Poslední puchýř Humpolec 15.-17.11.2013

Sraz jsme si dali až v pátek večer u klubovny, protože podle počtu 18 přihlášených jsem musel vyměnit jedno své auto za šestimístné od bratrovy firmy a to bylo možné až k večeru. K tomu jsem na dvě další auta celé dopoledne montoval střešní nosiče a střešní boxy, poté co jsem odmontoval všechny cyklo nosiče. To aby se nám vešly věci. To jsem ale ještě netušil, že když se celý den takto chystám na výpravu místo pracovních povinností, že se během dne odhlásí Lucka a že při nasedání do aut jaksi nedorazil bez omluvy Michal, že je napsán špatně Honza (Vršek podruhé…?) a že tedy 15 příchozích se do tří aut vleze v pohodě i s batohy a bez boxů…. Takže teď už jsme jeli se střešními boxy a prodělal jsem spoustu peněz na benzínu. Ale to není vlastně nic nového, že… (((((

Cesta proběhla v pohodě, jeli jsme po dálnici a kupodivu nebyla ucpaná. Stáli jsme u Luk Oil u Vyškova dostatečně dlouhou dobu na svačinu a čůrání, ovšem samozřejmě za chvíli si Tomáš vzpomenul, že už to nevydrží a Kariho auto muselo stát na krajnici dálnice (nedojelo ani na parkoviště), což je hodně nebezpečné!!! ( Příště plííííínky!!! Na PP dorazila hromada turistů z celé ČR a my jsme měli to štěstí, že vedoucí akce a zároveň šéfka turistů na Vysočině Marie Vincencová je zároveň vedoucí oddílu TOM Šlápoty a tudíž po mne nechtěla složité platby a přihlašování předem, protože bych jako tradičně prodělal několik stokorun díky těm, co se neumí odhlásit. ( Na spaní jsme měli v patře sokolovny velkou místnost i s WC (dokonce velké dívčí i chlapecké zvlášť) , takže to bylo super! I sprchy byly hned vedle. ( Po vybalení jsme vyrazili dolů do sokolovny mrknout se, co nabízejí veškeré stánky a poté jsme vyrazili do nočního města. Mimo jiné se fotíme u pamětního kamene věnovaného Hliníkovi…( Jít na slavnostní kulturní večer už bylo pozdě a tak jsme si obhlédli, kam vyrazíme třeba zítra. Náměstí bylo romanticky osvíceno…

Ráno po snídani vyrážíme na pochod - ten nejkratší, 14 km. Nejprve přes dálnici, kde se nemůžeme nabažit projíždějících a zdravících aut a kamiónů a poté přes Hněvkovice už do přírody. Pěkným údolím Želivky přicházíme k Hydroelektrárně, kde svačíme a razítkujeme startovací karty. Je tu spousta lidí. Dále pokračujeme podél řeky a vyrovnávací hráze až do Želivi, kde si kinders užívají na dětském hřišti a poté už jsme v cíli, u kláštera Želiv. Někteří si během pochodu opravdu vytvořili „puchýř". ((( Místní průvodci nestíhají, ale nakonec se nám podaří vtlačit na prohlídku kláštera a kostela, velice zajímavá (a mnohdy smutná) historie! Na klášterní pivovar již není čas. Zpět nás kyvadlově odvážejí autobusy a hned vyrážíme do města. Hliníkárium nad infocentrem mapuje slavný film „Marečku, podejte mi pero". Na večeři máme výbornou kulajdu, kuře s rýží, čajíčky a kompot. Večer se rozdělujeme, zatímco mládežníci hrají kostky a karty (, Šrámka a Rosťa vyráží kyvadlovým busem do Kejžlic na Puchýřovský bál, kde se předává štafeta dalšímu ročníku a kde proběhlo další vyhodnocení, např. akce „Vystup na svůj vrchol", kterou s přehledem vyhrála naše Moravskoslezská oblast. Škoda, že sály byly mim o Humpollec a odvoz pozdě večer, jinak by si naši kinders mohli i zatančit… (

Ráno vyráží Rosťa do Lídlu pro snídani a svačinu, ale mají až od devíti, tak nachází dříve otevřenou Billu. V deset hodin nás na náměstí čeká malá sláva, místní mládežnická kapela a mažoretky vítají koníčky a kočáry, Hubertovu jízdu. Zatímco ostatní odcházejí v průvodu na závodiště, my si vybíráme místní pamětihodnosti. Nejprve se opravdu strmě drápeme na místní věž, 115 schodů. Město je ale v oparu. Hned vedle je krásné muzeum místního rodáka dr. Aleše Hrdličky, světově proslulého paleontologa. Ale jsou zde i další pěkné expozice, třeba skladatele Gustava Mahlera nebo loutek. ( Na Dolním náměstí procházíme výstavku místního oddílu TOM Šlápoty (tomíci si dali s přípravou dost práce () a ve sklepě je hromada keramických čertů a strašidel. Kousek od náměstí je malé včelařské muzeum, toleranční kostelík a malý skanzen Zichpil. Do pivovaru Bernard už to nestíháme. V sokolovně ještě dojídáme všechny zbytky a balíme se do aut. Čeká nás poslední štace za městem a to zřícenina hradu Orlík nad Humpolcem. Tam potkáváme Piráta a další kolegy. To už je ale pozdní odpoledne a děti už se těší, že se po cestě domů staví do Mekáče… Přání vyplňujeme na Rohlence, rozbíháme se do všech fast fůůůůdůůů. Cesta probíhá bez problémů. Náš Logan po cestě tam i zpět čučí na filmy, skvělý hudební Revival, Galerii televizní zábavy se skvělými scénkami, Happy Tree Friends… ( Přijíždíme podle plánu a rozvážíme se až domů. Jenom škoda, že víkend nebyl prodloužený, protože Humpolec bylo príma město a v okolí toho bylo ještě tolik k poznání…

Vybrali jsme slíbených sedm stovek, ale utratili jsme o něco více a zaplatili to z oddílového. 140,--- zvýhodněný set vstupů, 40,-- startovné + bus z pochodu, 120,-- ubytování, 90,-- večeře, 300,--- cestování, 60, až 120-- vstup do kláštera Želiv, něco maličko na dokoupení jídla atd. Účast: Kari, Rosťa, Šrámka, Vendy, Vršek, Čeček, Terka, Helma, Tomáš, Niki, Rozi, Karin, Ondra, Špión, Oťas. P.S. Někteří kluci přes neustálé hraní si s mobilem ani nezaregistrovali, kde byli, jak ukázal test z Humpolce, ze kterého si nepamatovali vůbec nic… ( Rosťa.

Kostky

Tři po sobě následující nuly, neznamenaly vymazání dosavadního dosaženého součtu.

Na vítězství bylo nutno nahrát 10 000.

Prší