Bobenheim-Roxheim s DWJ Německo 27.7.-5.8.2012

Pátek 27.7.2012 - Během dopoledne balíme a nakládáme a nakupujeme… a kolem 13 hod se sjíždíme u klubovny a hned nato jedeme do Proskovic. Znovu překládáme, protože 19 kol, bágly, stany, karimatky, jídlo, pití… Logan v sedmičlenném obsazení Marťas + Šrámka + Micka + Rosťa + Meloun + Peťánek + Luk vyjíždí dříve a uhání do Jablonce, kde hraje Baníček, bohužel vyrovnaný zápas v posledních pěti minutách rozhoduje Jablonec dvěma slepenými góly… škoda, Jablonec nemá žádné fandy a my jsme stadión ovládli naprosto dokonale, support byl dobrý. Pokračujeme za ostatními směr Praha, tankujeme v Plzni a přes Rozvadov uháníme směr Norimberk a Mannheim a Frankenthal. Přijíždíme kolem třetí ráno, Wolfgang nás očekává s občerstvením, zatímco ostatní již chrní (poté, co postavili stany). Octavia - Kari + Martin + Vojta + Bořek + Ríša, Megane - Komár + Zuzi + Honza + Adam, Ducato - Šakal + Vlaďka + Jitka.

Sobota 28.7.2012 - Můžeme pospat déle a už nás čeká bohatá snídaně, kterou nachystal Wolfgang s Erikou a Jürgenem. V noci pěkně sprchlo a ve chvíli, kdy jsme nasedli na kola, událo se to samé. Na táboře jsme po deštích tak toužili… Ale vyrazili jsme směr Worms - Tiergarten. Menší - ale roztomilá ZOO. Mluvící Papoušek šedý - Žako, Surikaty (jedna z nich dostala elektrický šok z ohradníku), kozenky, prasátka, koně, želvy, hadi, ptáci… prostě spousta zvířátek. Zpět jedeme po cyklostezce a po dešti je vidět, kdo má či nemá blatníky… Na večeři máme zelí, kaši, uzené, prasečí rypáčky, salát, kusy masa s kostí… Večer sedáme opět na kola a jedeme se podívat na koupání v Silbersee. MÁ TO ÚSPĚCH, čistá voda, písek…

Neděle 29.7.2012 - ještě si slušně pospíme, na snídani kromě švédských stolů a skvělých ingrediencí jsou ještě vajíčka a opečené anglické slaninky. Sedáme do aut a jedeme přes Frankenthal do lázní Bad Dürkheim, kde na velkém parkovišti prohlížíme největší sud prý v celé Evropě, 1,7 mil. litrů. Ale víno v něm nikdy nebylo, je zde hospoda, takže náš mikulovský sud bude mít něco do sebe. Pěšky tedy vycházíme po cyklostezce k místnímu přírodovědnému muzeu - Pfalzmuseum für Naturkunde Pollichia. Krásné muzeum. Zdržíme se celkem dlouho a teprve poté se vracíme zpět do města, po cestě baštíme ostružiny… Auty přejíždíme o kousek dále a v lese nás Wolfgang s přáteli překvapuje obědovým piknikem… vytahuje veškerý vercajk, karbenátky, skvělé rybí saláty, koly, fanty, piva, kečupy, hořčice, pečivo, sýry, salámy… Ani si nevzpomenu. S plnými žaludky jdeme na malou túru, cca 2,5 km na hrad …. Prolézáme rozsáhlý hradní areál, fotíme se na zajímavých místech a na nejvyšší rozhled doprovázíme Vlaďku za ruku. Ano, holky se fotí v nových trikotech Českého olympijského výboru. Po cestě zpět se stavujeme v hradní restauraci a v řadě na pivko je Wolfgang jediný Němec, potkáváme kolegy dokonce až z Havířova. Zpět jdeme příjemnou cestou lesem a v Bad Dürkheim se pokoušíme Karimu doplnit LPG, daří se nám to až s druhou hadicí. Od této chvíle cestou zpět pohřešujeme auto, přeci jenom jsou tu poprvé, že jo. Jaksi si nezapamatovali, že z jedné dálnice se odbočí na druhou směr Frankenthal a Bobernheim - Roxheim a projíždějí kus spolkové země. Tož, alespoň se projeli… Večer se jedeme opět vykoupat ke Stříbrnému jezeru, tentokráte s sebou bereme navíc balón a ringa. Část jde na brusle. Ani si nevzpomenu, co bylo na večeři, ale určitě něco dobrého.

