Miskolc, Bukové hory a okolí

18.-22.4.2019 Maďarsko

Vyrážíme v pátek k večeru, ještě řešíme drobný technický problém, chybí nám z loňska redukce pro přípojku cyklonosiče na tažné zařízení, a tak hoďku trvá, než ji Rosťa sežene a poté na střechu a na nosiče na tažné nakládáme 5 kol, cpeme kufr a vyrážíme (Šrámka, Jana, Marťas, Žaneta, Rosťa). Zádrhel přichází opět v Žilině, více než hodinu se posouváme na okruhu kolem stadiónu, nepochopitelně křižovatka propouští pouze pár aut na zelenou… No prostě východ… . Ale potom za tmy už pokračujeme směr Zvolen, Lučenec, Rimavská Sobota, Tornaľa a Miskolc. Před cílem na čtyřproudovce stojíme každou chvíli na červených semaforech, přestože jsme tady skoro sami a blíží se jedna ráno… Vítejte v Maďarsku! Na místě v penziónku na ulici Miskolctápolcai út nás už čeká Poprad (Zdeňa, Ivetka) a Brno (Mates, Čára a Martin). Ubytování je solidní s jedinou chybičkou, v okolních pokojích jsou i cizí, takže se v noci musíme chovat tišeji. No, zapijeme žízeň z cesty, pojíme dobroty včetně sušeného masa a jdeme spát. Ještě pro úplnost doplním, že později z Budapešti přijeli Havlíci (Viki, Dušan, Lenka), bydleli ale kousek od nás. V pátek ráno totiž vyrážíme na kolech do „rovinatého Maďarska". Takže zprvu pořád do kopce Národního parku Bukové hory (Bükki Nemzeti Park). Krásné lesy občas za svodidly zkrášlují smetiště se vším možným… A potom pořád do kopce, ať již lesem anebo po asfaltečce, až do výšky cca 650 metrů nad mořem a potom sešupem dolů do horské vesničky se šíleným názvem Bükkszentkereszt. Nacházíme slušnou hospůdku s pivem a jídlem a porce jsou tak velké, že se to nedá sníst!!! Ani talíře pro dva… A paprička k polévce je echt pálivá!!! Poté se rozdělujeme, odpoledne již pokročilo. Většina se vydává zpět s tím, že po asfaltečce sjíždí až do Vargahedy a přes další kopec se vrací do Miskolctapolca, zatímco čtyři Kašáci pokračují po cyklotrase (se zákazem vjezdu a bez aut) dále krásným sjezdem lesy do Kisgyör (kromě cikánských domů jinak pěkná upravená obec!) a dalšími převážně lesními cestami zpět do lázní. Vyjeli jsme až u lanového parku, MTB parku a stánků s občerstveními. V sobotu ráno nakupujeme v nedalekém Lídlu a po snídani na terase vyjíždíme auty opět do Bukových hor, nejprve do Lillafüred (pěkný zámek - hotel, vodopád, terasové zahrady a také jeskyně Anna - barlang, v maďarštině ), obědváme ve stáncích a auty jedeme dále do lyžařského střediska Bankút, kde šlapeme kousek na nejvyšší kopec v okolí s rozhlednou Balvány 957 m. Závěrečný výlez po žebříku je trošku adrenalin, ale výhledy nejen na buky jsou daleké. Rozbitou cestou (tankodromem) se vracíme no okraj Miskolce, kde vyrážíme pěšo do kopečka do ZOO. Nemá sice moc cizokrajných „top" zvířat, ale zahrada je příjemná (mohli by mít více občerstvení, nejenom u vchodu). Skvělý byl mýval chrnějící vysoko na stromě, mláďata oveček a koziček roztomilá, méďové za mřížemi přátelští… Ve znaku po městě má ZOO sice zebru a žirafu, ale tyhle zvířátka jsme nenašli… Hospoda u východu byla u Rumcajze. Po cestě zpět ještě dokupujeme v Lídlu a večer skvěle na zahradě grilujeme (masíčka, žampióny, zeleninu…), do čehož se pustil hlavně odborník Dušan. Chutnalo! V neděli ráno vyrážíme opět na kolech přes kopec (trošku jinou trasou než bylo zamýšleno) k známému hradu Diósgyöri vár. Vratimov vyjel na pěší výpravu na skály a náhorní plošiny v horách. Fronty na vstupenky jsou dlouhé, pomalé a ještě se jim sekla pokladna. Takže si to Zdeněk užil. A studentské vstupné nakonec nedali… No prostě Maďarsko. Ale na hradu už to šlo, kromě volně přístupné prohlídky a soutěží pro děti probíhaly trhy, umělecká řemesla, hrála místní lidová skupina, tančilo se, pěkné bylo historické promítání v podzemí, vylezli jsme na věž a viděli i sousední stadión pro předvádění lipicánů a ve stánku měli i plechovky Stelly Artois… . Takže dobré. Po prohlídce jsme se opět rozdělili, většina se vrátila přes kopec zpět na ubytko, aby mohli dříve vyrazit odpoledne do jeskynních termálů. Kašáci se vydali po městských cyklostezkách (které se občas ztrácely a zase zjevovaly…), mrkli na místní krásný nový fotbalový stadión a v centru obhlídli nějaké kostely, pomníky a pojedli v pekárně pizzu a kafíčka. Zajímavý byl hřbitov u reformačního kostela. Po rovinatých cyklostezkách jsme se vrátili do penziónu, kde jsme v pohodě dostihli ostatní. Kolem páté jsme vyrazili do termálů, vstupné bylo nakonec jiné, než jsme očekávali, ale dovnitř jsme se dostali. Jeskyně pěkné a koupání originální, děti hlučné, voda přiměřeně teplá (Jana s Rosťou si zaplavali i ve venkovních bazénech ). Otevřeno do 20:00, koupání do 19:30 - to v Maďarsku znamená ale, že Vás začnou vyhánět už v 19:10 hod. Pokud zrovna nemají kuřpauzu, protože kromě hospod se zde kouří mnohem více než u nás. Všech třináct nás poté Vratimov vede do doporučené a objednané hospůdky, název už nevzpomenu…. Ale najedli jsme se na dobrou noc dobře! V pondělí balíme a uklízíme. Zatímco ostatní vyráží do centra, ostravské auto zkusí i přes Velikonoce příhraniční jeskyně Aggtelek ve stejnojmenném Národním parku. Lidí je ve frontě u pokladny hodně, ale jde to rychle a vstup máme hned za půl hodiny ve 12:30 hod! Pochopíme proč, jeskyně jsou totiž tak krásné a velké, že nás jde na prohlídku velká tlupa. Nakonec bylo dobře, že jsme zde odbočili. Ze slovenské strany (Domica) vypadaly jeskyně zavřené. No a to už je pozdní odpoledne a frčíme zpět do Ostravy se zastávkou v mekáči v Martině. Kromě malého zdržení u Žiaru nad Hronom a neočekávané objížďce u Šenova u Havířova už to jelo dobře. To je Maďarsko, ale čas od času proč ne, že? Rosťa