Budapest 27.-30.10.2010

Čtvrtek. Svážíme se v Ostravě v šest ráno, nejdříve Poruba a poté Výškovice. Jedeme přes NJ a Vsetín kotěhůlkami na Slovensko a dále po dálnici do Bratislavy a na přechod Rajka do Maďarska. Tam se při platbě maďarských dálnic neplánovaně potkáváme s Brnem, to je náhodička. Dohodneme se, že pojedeme za nimi, abychom z M1 přes centrum podle jejich velké mapy dojeli k našemu oblíbenému Hotelu Flandria. No, neměl to Martin s Čárou jednoduché, protože nám do toho vlezly objížďky a uzávěrky mostů. Ale nakonec se šťastně ubytováváme, za pokoje (bez Brna) platím neuvěřitelných cca 90.000,-- HUF, to je tedy inflace… Za chvíli přijíždí i Poprad a tak po uvítacím ceremoniálu chceme vyrazit do města. V průvodcích se píše, že naše oblíbená Budapest Karta se dá koupit téměř všude, ale v našem hotelu na recepci o tom moc neví. A taky na stanici metra Arpád híd jsme neuspěli, byť to prodejní místo bylo označeno řádnou nálepkou. Ale my jsme zvyklí, nejsme v Maďarsku poprvé a pro tyto zážitky tu vlastně i jezdíme, no ni? A tak kupujeme normální lístky a popojíždíme starými zrezivělými umakartovými socialistickými soupravami metra na nádraží Nyugati pu. Od našich posledních výprav v letech 2004 a 2005 se nic v metru zásadního nezměnilo. I na tak velkém nádraží je problém koupit karty, ale nakonec se nám to daří a tak vyrážíme do víru velkoměsta. Nejprve přejíždíme MHD na Moszkva tér, kde se občerstvujeme v KFC apod. Plni kuřat vyjíždíme busem na hrad (Libro a kroužek MHD nechť mi promine, že si již nepamatuji všechny čísla linek) a prolézáme kus hradu, ale hlavně Rybářskou baštu (fantazijní stavba z roku 1895, která dnes funguje hlavně jako krásná vyhlídka na Budapest). Matyášův kostel je již uzavřen, večer tam bude nějaký koncert. Nevadí, již jsme ho prolezli 2x. Ze slavnostního náměstí sjíždíme dolů a s přestupem od nádherné budovy gymnázia opět stoupáme busem pod Citadelu (pevnost) a k Památníku osvobození na Gellértově vrchu. Nahoře nás čekaly krásné výhledy a fotky na město, hrad a mosty přes Dunaj. Ale už je pěkná zima a tak sestupujeme z kopce ke Gellértovu památníku. Biskup Gellért byl zavražděn v 11. století odpůrci křesťanství a byl svržen v sudu do Dunaje. Údajně…Libro je sice v Budapešti poněkolikáté, ale až s námi ho poprvé „trefuje", s Filčou se mu to nepodařilo. Je z toho velká sláva. Ten vršek hodně připomíná Petřín v Praze Postupně si ještě pojezdíme MHD a scházíme se v hotelu - tedy vlastně jdeme na večeři do hotelové restaurace. Jídlo není špatné, ale domluvit se s personálem, co a kolik čeho chceme, to je celkem fuška, byť zkoušíme angličtinu i němčinu. Ale nakonec jsme spokojeni. Pokračujeme na pokojích… Jídla a pití je dost!

