Bretstein 1.-9.8.2015 Alpy - Štýrsko - Rakousko

Celý týden chystáme, nakupujeme, vršíme, vaříme… ( V sobotu ráno se většina scházíme u klubovny a po nasednutí do aut přejíždíme do Proskovic, kde se docpáváme doplna. ( Jedeme Ducatem, Loganem a Méganem. V Brně Rosťou řízené Ducato přibírá Jirku Homolku, zatímco ostatní čekají u pumpy za Brnem, kde všichni doplňujeme PHM. Vídeň projíždíme bez kolon a po ještě jedné čůrací zastávce odbočujeme z A2 na R5 a krásnou krajinou dojíždíme až do Judenburgu, kde se čekáme (na Orlovou, Rychvald a Pláteníky). Zároveň koukáme, co dobrého si budeme v Hoferu kupovat. Třeba levnou a dobrou zmrzlinu. ( Bez problému se nás sjíždí všech 26. ( V Bretstein je nám přidělené velké místo k táboření a tak stavíme a zařizujeme se. Je to luxus. Elektriku máme až do stanu a tekoucí vodu z kohoutku hned za stanem. ( A u hospody máme k dispozici skvělý chlaďák, to kdybychom věděli předem… Malá kaňka je, že se nám někde zašantročila bedna se spacákem a karimatkami (v Proskovicích?) a Rosťa s Valdou vyrážejí do města zkusit dokoupit, ale všechny obchody zavřely právě před chvilkou… (( Musíme zjistit, kde se stala chyba. Bretstein je malá, ale milá vesnička v jednom Alpském údolí. Hned vedle máme hřiště a školu se sociálním zařízením a přes cestu je hospůdka. ( Večer probíhá první porada ( A taky se hraje první fotbálek, vytahují se softbalové věci atd. Vytahujeme náš nový velký vařič a ohříváme první jídlo, velké díky všem rodinám (Bednarzovi, Krištofíci, Pláteníci, Kašáci…) co pro všechny uvařily - měli jsme guláš, čínu, krkovičky, segedín a k tomu jsme si udělali hromady toustů, vynikající špagety, polívčičky atd. Papání jsme měli výborné. ( A k tomu bečku kofoly a tři bečky pivka. Díky Sněhurovi za zapůjčení výčepu. Večer proběhnul společný uvítací nástup. Kromě nás přijelo asi 6 sekcí ÖTK a je nás cca 120.

V neděli se naplňuje předpověď počasí a prší. Společný plánovaný program (výstup na okolní kopečky) se tím odsouvá na pondělí, ale to nevadí. Alespoň se naplní řeky. Pořadatelé nám domlouvají malou slevičku v blízkých stříbrných dolech Schaubergwerk Oberzeiring. Průvodce se mračí na obutí některých z nás, přeci jenom za nás ručí, že ano. Ale nakonec jsme vpuštěni a prohlídka je super, Škuba a Jirka nám vzorně překládají. Po prohlídce si ještě procházíme centrum obce a kostel a následně se vracíme. Odpoledne postupně přestává pršet a tak vycházíme nebo na kolech vyjíždíme na krátké vycházky/vyjížďky. Naši starší kadeti zdolávají kopec nad táborem, podle džungle to vypadá, že uskutečnili namáhavý prvovýstup. ( Také jsme na kolech vyrazili údolím a po cestě prohlédli kromě kýčovitých alpských domečků, kraviček a pastvin pietní místo pobočného koncentračního tábora, kdo by to tady čekal… Na poradě si domlouváme zítřejší společný trek a taky pečivo dovezené až na tábořiště na úterý. (

V pondělí popojíždíme auty celý sraz až na konec údolí k chatě Schwabergerhütte (1.511 m.n.m.), čímž jsme uspořili spoustu času a výškových metrů. Po společné fotce za krásného počasí vyrážíme do sedla na hřebeni, kde svačíme a rozdělujeme se. Ti nejmladší s rodiči jdou sice kratší okružní trasu - ale pozor, taky vyšlápli na Kreuzkogel 2.109 m, takže žádná flákárna. ( Ti starší si dali hřebenovku nahoru dolů, se spoustou nádherných kýčovitých rozhledů… Z nejvyššího místa (Hochswung 2.196 m.n.m.) jsme poté strmě sešli k jezeru, kde se kluci okoupali (bez plavek, samozřejmě). ( Dole v údolí nás čekal Saldát a pomohl nám se rozvézt k dalším autům. Dnes jsme se tedy pěkně prošli a fotili a fotili... ( Večer se jedlo, hodovalo, pilo, hrály se různé strategické hry - obzvláště pod vedením Melouna a Martina. Mne se neptejte, já tomu moc nerozumím. (