Pondělí 30.7.2012 - po bohaté snídani sedáme na kola a jedeme přes B-R k Wolfgangovým rodičům, kde pod pergolou necháváme kola. Pokračujeme ze sousedního nádraží vlakem do Mannheimu, ve vlaku se k nám hlásí mladík z naší domoviny, jsme celkem nepřehlédnutelní… a dovídáme se novinky z domova, když už jsme bez internetu, …přesedáme do Heidelbergu. Vlaky nás mile překvapily, i ty příměstské jezdí neuvěřitelně rychle, klidně a tiše. Kdepak se hrabou ČD… V Heidelbergu procházíme až k pěší zóně a skrz ni k lanovce na hradní vrch. Bohužel, lanovka má nějakou technickou poruchu a tak čekáme a nabíráme manko. Když už konečně jsme nahoře a chceme přestoupit na staré zrekonstruované vozy, tak u turniketu zjišťujeme, že automat (který také stávkoval) vydal Wolfgangovi špatné jízdenky a tak nám spoj ujíždí, než pokladní vytiskne nové. Dneska se daří. Nahoře je krásný rozhled na město a hlavně naši přátelé s autem a obědem. Všichni turisté včetně Japonců čumí, co za piknik jsme si tam roztáhli. Včetně dobrého vína… Zase jsme se najedli k prasknutí. Tentokráte nejedeme lanovkou až úplně dolů, ale vystupujeme na hradní zastávce a W kupuje lístky na působivý a hodně známý zámek a hrad. Vidíme mimo jiné německé muzeum lékáren s barokními a rokokovými místnostmi, Fridrichův palác z let 1601-7 a opět velký vinný sud. Zajímavostí je, že část zámku ponechali v rozvalinách. Když se nám podařilo sjet dolů, dáváme si cca 30 min individuálně na průchod starým městem, na hledání kešek, na starodávný most… Heidelberg na řece Neckar je jedno z nejkrásnějších německých měst. Kostel sv. Ducha, Cesta filozofů, Starý most, Věž čarodějnic, Stará univerzita s knihovnou, rychlými vlaky ( s dvojím přestupem, protože jeden rychlík v B-R nestavěl) a s koly se přemisťujeme zpět až do jachtklubu. Spěcháme, protože čekáme pana starostu a další Wolfgangovy přátele. Chystáme menší český bufet, nakládané hermelíny, tvarůžky, utopence, korbáčky, čepované pivo Ostravar, čepovanou limonádu, slivovici… Má to úspěch, pan starosta je stejně jako před lety milý a hovorný, taky cestuje (Kanada, Afrika, Oceánie…). Každý dostává pamětní minci. My samozřejmě nezůstáváme pozadu a rozdáváme naše tašky s propagačními předměty (a plechovkami Radegastu). Mládež povečeřela venku zelňačku a fazolky s vepřovým a brambory. A za tmy se zajeli vykoupat a vyblbnout na Stříbrné jezero. Spát jdeme hodně pozdě.