Pátek. Ráno nás některé nebudí ani tak skupiny chlopků, jdoucích do práce, jako spíše pokojské, které vysávají od šesté hodiny ranní uvolněné pokoje… Ale poté je vypnuta elektrika a je klid. Snídani máme nachystánu dle plánu, některým ovšem nevoní slazený čajíček a navíc ještě asi s medem… Hádejte komu? Poté vyrážíme metrem a tramvají na Móricz Zsigmont Körtér , odkud měl jet bus až do Tropicarium - Oceanárium do nákupního střediska Campona. No, celkem dlouho jsme patřičný spoj hledali a nakonec jsme odjeli úplně jiným busem úplně z jiného místa. Slovenský webový popis cesty měl chybu, místo č. 33 uváděl č. 3… Vlastní expozice ovšem byla krásná. Akvária se žraloky, rejnoky, mořskými koníky, terária a další expozice se všemi možnými zvířátky a plazy a ptáky, paráda. Móóóc jsme se nafotili. Následný oběd s výběrem asi z deseti fast foodů stál a to, je zde mnohem těší výběr než u nás a bylo to dobré. Zatímco Libro s Peťou vyrazili MHD vstříc zážitkům (málem tlačili tramvaj, a taky auto zaparkované v kolejišti…), my ostatní jsme přejeli busem za pár minut do Parku Soch (Memento Park) a nenechali jsme si ujít pozůstatky minulosti, fotečky s Leninem, Marxem, Engelsem a dalšími v nadživotní velikosti… Do centra jsme se vrátili autobusy a tramvají a to přímo do Velké tržnice. Nejprve jsme se občerstvili a hned poté jsme brouzdali tržnicí křížem krážem a slintali a slintali… A taky nakoupili vínka, klobásky, papričky, škvarky, salámy, zeleninu… Domů i na hotelové večery. Na pokojích jsme to uložili do ledniček a upalovali do Szechenyi lázní. Po 19. hod. zde je slevička a nebyli jsme jediní, kdo si na ni počkali. I když část prostor byla v „očistě", i tak nás čekaly různé teplé bazény a sauny. Některé byly obzvlášť morbidní! Pěkně jsme si oddáchli a tak jsme se zmohli ještě na večerní procházku parkem na Náměstí Hrdinů (Hösök Tere), kde jsme se vyfotili před Památníkem Milénia. Do centra jsme přejeli krásnou starodávnou linkou metra a po cestě zpět využili další linku + tram.

Sobota. Ráno nás nebudí vysavače, ale venku pracující bagr. O víkendu… Snídaně proběhla s malou obměnou. Ale čaj zůstal stejný, k potěše některých. Boháčci musí odpoledne domů, protože z Kanady přiletěla Dadula, a tak vyrážejí samostatně vstříc zážitkům do pěkné ZOO, gorily, krmení žiraf… Ostatní přejíždíme tramvají na přes most Arpád híd a akorát stíháme příměstský vlak HÉV směr Szentendre (cca 25 km). To jsme ještě netušili, že v polovině cesty bude výluka a že budeme muset přestoupit na bus, tradiční starý kloubový Ikarus. Ale zvládli jsme to a kousek od nádraží nás Muzeum MHD překvapuje vstupem zdarma - díky našim Budapest kartám. Muzeum je fajn a pořizujeme stovky fotek. Poté přecházíme pár minut do centra Szentendre. Městečko je vyhlášené nejenom jako centrum srbské kultury, ale také jako domov umělců. Pěkné uličky, kostelíky, muzea, obchůdky, hospůdky. Navštěvujeme nejenom Muzeum srbského umění, ale také Marcipán muzeum (marcipánové kostely a makety, Michael Jacskson a další). Taky baštíme zajímavé buchty přímo z pece a originál maďarské Langoše. No, a když už neřídíme, tak taky popíjíme svařáčky z dobrého maďarského vínka, že jo. Zpět jedeme opět příměstským vlakem a vystupujeme u Apád híd a navštěvujeme Starý Budín a hlavně Muzeum Viktora Vasarelyho. Jako zakladatel op- artu proslul skvělými díly charakterizujícími živé barvy, geometrické tvary a optické klamy. Ještě dále jsme se prošli a vyfotili se sochami Imreho Vargy (např. Ženy s deštníky). A opět nasedáme na vlak a jedeme až do centra Budapešti a poté přes opravující se most Margit híd a také vyhlídkovou pobřežní tramvají č. 2. Ale Parlament už není přístupný, takže ho plánujeme na další den a vracíme se na druhý břeh Dunaje. Vystupujeme před tunelem pod hradem a na hradní návrší si to vyšlápneme pěšky - kolem historické lanovky. Nahoře se rozdělujeme. Část jde směrem Vojenské historické muzeum a část navštěvuje tradiční expozici obrazů v Národní galerii a k tomu speciální výstavu částečně erotických obrázků Félicien Rops. Pěkné a přitom velice zvláštní! Mi osobně se nejvíce líbí obrazy z 19. století. Už je tma a hrad je krásně nasvícen, Václavíky vyzvedáváme mlsající z cukrárny. Přejíždíme do centra a procházíme slavnou pěší zónu Váci Utca, prostě hospody, obchody, umělci… Chvíli hledáme v jejím okolí vhodnou hospůdku k večeři, Libro během hledání potkává spolupracovnici ze školy… Jídlo i vínko bylo velice dobré a obsluha výborná, spokojenost. A přitom bylo jídlo úplně jiné než u nás doma. Jako perličku si tedy na závěr soboty necháváme noční nasvícenou prohlídku Paláce umění, nového Národního divadla a dalších staveb v okolí Millenium City Centre, kam nás dováží tram č. 2 až na konečnou. Krásný konec dne, budovy mění barvy a my se nestíháme fotit a točit. No a okružní tramvají č. 1 se s mírně zavánějícím bezďákem a bavící se mládeží vracíme zpět do hotelu, kde ještě zdaleka nekončíme…