V úterý se nabalujeme a vyrážíme auty hlavním údolím proti proudu řeky Mur až do Tamsweg, kde u místního bazénu jednak foukáme lodě (v tuto chvíli 6 dvojic kadetů na 6 Rií) a zbytek vyráží po Murské cyklostezce, až kam dojede. Rosťa s Jirkou zajeli s auty na výstupní stanici a prohlédli si záludná místa řeky. Tak nejprve k lodím. Úsek do Stadl je jeden z mála, který je na mapách označen jako dovolený splavný a byl krásný. Voda pěkně frčela údolím podél cyklostezky s hrady a podél železniční tratě, kterou občas projel a houkal romantický parní vláček i s cyklovagónem. Podle popisku, který jsme měli v němčině, nás po cestě čekaly dvě zrádnější místečka, které si vyžádaly vždy po jednom vykrysení. ( Ale koupání k vodáctví patří, že jo. ( Trochu mne naštvalo, že se Rio č.3 upouštělo a muselo se dofoukávat, kdo to měl poslední půjčeno, tak měl říct!!! Ale jinak super úsek. Cyklisty pronásledovalo více problémů. Neuvěřitelné množství defektů (Rychvald, Tadek…) a další potíže s technikou nakonec rozdělily grupu na dvě skupiny, jedna počkala cca po 30 km u Hoferu na vodáky s auty a hned jsme zde dokoupili zásoby. Někteří si hold musí pořídit nové pláště na kola. ( Ti odvážnější jeli až do Judenburgu, takže ten den našlapali skoro 100 km. Valda, Tadek, Plátno, Táňa, Sančo… ( Tam jsme je večer vyzvedli u místního Mekáče.

Ve středu se opět rozdělujeme. Většina cyklistů si potřebuje trochu oddáchnout a tak vyráží do údolí, kde objevili na cyklostezce pěkné přírodní koupaliště se skluzavkou, hospůdkou, i s hřišťátky. A k tomu nad obcí také hrad a kostel Frauenburg. Takže ta pravá dovolená v nádherném počasí, je třeba dodat, že to bylo zadarmo. ( Druhá skupina nadšenců skáče do aut a vyráží směr A9 přes Hohentauern, Trieben, a Liezen do Spithal am Pyhrn, kde jsme byli na srazu ÖTK Jugend před deseti lety. Vyjíždíme až k chatě pod Bosruck a odtud již pěšo s ferratovou výbavou stoupáme až na samotný vrchol ( i s křížem má přes 2.000 m.n.m.). Čeká nás i lezení a strmé srázy, nic pro lidi se závratěmi. ( Poprvé používáme naše nové ferratové sety, Rosťa dal dohromady cca 21 setů včetně přileb, za cca 55 tis Kč… ( Trvá nám to déle, než jsme čekali, někteří alpinisté „brblali", ale všichni zdolali vrchol a mohli se pokochat nádhernými výhledy. Paradoxně první byli nahoře ti mladší, je třeba pochválit Jindru, Tadka a Křečka za výborné lezení! Pokračovali jsme vrcholovou cestou a sestupem, tam už jsme se jistit nemuseli. Nicméně u aut jsme až za smrákání v podvečer a po cestě zpět někteří ještě nakupují v posledních otevřených obchodech. Někteří poprvé poznali pravou vysokohorskou turistiku… (VHT). ( Je třeba připomenout, že v Tatrách, Roháčích nebo Slovenském Ráji se člověk občas také bojí a musí být opatrný. ( Bosruck dosahuje výše 1 992 metrů a z východu na něj vede po hřebeni nepříliš těžká zajištěná cesta, z druhé strany se pak dá vyšlapat po hřebeni bez lezení. Jde o nejzápadnější horu Ennstalských Alp a nachází se kousek severozápadně od rakouského Liezenu na hranici mezi spolkovými zeměmi Štýrsko a Horní Rakousko.Zajištěná cesta má obtížnost A/B a jmenuje se Wildfrauensteig (Výstup divokých žen) podle dvou žen, které se na hoře skrývaly v jeskyni před lidmi a divokou zvěří.Horu však pravděpodobně většina lidí, kteří se dostanou do její blízkosti, bude znát jen díky dálničnímu tunelu dlouhému 5,5 km postavenému začátkem 80. let. Těsně vedle něj je provrtán o trochu kratší železniční tunel z počátku 20. století.