Úterý 31.7.2012 - dnes nás před osmou budí nějaká rozumná disco hudba, tedy remixy našeho mládí, Modré tanky (Modern Talking) atd. Snídaně bohatá, jako vždy. Fasujeme nová trika - zelená, se znaky. Před devátou skáčeme do aut a jedeme do Frankenthalu, hned na kraji města zatáčíme do nenápadného areálu, kde je pobočka firmy BASF a kde pracuje Wolfgang. Vyrábí zde protipožární materiály, které se používají do dveří, požárních stěn, potrubí atd. Své tajemství si střeží, nesmí se fotit, natáčet a také mobily se v některých halách musí odevzdávat. Ale pracovníci jsou milí a Wolfgang je zde oblíben, ukazuje nám i svůj kancl. Po prohlídce se oklikou vracíme na dálnici A6 a jedem až k městu Kaiserslautern, kde odbočujeme na vedlejší cesty a popojíždíme až do městečka Wolfstein. Scházíme se s lidmi a mládeží z PfalzWald Verein, se kterou absolvujeme prohlídku bývalé šachty na vápenec. Průvodce to rozebírá tak do detailů, že nejenom Jitka je z něho nešťastná. Něco vidíme a slyšíme i 3 x - včetně detailního instruktážního filmu. Ale projížďka podzemním vláčkem se nezapomíná. Na vozících se dějí věci… Kousek popojíždíme na chatu turistů v Olsbrücken, kde nás čeká bohatá bašta - grilované buřty a klobásy, placky, karbenátky, pivečka, vína, coly, fanty, mošty… i když už jsme byli přecpaní, museli jsme vše vyzkoušet! A bylo to dobré! Následně vypukla Olympiáda - různé soutěže, některé pro nás byly úplně nové. Tedy některé soutěže byly taky v limitu nesplnitelné. A tak jsme soutěžili a počítali tak až do páté večerní. Každý účastník obdržel diplom (když pomineme ty nejstarší, tak nejlepší byl Komár) a taky hrnek DWJ. Věnovali jsme samozřejmě i dvě tašky s našimi pozornostmi. Po dálnici jsme svištěli do B-R ke Globusu, kde jsme museli načepovat benzín do Mégana a Logana, naposledy jsme tankovali v Plzni. No a taky jsme se mrkli do obchodů, abychom si dokoupili některé potřebnosti a zjistili, kolik věcí je v Německu levnějších než u nás… A taky jsme potkali paní, která nás podle trik odhalila, sama je původně Češka! Další krajané tak daleko do domova… V loděnici ohříváme zelňačku a Wolfgang vybaluje hromady lososových steaků a kluci se vrhají na smažení! A k tomu nějaký origoš salát. Takže zase dobroty… Po úklidu se jede už za tmy na in line brusle anebo se koupat, po návratu nás čekají zmrzliny s myšičkami… Zprovozňujeme projektor, pouštíme si fotky a píšeme tenhle článek. U fotek z tábora a z Německa vydržíme až do půlnoci.

Středa 1.8.2012 - dnes konečně vsunul Wolfgang do přehrávače to správné CD - a dáme pravou ruku sem, … a tak s ní zatřesem… ó kouky kouky kouky, prostě staré známé. Ke švédským stolům přibyly nové salámy a pršuty. Po snídani nás čeká minigolf, který je situován kousek od nás na břehu jezera vedle dětského hřiště. Všechny jednotlivé hry jsou jiné než u nás, ale betonové dráhy nebyly úplně rovné a přesné. Nejlepšího výsledku dosáhnul 1. Rosťa, 2. Šakal o jediný bodík, 3.-4. Šrámka + Meloun. Hned po hře jsme převlékli společná trika a na kolech přejeli na radnici. Pozval nás pan starosta, slavil 60 let! Takže od nás dostal triko, ve kterém se s námi hned vyfotil a taky zapomenutou láhev slivovice. Bylo zde samozřejmě více hostí a gratulantů a také občerstvení, na které se naši vrhli jako kobylky (jako bychom pořád jenom nejedli…). Po cestě zpět jsme se ještě mrkli na Pfalzring, kde nám Wolfgang zamával z balkónu svého bytu. Na oběd jsme si dali hromady zbytků, zelňačka, losos steaky, fazolky s brambory a vepřovým atd. Zmizelo to… a k tomu samozřejmě čepovaná limča, koly, fanty, pivka… pomóóóóc! Po krátkém odpočinku přichází čas na cyklohru. Rozdělujeme se na 4 skupiny a vždy po dvou vyrážíme do opačných směrů, Wolfgang nám rozdává mapy s trasami a cca 25 vyfotografovaných míst v okolí B-R a dalších vesnic a Frankenthalu, která jsme museli najít a prostudovat. Byly to různé pomníky, významné křižovatky, památky… třeba pamětní deska dětské tragédie ze třicátých let minulého století, kdy zahynuly děti, pod kterými se při návratu ze školy prolomil led. Někteří jsme se na závěr okruhu (cca 20-25 km), který vedl i po luxusní Rýnské cyklostezce, podél hráze, kde jsme potkávali spoustu cykloturistů putujících dálkově s plnou výbavou, zastavili u Stříbrného jezera v tisícihlavém davu jsme se vykoupali. Prostě dnes se udělalo horko a slunečno. Po návratu jsme rychle chystali česko-německý bufet, protože po 18 hod už se scházeli hosté, třeba zástupci místních turistů, zástupci z DWJ a to i mladí, prostě cca 15 hostů. Na přípitek jsme nachystali becherovku a poté se již stoly prohýbaly pod společnou večeří, dobroty… utopenci, dva druhy nakládaných hermelínů, dva druhy korbáčků, pivní sýry, několik druhů loštických tvarůžků, moravské uzené, pražská šunka… a taky místní Wolfgangovy dobroty, různé tlačenky, prejty (samozřejmě moc dobré a neošizené), sýry tvrdé, měkké, tvarohovgé, smradlavé… a k tomu různé přílohy, třeba cibulka s kmínem byla netradiční a výborná. K pití samozřejmě všehochuť včetně našeho Ostravaru a Radegastu či zlaté slivovice od Jelínka. Mládežníci se poté vytratili na in line brusle a na koupání v Silbersee, ale i po návratu se zapojili mnozí do diskusí. Ta byla tradičně více než přátelská a příjemná. Obdrželi jsme samozřejmě i nějaké dárečky, obzvláště od DWJ nebo od pana Gerd Hucke, z místní buňky turistů Pfälzerwald-Verein z Frankenthalu. Dostali jsme krásnou knihu Wanderparadies Schöner Pfälzerwald nebo krásný cínový pohár. Tedy my starší jsme si pěkně zaspíkovali, zašprechovali a co si budeme nalhávat, dost i společně popili. Čekala nás teplá letní noc, kdy většina spala na spacácích a velice spoře oblečena při otevřených stanech…

