholm Festning, vystavěné po roce 1667, kterou prohlížíme a procházíme skrz rozbité okno v patře… uvnitř se svítí, ale nikde nikdo. Pěkně zařízeno na nějaké párty. Pokračujeme městem kolem domkirke na pěší zóně (kam se prý vejde až dva tisíce věřících…) a kolem starých renesančních domů s přísně pravoúhlými ulicemi. Přes most přicházíme k zámečku - šlechtickému sídlu Gimle Gard od zámožného rejdaře Bernta Holma z přelomu 18. a 19. století a k botanické zahradě, ale vše je už zavřeno. Tak alespoň prohlídka z venku. Počasí ujde, větrno, ale polojasno. Vyjíždíme tedy na západ, abychom našli nějaký kemp na noc. Cesty jsou pěkné, ale pomalé, 60, 70 km/hod, maximum je 80… Tedy není to jednoduché, kempy už jsou většinou po sezóně. V prvním neuspějeme, nechtějí nás (mají tam ale originální toalety). Po delším ježdění pěknou krajinou nakonec zaparkujeme u krásného fjordu (nebo jezera?), kemp je opuštěn, ale přístřešek s bufetem a sociálky jsou otevřeny, tak si večer děláme párty a holky marně volají na norsky namluvený záznamník. Osud. V noci zase sprchne a nad krajinou jsou krásné duhy. Fakt pěkné místo, dokonce sauničku mají na břehu za stany a karavany.

Ve středu ráno se nerušeně sprchujeme a vyrážíme do Flekkefjord. Ten se nám líbí snad více než předcházející město a velký déšť přečkáváme v infocentru. Zde zjišťujeme turistické trasy a tak bočními cestami (po hlavní pojedeme zpátky domů) se vydáváme na značený trek na pobřeží k ostrovu Hidra. Pěkná procházka, akorát občasné deště nám trasu podmáčí, ale vidíme skály, lesy, rybníčky, opuštěná stavení, turistickou chatu, krásné moře… Krásná a pestrá krajina. K večeru opět popojíždíme hledat kemp, po cestě přejíždíme fjordy, mosty, tunelky, vyhlídky, vodopády, jezera, divoké říčky… (země miliónů jezer…) a kemp nacházíme tentokráte jeden zvláštní (tedy majitelka je zvláštní) a otevřen, snad i díky nějaké velké skupině polovojáků, kteří zde snad mají manévry či co… Uvaříme si i polívčičku a večer si dáváme se Zdeňkou závazek, že tu avízovanou krásnou pláž vyzkoušíme se vším všudy. Ruku na to. Alkohol je sviňa…

Ráno po hygieně pokračujeme vyhlídkovou cestou až do Egersund, kde po menším hledání pláž Skadbergsanden opravdu nacházíme. Kromě pejskařů jsme zde sami, jasná věc, ale vykoupeme se, no bóže, je to jako rybičkování na táboře. Teplota vzduchu cca 8-9 st, teplota moře… těžko říct… ale je slané. Nyní už pokračujeme do cíle naší cesty, do Stavangeru. Stavanger je čtvrté největší norské město na jihozápadě země na pobřeží Severního moře a správním městem kraje Rogaland. Je centrem třetí největší norské metropolitní oblasti. Město má mírné oceanické podnebí, všechny průměrné měsíční teploty v roce jsou nad nulou, průměrné roční srážky dosahují 1 200 milimetrů. Léta jsou příjemná, Stavanger a jeho okolí má nejdelší vegetační období v Norsku (kolem 220 dní). Ve Stavangeru se setkává staré s novým. Významný vliv na život má blízkost základny NATO, stejně jako zájem zahraničních společností o ropu, jejíž zpracováním je město celosvětově známé. Nejstarší norská katedrála - Stavanger domkirke, stojí přímo ve středu města. Stavanger je významným přístavním městem. Stavangerské letiště se rozkládá 14 kilometrů od centra na území obce Sola. Stavanger byl založen roku 1125. Velký rozvoj město zažívá od roku 1969, kdy byla v Severním moři nalezena ropa a ve Stavangeru byl vybrán jako centrum pro ropný průmysl. Po vynesení bagáže a ubytování v hotelu Victoria jedeme zaparkovat auto mimo centrum, to bychom se u hotelu nedoplatili. A po cestě zpět procházíme přístav a centrum s katedrálou. Hospůdek je zde plno, všech světových kuchyní, ale pohled na ceny menu nám říká, že to není pro nás. Po uvítací řeči v baru v hotelu se přesunujeme deštivým městem do muzea sardinek, kde probíhá slavnostní zahájení 43. Konference ERA, EWV, FERP. Po proslovech máme pěknou večeři z místních specialit a také prohlídku muzea, velice zajímavé.

