Krkonoše 30.4.-3.5.2015

Jedeme ve čtvrtek odpoledne několika auty. Rychvald (Saldát, Šosty, Vašík a Vojta) už o den dříve na rodinnou návštěvu v Podkrkonoší, Vratimov (Oťas, Julča, Marek a Kačka) přibírá Terku a Helmu a Brno (Martin, Čára) jede samozřejmě také po vlastní ose. Do celkového počtu 23 osob jsme vyjeli ještě Loganem (Rosťa, Šrámka, Špión, Honzík, Marťas a až z Popradu dorazivší Zdeněk) a Octávií (Kari, Monika, Jupík, Řapík, Michal). Svačíme u Lídlu v Moravské Třebové a cca o půl desáté večer jsme na místě, v milé Boudě Pod Studničnou u manželů Burešových. Klídek, ticho (akorát Úpa šuměla v údolí) a samozřejmě výborné jídlo. ( Při dojezdu bylo krásně, ale přes noc lilo a ani ráno to nebylo nic moc. Nicméně jsme batohy naládovali do Logana a pouze ti nejmladší s maminama vyjeli kousek lanovkou na Růžohorky (až na vrchol lanovka nejela), ostatní se statečně vydali v pláštěnkách na výstup směr Sněžka. Hory nám ukázaly, co umí, počasí se měnilo každou chvíli! Ale výstup jsme zvládli rychle a v Poštovně jsme byli dokonce nějakou dobu sami! Následovalo občerstvení, psaní pohledů… a poté v chumelenici fotografování před trigonometrickým bodem 1.602,2 m.n.m. ( Dolů na Slezský dům to i klouzalo. ( Směrem na Luční boudu byla skoro všude sněhová pokrývka, tudíž jsme neviděli prameny Úpy a Bílého Labe. Ale zato tam byly chodníky. Na Luční boudě mají draho, ale vaří vlastní pivo Paroháč (za 50,-- Kč) a většina si něco dala, třeba borůvkový koláč. Poté se odpojil Rosťa, protože se oklikou vracel pro jedno auto s batohy. Přes Památník obětem hor směr Výrovka narazil na obrovské závěje (nebo laviny?) s až 4 m vysokým sněhem, kterým se prokousávaly po cestě frézy a rolby. Zážitek. A také se vyjasnilo a vykoukla Sněžka a další kopce! Poté sešel do Pece pod Sněžkou a převezl na Brádlerky Logana s batohy. Ostatní pokračovali směr Brádlerky. Nejprve se rozhodli využít „zkratku" na červenou cestu „Česko-polského přátelství", kterážto byla ale cesta zimní a tak se občas někdo více bořil a namočil ve vodě. ( O zážitek více. A dále se pokračovalo směr Špindlerovy boudy, Petrovu boudy a Brádlerky. Občerstvení proběhlo na luxusní Špindlerově boudě a málem bylo jídlo zadarmo, číšník se ptal, kterýže to jsme pokoj… ( Po cestě už bylo príma počasí, skály, výhledy… Někteří ušli až 22 km v proměnlivých podmínkách. ( Na Brádlerkách nás čekalo překvapení, hromada dětí (nějaká školka s rodiči). Ubytovali jsme se ve dvou podkrovních matrac lágrech a ve dvou pokojích (Brno + Kašáci, oddělené postele….. (). Na večeři byla výborná čína s rýží a večer jsme hleděli na hokej, Česko prohrálo se Švédskem na nájezdy 5:6. Mladí dělali v noci celkem kravál a musel je přijít seřvat hlavní chatař! ( Sobotní snídaně byla už od 8 hod a výběr byl solidní. Dnes bylo jasno a tak jsme přes Martinovku vystoupali opět na červenou hřebenovku a pokračovali směr fotogenické Sněžné jámy a dále na Voseckou boudu. Tady jsme pojedli a popili, personál byl značně překvapen velkým počtem návštěvníků, hold slunce a blízká lanovka z Polska… Méně frekventovanou stezkou jsme přešli na Labské louky k pramenům Labe. Bohužel, prameny byly pod sněhem. ( Ale zato jsme potkávali běžkaře i cyklisty (neměli tam co dělat (). Na Labské boudě jsme opět pojedli a popili Paroháče a borůvkové koláče a nad Labským vodopádem přešli zpět na Martinku a Brádlerky. Pět řidičů sedlo do auta a zajelo do Pece pro ostatní auta, což zabralo dobré dvě hodiny (přes Vrchlabí to je bratru 50 km tam a 50 km zpět). Ale po cestě jsme se kochali sjezdovkami, lanovkami, roubenkami, penzióny……. ( Na večeři byla kaše s kuřecími stehny a večerní hokej jsme nad Lotyšskem tentokráte vyhráli 4:2. ( Nedělní ráno bylo opět slunečné s výhledy. Po sbalení jsme většina vyrazili do Vrchlabí do milého Krkonošského muzea a poté se zastávkou v Hradci Králové (KFC, McDonald - splnili jsme dětem jejich sny!) domů. Brno si vyjelo ještě lanovkou na Černou Horu a poté se pěšky vrátilo do Jánských lázní. Na to ostatní už bohužel neměli čas. Vlak ve Svinově do Popradu jsme stihli a tak všechno dobře dopadlo, všichni to ušlapali bez remcání a poznali, jak si dokážou hory s námi zahrávat. Na celé Krkonoše (byť je tam trochu dráž) ale potřebujeme více času…. Rosťa