Čtvrtek 2.8.2012 - je nám dopřáno pospat až do 8.30 hod, kdy nás budí velice krásná hudba světových hitů country. Po tradiční bohaté snídani ( s pršuty či šunkami) nakládáme auta a přejíždíme do blízkosti Kaiserslauternu k obci Mehlingen, kde mají nově vytvořenou rezervaci s vřesovišti. Ke vstupnímu dětskému hřišti přijíždí i místní starosta a také zástupce spolkové země, se kterými se vítáme, předáváme si dárečky a vrháme se na darovaný piknik, který nám dovezli - různé čerstvé obložené housky a chlebíky, 100% džusy, coly, minerálky… No prostě luxusní druhá snídaně. V doprovodu pana starosty a průvodce rezervace vyrážíme na prohlídku (Naturschutzgebeit - Mehlinger Heide) za doprovodu průvodce Long Johna. Přezdívka přesně sedí vzhledu. Společně se starostou nám vysvětlují spoustu podrobností, donedávna ve výjimečných vřesovištích úřadovala a cvičila americká armáda včetně jedné přistávací dráhy. Naštěstí se obcím podařilo pozemky směnit a vojáky vypudit a většinu škod napravit, zachránili i starodávné keltské naleziště a židovský hřbitov. Všude kolem vřes a na vnitrozemí nezvykle vyprahlá půda. Po túře nás čeká druhé kolečko - oběd, hodně sýrů a utopenců ze včerejška, k tomu samozřejmě cherry rajčátka, melouny a další. Mlaďoši nás ignorují, pořád si hrají s mobily a ani nejí, jak jsou přecpáni obloženými houskami. Bojová porada rozhoduje a vybírá z několika možností přejezd do Mannheimu, kde zapadneme do naprosto skvělého technického musea - Technoseum, Landesmuseum für Technik und Arbeit in Mannheim. Velká škoda, že na prohlídku máme jenom hodinku, příští výjezd do Porýní toto muzeum nemine! Je zde spousta fyzikálních hříček a her (obdobně jako před třemi lety v Dynamikum Pirmasens) a také klasické technické památky, dopravní prostředky, doopravdický vodní pohon, který pohání několik dílen… Prostě příště na celý den! Kluci si tam ve druhém patře našli nějakou šikovnou babu, takže se tu chtějí vrátit. V 17 hod nás rezolutně vyhodili ven a tak si ještě prohlížíme venkovní exponáty a fotíme se u velké parní lokomotivy. Vůbec, Mannheim bude stát za důkladnější prohlídku, protože projíždíme kolem nádherné vodárenské věže na náměstí Friedrichsplatz, kolem krásného zámku, university… Po cestě do B-R zastavujeme na naše přání na půl hodiny v místním Media Marketu, kde nakupujeme drobnosti a okukujeme obrovský výběr elektroniky, médií atd. Na našem tábořišti se chystá piknik, grilujeme skvělé masíčka, slaniny, ražničí a místní klobásky, k tomu samozřejmě čerstvé chleby, zelenina, ovoce, sýry, olivy, vinné listy a další těžko pojmenovatelné dobroty… a taky námi dovezená tatarská omáčka. Móóóc dobré. Následuje úklid, to už je devět večer a tak se vydáváme na koupání a in line brusle.