Ve čtvrtek si plánujeme „odpočinkový den". ( Medvědí soutěsku - Bärenschutzklam. ( Starší kluci také chtěli odpočívat, ale nakonec z toho byl solidní cyklovýjezd se zastávkou ve Frauenburg, určitě si všichni pamatují echt velké „šnitzel" řízky. Ráno ještě odvezl Rosťa Jirku na vlak, ten se přesunul do Brna a dále na Šumavu, na český sraz tomíků. Ostatní si vybrali (byť hodinku po dálnici vzdálenou, u Bruck/Mur) údajně nejkrásnější soutěsku v Rakousku. A byla fakt pěkná. Přijeli jsme na místo do Mixnitz až kolem poledne a nebyl to žádný odpočinek. Než jsme prošli, tedy vyšli nahoru po všech těch žebřících a pokochali se a osvěžili vodopády a životodárným stínem, to trvalo asi 3,5 hodiny. ( Ale bavilo to i ty nejmenší a šlapali dobře, Miki, Vendy a spol. Nahoře byla hospůdka, tedy lahvové pivo za 3,5 EUR, no nedejte si. ( I dolů to byla ještě hoďka a půl, kdy musela Radka vyprávět celou svou zásobu pohádek. ( Takže bylo to krásné, ale žádný odpočinkový den se nekonal… Po cestě zpět jsme nakoupili tentokráte v Lídlu, ať je změna a večer zase hodovali a užívali si. Ještě že po západu slunce je v našem údolí s horskou říčkou tak krásný chládek a dá se spát!!! Už ani nevím, které to bylo odpoledne, ale naši hostitelé uspořádali v malé tělocvičně ve škole hrátky a hry pro ty mladší. ( Jo, a také přijelo KADAO, které se za námi zastavilo na svém čtrnáctidenním putování po Evropě, jejich řekách, ferratách a cyklostezkách. (

V pátek - ráno konečně trochu odpočíváme ( a můžeme si poležet trošičku déle. Na snídani máme jako vždy všehochuť, prostě „švédské" stoly. Ale nebojte se. Po osmé hodině začne na stany postupně prát slunce a už to moc na velký spánek není, pokud nás dříve nevzbudily kostelní zvony či motorová pila v dálce. ( Protože KADAO nemohlo využít bus - ten měl povinnou přestávku, obdrželi od nás doporučení na trek po okolních horách - jako jsme šli v pondělí. Rosťa jim dopomohl od kol až na konec údolí převozem v dodávce, ušetřili tím hezkých pár kilometrů. My ostatní jsme poté vyrazili na koupaliště a za zábavou do Frauenburg. Část tam jela na kolech (pozor, není to až tak blízko!!!) a to i zpět, část jela jenom tam a zpět jsme kola strčili do dodávky. V areálu jsme se koupali, skákali do vody, četli si, jezdili na skluzavce, učili jsme hrát Rychvald petanque (((, starší si zahráli volejbal, opalovali se, mladí se snažili komunikovat s místními kinders….. ( No a po cestě zpět jsme nakoupili. Ti co ještě neviděli koncentrační tábor nad Bretstein, tak si tam na kolech zajeli dnes. No a večer jsme měli službu - vydávání jídla, zapálení a udržování ohně atd. Toho se ujali hlavně naši němčináři, obzvláště Škubu a Jirku Homolku jsme zaměstnávali celý týden (Škuba, Anetka, Šosty… díky za to a že jídlo vyšlo!) a Saldát s Plátnem, ti zažehli oheň. Dnes se až tak neopékalo zde tak oblíbené těsto (což na klacku vypadá jako rohlík) a marshmallow, ale písní se poděkovalo místním včele s paní hospodskou a poté se až do brzkých ranních hodin zpívalo a hrálo u táboráku. I my jsme se přidali se svou kytarou, harmonikou a zpěvy. Zpívalo se německy, anglicky, česky… Ale ještě jsem předběhnul podvečerní očekávaný fotbalový zápas, který bohužel musel být za smrákání ukončen za stavu 4:1 (o jeden gól jsme se hádali, ale pohotový videozáznam pořízený Křečkem ukázal, že gól Škuby byl regulérní a navíc tak trochu vlastní) pro Čmoudíky kvůli zranění nohy jednoho ze soupeřů. Musela to řešit až sanitka a hospitalizace v místní nemocnici. (