V pátek ráno probíhá konference v hotelu v obvyklých dvou komisích. Následují i workshopy. Svoji prezentaci přednesla Adriana (téma pozvánka na oslavy 125. Výročí KČT a s ním spojeného semináře „Turistika a ochrana krajiny"…) a Karel (značení u nás). Není to ale úplně dle plánu a část prezentace kvůli zákulisní politice jde vniveč. Poté fasujeme balíček a busy nás odvážejí na trajekt do Tau, odkud přejíždíme ke slavné skále Preikestolen, kde u chat parkujeme a rozdělujeme se na skupiny. Ti zdatnější a voděodolní šlapou vzhůru potoky a cestičkami na norskou nejznámější skálu, která se tyčí 604 metrů nad fjordem. Tam i zpět to může být necelých 8 km. Prší… ale se Zdeňkou, Karlem a Adrianou to zvládáme a fotíme se nahoře v mlze. Honza vyráží na prohlídky místních mládežnických kempů, skalní, vodní, lesní… Ale v tomhle počasí to taky nebyla žádná legrace. K večeru za šera je pro nás připraven program v místní turistické chatě (v té starší), místní kapela v pletených svetrech a s cca 12 akordeony vytvořila typický místní duch a také se tančilo. Na mne naštěstí nedošlo. K naší radosti nás sponzor všechny obdaroval funkčními triky DEVOLD. A taky jsme ochutnávali místní rozlévané víno a guláš. Skopový? Naštěstí jsme měli i vlastní tekuté zásoby a mohli jsme pohostit přátele, hlavně z Německa. Večer do půlnoci ještě sedíme dole u recepce a hostíme přátele, až nás oslovuje místní kuchař, samozřejmě Čech!

V sobotu po snídani proběhlo hlavní zasedání konference (bez většího překvapení) a po ní nás opět autobusy převážejí na okraj Stavangeru k Sola Strand. V hotelu máme bohatý oběd s obrovským výběrem jídla a pití. Opravdu luxus, a my tradičně tlačíme místní lososy a další mňamky. I sladké… a to je u mne co říci. Následuje focení na pláži a vycházka po místních plážích, kde jsou rozesety i malé bunkry. Surfaři a další adrenalisti jezdí, ale v neoprénech… Dneska se nekoupeme, zapomenuli jsme (trochu záměrně) v hotelu plavky. Slavnostní večeře v hotelu je opět luxusní, obzvláště když šéfkuchař je Čech a pomocník Slovák. Jenom těch projevů mohlo být méně… a taky jsme nestihli vyhladovět. Loučíme se s kolegy a těšíme se na příští rok do Srbska, Vršac. Mimochodem, Srbové jsou tradičně příjemní. Půlnoc trávíme u pivka a štamprlat na našem pokoji. Já jsem bydlel s Karlem, holky spolu a Honza samostatně.

Ráno v neděli po snídani chvátám pro auto, žádná botička, žádná pokuta, pouze déšť. Stěhujeme vše z pokojů a vyrážíme směr Kristiansand na trajekt. Máme ale čas a tak zastavujeme v městečku Mandal, kde zkoušíme rovnováhu na molu (málem jsme se vykoupali…), vyšlápneme si na pěknou vyhlídku nad městem a procházíme obrovité garáže ve skále. Pěkné městečko s úzkými uličkami a dřevěnými domky, ale téměř bez lidí. Před Kristiansandem se na závěr fotíme u dopravní značky s losem. Na trajekt přijíždíme včas a jdeme utrácet všechny peníze. Co s nimi, že? Trička, ponožky, zástěry (s losy a ledními medvědy, samozřejmě), losí a sobí salámy, koření… Je to zde opravdu nejlevnější. Už chápeme, proč po cestě do Norska nakupovali místní ve velkém (piva, coly, alkohol po platech…). A taky projídáme drobné za místní kuřecí křídla a nugety. Dánsko pojíždíme ještě na zbytek nafty z úterka, to je úspěch. Ale za hranicemi s Německem ne a ne najít pumpu (vzdálenosti 50 km jsou zde běžné) a tak pro jistotu dolévám kanystr. Samozřejmě, pumpa je hned za chviličku, zákon schválnosti… Noční sváču dáváme v mekáči, je tady tak LEVNO! Zkoušíme projet Berlín, ale netrefili jsme tu nejkratší trasu. Obdobně i Hamburk projíždíme skrz (i tunel pod Labem), ale není to kratší, spíše naopak. Ale zase jsme viděli nejdůležitější pamětihodnosti v centru… Přes Drážďany už řídí Karel (poslední noc jsem moc nedospal) a opět čepujeme naftu v Chlumci. Zdeňku očekává táta na kraji Teplic, ujišťuje se, že se chovala slušně a my šťastně dojíždíme cca v 9-10 hod do Prahy na sekretariát. Všechno dobře dopadlo a v této sestavě byla i legrace! Rozcházíme se za prací a já nakládám kolo a vyrážím k Berounce na trasu Pohádkového Česka u Skryjí. No a večer to nadopován kafem kupodivu bez spaní dojíždím až domů a do práce. Ráno ještě čistím a vysávám auto, chystám vyprané potahy a vracím na bráchovu firmu. Díky za půjčení, Transportér jel naprosto spolehlivě. Hold německý výrobek. Přivážím bráchovi alespoň malý dáreček, zástěru a chňapku se soby, tak až se bude grilovat…

Rosťa - s doplněním a jazykovou úpravou Ing. Zdeňky Umlaufové