ŽELEZNÝ TOMÍK LITOMĚŘICE

13. ročník 11.-13.5.2007

Třináctý ročník pro nás začal nešťastně. Jednak několik solidních dvojic nedorazilo (nemoci, domácí zákazy atd.) a jednak se Rosťovi při svážení kol Maracaibu z Třince začala vařit voda v dodávce a tak ostatní museli před klubovnou u busu čekat trošku déle. Naštěstí nám Rosťův brácha půjčil urychleně jinou, kterou z firmy dovezl Kari se Šakalem a tak se mohlo od klubovny vyrazit asi jenom s hodinovým zpožděním. Celou cestu tam i zpět dodávku s vozíkem a hromadou kol musel odřídit Kari, protože ostatní chlapecké Vedení se na tuto akci vyprdlo. A Rosťa musel jet na třídenní školení KČT do Loučné nad Desnou, kde se představoval nový stojan na mapy Vysočina a další nutné věci, kde jako zástupce dodavatelské firmy nemohl chybět… A k tomu bylo v sobotu důležité povolování táborů na Libavé… Ale zpět k věci. Cesta do Litoměřic proběhla v pohodě (jelo se po D1 na Prahu) a po cestě se hledělo na filmy DVD (Garfield 2, Růžový Panter, Silent Hill…), takže nuda asi nebyla, obzvláště při tom posledním jmenovaném hororu. Vezl nás náš dvorní autobus Osoblažské dopravní společnosti od Jirky Zedka, kterým cestujeme již několik let spolehlivě po Evropě a hlavně do Německa. Na místo jsme dorazili kolem jedenácté večerní a po úspěšném postavení stanů jsme šli rychle na kutě. Pouze se muselo pomoci nováčkům, ale Kari, Marťas, Komár a Kvasík to zvládli. Ráno jako vždy jsme byli vzbuzeni mongoly z blízkých českých oddílů. Opakuje se to každý rok. My cestujeme štreku a skoro nespíme (což je na náročné závody handycap) a blízcí dělají bordel od pěti rána a jejich vedoucí jsou bůh ví kde. Adga adga.

Po snídani se musela smontovat kola a díky deštivému počasí se start prodloužil. Nástup a vysvětlení trati se konalo až kolem 10 hodin, kdy se dešťové mraky trošku umoudřily. Naštěstí je to stejné jako každý rok. První se vydali na trať muži, poté co si vylosovali kánoe. Náš Kari s Frenkym se Zálesáků šli hned jako čtvrtí. Pak následovali dorostenci, ženy dorostenky, žáci, žákyně a nejmladší Tomíčci. Počasí už bylo celkem slušné až na pár kapek. Závod se protáhl až do odpoledne, takže Kari ještě v pohodě stihl odřídit loď Melounovi a Yettimu a ukázat jim zbytek trati. Po doběhu dostali všichni koblihu, šli jsme se osprchovat do nově opravených sprch a pak už čekali na výsledky.

Čekání bylo letos velice dlouhé (až do půl sedmé), ale naštěstí mělo pro nás příjemný konec. Nejmladší Meloun a Yeti zvítězili a stejně tak žákyně Micka + Monča, byť jejich soupeřky byly minimálně o hlavu větší a starší. Žáci Marťas a Tomáš byli druzí, dorostenci Komár a Kvasík třetí stejně jako ženy Filča a Šrámka. Velice pěkně se ještě umístili muži Kari s Frenkim na pátém místě a taky Aneta s Bobešem nebyli zdaleka špatní. Do výčtu našich dvojic zbývají ještě žáci Ucho s Tomem a Matěj s Danem. Ale protože jsme dosud neobdrželi podrobné výsledky (nemáme ještě ani loňské…), rozepíšu se později. Tradičně pěkné ceny, které zajišťují obětaví pořadatelé - Litoměřičtí Delfíni pod vedením Jindry Černého nám osladil dort pro nejúspěšnější oddíl ! A k tomu naši přátelé a spolucestující z Maracaiba Třinec byli celkově druzí, takže naše autobusová výprava byla mimořádně úspěšná !

Při cestě zpět jsme určili jako „kulturní zastávku" Prahu (loni to byl Terezín, předloni Říp, ještě dříve Jezernice, Sloup v Čechách…). V Praze zrovna probíhal mezinárodní maratón… Zaparkovali jsme na Hlavním nádraží a pak pěšky vyrazili přes Václavské náměstí - tady jsme se nadlábli, Staroměstské náměstí - někteří byli poprvé v Praze, tak jsme museli počkat na odbíjení orloje a přitom jsme sledovali doběh maratonu, Karlův most až na stanici metra Malostranská. Metrem jsme se svezli a za 2 hodiny jsme tak byli zpátky u autobusu a pokračovali v cestě domů.

Po cestě zpět nás bohužel stihla povinná dlouhá řidičská přestávka před Ostravou a tak Kari s Kvasíkem, Rosťou a Sněhurem stačili u klubovny vyložit a přeložit a smontovat všechny kola. Po rozloučení ještě Rosťa vyrazil s koly do Třince, kde se rozloučil s Maracaibem a jejich hodnými rodiči, kteří je s úsměvem a nadhledem svezli do Ovy a zpět. No a potom zavézt vozík do práce, umýt a uklidit a vrátit dodávku a v deset večer být doma jako na koni…

Stejně jako v minulých letech i letos některé nejmenované ostravské oddíly slibovaly do poslední chvíle účast ve výpravě a jako každý rok se ukázaly jako sračky a nedodaly do velkého busu ani hlídku, takže reprezentace kraje (naštěstí úspěšná) zbyla jako obvykle na nás a na Maracaibu.

Za oddíl sepsal ten, který tam vůbec nebyl, ale který to celé zařizoval a případně ponese i finanční

následky……. Náklady na výpravu činí cca 33.000,-- Kč, přičemž účastníci vyberou asi 8.000,-- Kč. Takže nám buď finančně pomůže jako každoročně naše ústředí Asociace TOM, nebo to bude Rosťa doplácet ze svého.

Rosťa RR.