20. Železný Tomík Litoměřice 8.-11.5.2014

Ve čtvrtek v 8:00 hod se konalo setkání na nádraží ve Svinově, kde jsme nastoupili pod vedením Rosti do vlaku Euro City, též řečeného „vlaku vyšší kvality" ( ( (. Jelikož staré koženkové sedačky nevlastní čísla popisné a cestychtivé zákazníky měly nasměrovat na svá místa pouze přilepené lístečky, nastal jistý chaos, který naštěstí vyřešila paní průvodčí s úsměvem na tváři (. Na tomto místě si většina (čili větší polovina) členů výpravy plnila své již několik let nedodělané NZ a plachty. Je to tedy ostuda, když členové po dvou letech nemají skoro žádné podpisy… Nejvíce podpisů posbírali Tadek, Ela, Oťas, Tomáš… (CHVAL CHVAL! () no a žádné podpisy… (jména si domyslete sami…). Po příjezdu do Litoměřic jsme šli projít historické centrum tohoto města (zmrzliny, IC s turistickými známkami, kebab atd…) a bylo se na co dívat, protože na náměstí se konal Závod míru juniorů a tak jsme viděli profi týmy cyklistů z celého světa a jejich drahé vybavení. Mezitím přijela dodávka s Karim, Jupíkem a Bořkem. V kempu jsme postavili stany a vybalili se. Přestože jsme zakázali kraviny včetně házení šiškami, tak Jupík samozřejmě neposlechnul a protrhnul stanové tropiko na velkém stanu… ( ( (Poté jsme vyrazili na projížďku po Tomácké trase a ještě dál po cyklostezce č. 2 (Labská cyklostezka) až k nové MVE (malé vodní elektrárně), chtěli jsme jet ještě dále, ale protože Tomáš dělal blbosti na kole, tak jsme museli otočit a jet zpátky. Pořadatelé nám půjčili laminátky i plasťáky a pokusili jsme o vodácký trénink dvojic na nadcházející závod, který odhalil, že některé dvojice to nebudou mít jednoduché….. byť se zatím ještě nikdo nekoupal (. Večer v kuchyňce proběhl druhý díl plnění morse do NZ a dostavili 4 podpisuchtiví členové (Ela, Julča, Oťas a Tadek), které hlavní vedoucí velmi chválí (. Na druhý den jsme měli rozcvičku a Rosťa utrácel peníze za jídlo v Kauflandu. Po vydatné a „zdravé" snídani plné různého zrní a müsli rozmělněného mlékem jsme vyrazili na cyklovýlet směr Opárenský mlýn, přičemž po několika kilometrech jsme těsně před údolím Porta Bohemica použili originální přívoz z Velkých do Malých Žernosek. Převozník nás přijal na lodičku i s 15 koly (. Cesta na asociační mlýn probíhala docela hladce, až na pár blátivých úseků (zde apelujeme na rodiče s výzvou, aby obětovali několik desetikaček k pořízení blatníků, abychom nevypadali jako prasata). Ve mlýně jsme posvačili a pomazlili se s místním psem Kulichem (až na Helmu, byť mu byla nabízena společná fotografie nejlepšího rozlišení (). Mlýn byl pouze náš, protože zde ubytované KADAO zrovna stoupalo někde na Milešovku, což my jsme absolvovali v loni. Náš letošní cíl byl ovšem Lovoš, kopec s krásnými rozhledy na mnoho stran, čímž byl hlavní vedoucí tuze dojat (Říp, Litoměřice, vinice, Milešovka, Krušné hory, Lovosice… ( ( (). Také se zde odehrála velmi zajímavá scéna s Čečkovic peněženkou, kde byla vyhozena sestrou z hory a nalezena v křoví pod skalnatou vyhlídkou mistrem Oťasem/Honzou (. A Postřižinské pivo v útulně KČT (odbor Lovosice) stálo zcela stejně peněz jako pomerančová limonáda. Bylo zde podobně větrno jako na naší největrnější hoře, již zmiňované Milešovce. Po cestě zpět, na konci pěkného Opárenského údolí jsme již podruhé navštívili zdejší „DěDský park" s různými drbátky a cvičebními přístroji (. Nakládání kol do přívozu jsme již měli nacvičené, tudíž jsme se bez problému dostali do Litoměřic. Zatímco Rosťa vyrazil vlakem na otočku do Kolína pro Velectěného Ondru, aby neabsolvoval předprázdninový puťák po celé ČR, pak se ostatní pokusili trénovat na lodích, což se moc nedařilo (hold, hraní s mobily a tablety nám jde líp (). No a také sledování náhodného vítězství v hokeji nad Slovenskem v prodloužení na MS. Po návratu několik nadšenců uvařilo bramborové knedlíky k již hotovým 4 kg kuřecím prsům na smetaně a jarní cibulce. Ale moc lidí nejedlo. Buď měli prý hodně jídla z domu, anebo zrovna za našimi zády povečeřeli tyčinky v bufetu… ( Příště se asi na vaření předem vy…kašleme. Další den (sobota) byl pro nás den osudný. Tímto dnem měl započít jubilejní 20. ročník triatlonu „Železný Tomík". Pro tento závod jsme měli z donucení připraveny tyto hlídky a rovnou napíšeme, jak jsme dopadli: Tomíčci: Vendy+Špion 13. z 18 (pěkné!), Honza+Jupík 4. (taky pěkné!), Helma+Bořek 5. (kluci byli smutní, čekali to lepší…), Žáci: Oťas+Ondra 7. z 21. (tož ujde to (), Řapík+Tomáš 20. (po údajné koupeli to asi lépe nešlo), Tadek+Křeček 21. (defekt to zařídil), Žákyně: Ela+Julča 7. z 13. (holky ještě porostou a Julča mohla být Tomíček!) a Muži: Rosťa+Kari 4. z 23. (v našem věku to je úspěch, s mládežníky o 25 let mladšími…) Tedy celkově ale „nič moč".