V sobotu - zatímco všichni ostatní dospávají noční táborák a přátelské sezení, my se ráno balíme a odjíždíme 100 km daleko na řeku Salzu. Jedeme opět přes Hohentauern a Trieben a dále i krásným údolím řeky Enns, tady by to také někdy chtělo prolézt. ( Vůbec všude, kde v Rakousku jezdíme, se kocháme krásnou přírodou a domečky jako malovanými, obsypanými květináči… KADAO nás straší, že je málo vody a že to nepojede, ale nedáváme se odradit, akorát nejedeme až k přehradě, kde je lehčí úsek. Vysedáme a foukáme u našeho známého kempu ve Wildalpenu a plánujeme jet dolů k soutěsce a k Palfau. Pro některé je to premiéra na trochu divočejší vodě - ale je tak teplo a voda průzračná a stav nízký, že to všichni přežili a snad se jim to i líbilo. Dnes byla pouze jedna krysa, to je krásný výsledek! Vyrážíme v počtu 22 vodáků a ostatní jedou na kolech směr Wasserlochklamm. Zde nás po dusném a parném dni přivítala bouřka, která trvala asi tak dvě hodiny. To jsme strávili v hospůdce. ( Ti, co už nechtěli pokračovat dále, tak zajistili logistiku aut a ostatní se vydali ještě průzračnou řekou s oparem ke schodům a do soutěsky. Byli jsme na řece v podvečer skoro sami a taky jsme si na dvou místech zaskákali z výšky ze skály do vody. ( Do Bretstein se vracíme za tmy a čeká nás malé nemilé překvapení, údolím se přehnala bouřka a vichřice. Naše stany zůstaly na svých místech, Jurci vydrželi, ale silný vítr hodil těžké stoly a lavici na náš největší zásobovací stan a roztrhnul ho. ( Co se dá dělat. Pár mokrých věcí, to k tomu patří. Na tábořišti jsme zůstali už sami, ale hodní pořadatelé nám nechali nejenom hadici s vodou a elektriku, ale také otevřenou školu se sociálním zařízením. (

V neděli - po náročných dnech nemusíme vstávat brzy. Dojídáme, co se dá, sušíme materiál, balíme stany, lodě, neoprény, vesty, kola… Máme co dělat. Dodávka je opět plná až až. Uklízíme školu a tábořiště. Některá auta postupně odjíždějí, ale naše tři „oddílová" jdou na závěr ještě na oběd do protější hospůdky, hold je třeba utratit poslední eura. Cesta zpět probíhá v pohodě s jediným zádrhelem, kdy nám před Vídní vypověděla službu dodávka, ale naštěstí brzy nacházíme spálenou pojistku zrovna k palivovému čerpadlu a poté auto už zase jede. V Pasohlávkách nás opouští na rodinnou dovolenou Křeček s Vendy, v Brně svačíme a vracíme materiál Jirkovi Homolkovi a kolem deváté či desáté večer jsme u klubovny a odvážíme se. Poslední vykládku vynáší v práci v Proskovicích Rosťa s Komárem, a to už je půlnoc. ( Samozřejmě, uklízí se a suší a čistí a třídí ještě následující týden.

Co dodat? Dosyta jsme si to užili a budeme to dospávat. Někteří poprvé okusili VHT s feratkou, divokou vodu, pojezdili si na kolech. Hostitelé z ÖTK jugend k nám byli velice milí a zajistili nám velmi levný pobyt v Alpách, navíc s krásným počasím. Škuba vzorně překládal a ostatní se také nedali zahanbit a chovali jsme se celkem slušně. ( Rosťa

Účastníci: Peťánek, Komár, Kraken, Kraťas, Martin, Škuba, Plátno, Táňa, Aneta, Meloun, Vojta, Vašík, Saldát, Šosty, Valda, Radka, Tadek, Miki, Jindra, Vendy, Křeček, Rosťa, Šrámka, Sančo, Jirkáč, Jirka.