Neděle. Venku i v hotelu je klid. Ti vychytralí si donesli do jídelny svůj vlastní čerstvě uvařený a hořký černý čaj… Balíme se a věci necháváme v autech na dvorku hotelu. Libro + Peťa + Poprad vyráží do Parlamentu (největší budova v zemi, 268 m dlouhá, 96 m vysoká, 691 místností) a na další obhlídku centra a také Muzea podzemní dráhy, což jim vychází a líbí se. Rosta + Šrámka + Jirkáč odjíždí tram č. 1 na stanici Stadionok a navštěvují Muzeum sportu. Spíše by se to mělo nazvat Muzeum klubu Dózsa Ujpest. Díky kartě vstup zdarma. Z oken vidíme i osmdesátitisícový stadión Ference Puskáse, ale na něj nám nezbývá čas. Popojíždíme metrem na Blaha Lujza tér a poté tramvají (nejdelšími a nejmodernějšími více než padesátimetrovými soupravami č.4 a 6!) na Ferenc Körút do Uměleckoprůmyslového muzea. To nás trošičku zklamalo, nebylo tam toho moc. Ale vlastní budova a výstava futuristických modelů automobilky Mercedes nás zaujala. Poté jsme přejeli opět superdlouhou tramvají, kde vepředu nastoupíte a vzadu hned vystoupíte na jiné zastávce, na Oktogon, prostě si projít námi zatím vynechanou Andrássyho třídu. Nejprve obědváme ve vynikající turecké jídelně s krásnou obsluhou… a poté procházíme kolem krásné Státní opery až k Bazilice sv. Štěpána, kde právě probíhá mše. Zakončuje se skvělým varhanním koncertem, je to tak strhující, že věřící utíkají, ale nám se to moc líbí! To je mazec. K mumifikovanému předloktí krále Štěpána jsme se tentokráte nedostali, ale to nevadí. Pěší zónou se ještě dostáváme k tram č. 2 a dále metrem a tramvají do hotelu, kde se šťastně scházíme a loučíme. Domů všichni dojíždíme v pohodě (my asi po osmé večerní jsme v Ostravě a nebýt kotěhůlek a semaforů u opravovaných mostů po cestě…).

Bylo to super a brzy to budeme muset zopakovat! Díky Brnu (Čára, Martin, Mates, Martinka), Popradu (Maťo, Zdenek, Ivetka, Katka) a Ostravě (Libro, Peťa, Jirkáč, Šrámka a Rosťa). Rosťa RR.