Zajímavé názory některých účastníků:

Křeček: Jít s defektem 4 km není úplně ideální.

Tomáš a Jupík: Bylo to fakt supeR.

Řapík: Mám velmi dobrý pocit z toho, že jsem se 2x koupal, z toho asi jednou v Labi…

Ondra: Bylo to těžký.

Helma a Bořek: Škoda, že jsme neobhájili.

Otto: Dobrou noc…

Na vyhlášení výsledků jsme si museli chvíli počkat, protože přeci jenom závodilo skoro 100 hlídek… Jak jsme dopadli, to už víte. Nic moc, bo nikdo není na „bedně", jenom nějaké „brambory" jsme sklidili. Zato naši kolegové KADAO z Opavy to opět vydrtili a jejich plný padesátihlavý bus si odváží spoustu vítězství včetně toho celkového. GRATULUJEME! Vyhlášení přijel pozdravit i náčelník a místonáčelník Asociace TOM (Tomáš Novotný a Tomek Hurt). Místní sponzoři se opět ukázali ve skvělém světle, plyšáci, trička, koblížky, pekařské výrobky, 300 ks výborných špekáčků… Asi tušíte, co jsme večeřeli. ( No, po nástupu jsme vyjeli na opékání špekáčků do zdejšího horolezeckého objektu, odkud nás ale vyhnal déšť a tak jsme si vyzkoušeli jízdu na kole za hodně sychravého počasí (. Před deštěm si kluci zakopali fotbálek, a později se šli i osprchovat. Mezitím nám byla ugrilována náhradní večeře (špekáčky), a taky hromada námi předem připravených toastů. Poté jsme si sedli a do sebe vše jen cpali, cpali, cpali, cpali,… Kariho Fan club šel do restauračky pod záminkou sledování hokeje, ale hokej sledoval jenom Kari a ostatní „tlemili" do svých mobilů a hráli (určitě velmi inteligentní) hry. Ostatní se snažili pomáhat (tedy zdržovat () Tadka od psaní tohoto článku. ( Bořek se svými kumpány místo pomoci akorát šlohli myš od PC a zdržovali. ( Nejenom večer, ale i v noci opět pěkně lilo. Ale závody naštěstí proběhly v suchu. (

Další den náčelník po ránu sednul na kolo (neděle) a zašlapal do Kauflandu, abychom se opět nacpali zrním a müslim. Pak jsme uspořádali nástup před stany, kde nám bylo řečeno, že se máme sbalit a později vzít zbytky jídla, které se nesnědlo (a kterého jsme i z domova dovezli kvanta) a vyrazit na krmení kačen/labutí. Po vysilujícím balení jsme se konečně přesunuli k Labi ke krmení kačen/labutí/holubů. Jsou zvyklí a přátelští. ( Po navrácení se do kempu jsme začali balit stany. Suché to bohužel nebylo a tak hádejte, co čeká v práci naše milé Vedení? No a k tomu to balení zábavnější udělal vítr. Po tomto sbalení šla polovina pomoct balit kola do dodávky, nebo dělat toasty na cestu. Posléze byl opět svolán nástup, na kterém se zaprvé zvolili Špion a Křeček do dodávky. Rychle jsme vyfasovali nějaké jídlo (také párečky) a vyrazili do města, kde Kari zabil anděla . Stavili jsme se v Penny a přesunuli se na nádraží, kde jsme čekali zhruba 20 minut, než přijel vlak do Kolína. V tomto vlaku se někteří snažili uškemrat Kariho, ať jim na NZ podepíše věci typu: Je poctivý, ukázněný, pracovitý atd... ( ( ( U Rosti mnozí nepochodili. ( ( ( Samozřejmě se někteří vykašlali i na to škemrání a hráli si se svými mobily. Kolem 14:30 hod jsme přestoupili do vedlejšího vlaku EuroCity. Zde jsme nastoupili do dvou kupé se zamluvenými místenkami, kde "dobročinci" (jistě, že z toho kupé, kde Kari neseděl) nechali posadit jakousi paní. Plnění zkoušek se trochu smrsklo, jediný podpis zde získal Tadek z Indiánských názvů měsíců. Zbytek si hrál s mobilama……. ( Mezitím se dodávka s tříčlennou posádkou (Rosťa + Špión + Čeček) vyplantala z obležených Litoměřic (díky Závodu míru juniorů zde byly cesty dost zastavené…) a přejela do ještě uzavřenější Prahy (Pražský maratón!). Ale nakonec jsme se na sekretariát KČT dostali a potkávali jsme při tom tisíce běžců. ( Nakonec to dodávka stihla do Svinova o něco dříve než vlak. Tož tak. Zase za rok, budeme zkušenější! ( Ostatní oddíly nám ukázaly, že jenom trénovat palce na tabletech a mobilech prostě nestačí! (

Na závěr je třeba vyzdvihnout pořadatelský tým z TOM Delfíni Litoměřice pod vedením Jindry Černého a přátel ze Slavoje Litoměřice za nezměrné úsilí a krásné závody a vstřícnost všech okolo!

Tadek a spol.