Pátek 3.8.12- Dnešní budíček byl v 8.00 hod a následovala jako každý den bohatá snídaně. Po snídani příprava kol, balení a odjezd v 9.00 hod směr Freinsheim. Cesta polem nepolem trvala cca 1,5 hod. Ujeli jsme asi 20 km. Zírali jsme, co všechno se tady pěstuje (od jahod přes brokolici, jablka, švestky, cibulky, květiny, víno, slunečnice až po asparágus). Cestou jsme se stavili v nějaké prodejně s pitím a dostali coca-colu a minerálky, sponzorský dar majitele podniku!!! Ve Freinsheimu jsme odložili kola a batohy do místní restaurace spojené se sportovním klubem a čekali na průvodce, ze kterého se vyklubala s půlhodinovým zpožděním průvodkyně, která se narodila ve Francii. Freinsheim bylo v 15. století městečko obehnané hradbami a spoustou strážných věží. Z hradeb už toho moc nezbylo, k většině byly přistaveny domky a ve věžích si místní zřídili bydlení a v jedné bylo nejmenší divadlo v Německu. Prolézali jsme uzoučkými uličkami až k informačnímu centru, kde jsme chtěli koupit pohledy. Jelikož tam byly jen 2, tak nás paní průvodkyně zavedla ještě k malé galerii. Tam jsme narazili na skoro stejné pohledy, u nichž jsme zjistili, že jsou zřejmě „sjeté na kopírce". Prodejce - byť umělec a malíř - byl prostě plagiátor. Po prohlídce jsme měli připraven oběd: talíř se zeleninou, hranolky a mleté maso plněné tvarohovým sýrem. K tomu bylo pro starší pivo a pro malé minerálka či opět coca-cola. No a taky ouzo na přípitek… Přejezeni a přepiti jsme sedli na kolo a pokračovali směr Dirmstein do Soccerparku cca 10 km. Zajímavý nápad, udělat takový fotbalový minigolf. Rozdělili jsme se do 4 skupin a užili si hodně srandy! Dvě skupiny to braly důsledně podle pravidel (které nám dost dlouho trvalo, než jsme je pochopili, vyhrál Marťas) a dvě skupiny trochu volněji (zde vyhrál Rosťa). Příště budeme jenom lepší! Po občerstvení v přilehlé restauraci sedáme na kola a vyrážíme směr B-R. Po cestě odchytáváme poštu a kupujeme známky na pohledy (ty lze v Německu koupit jedině na poštách…). Byť po cestách, v pohodě dojíždíme na místo. V Německu jsou řidiči velice ohleduplní a k cyklistům zvlášť. Zastaví a pustí Vás, i když jsou na hlavní a my na vedlejší! Protože bylo ještě dost času, vyrazili jsme na nákupy dárků domů za Frankenthal (Decathlon, Globus…). Pak večeře (špagety se třemi druhy pesta - vyrobil Wolfgang, saláty…), no a večer jsme opět vyrazili na noční koupání k Silbersee a někteří opět na in line po B - R. A to jsme si ještě v klubovně až do noci pouštěli pěknou hudbu… Navarová, Nerez, Koa, Nohavica…

Sobota 4.8.2012 - hudba na budíček, bohatá snídaně, skáčeme do aut a jedem na exkursi do firmy BASF, tentokráte do hlavního závodu v blízkém městě Frankenthal. Nejprve si prohlížíme moderní správní budovu - Návštěvnické centrum. A je se na co dívat, nejenom historie fabriky a různé audiovizuální prezentace, ale také představení jednotlivých produktů zábavnou formou! Prostě německy dokonalé, od některých prezentací se nemůžeme odtrhnout (někteří si vyrobili vlastní fotografie s různými účesy, někteří prováděli chemické pokusy…). S úderem jedenácté nasedáme do připravených luxusních busů a projíždíme celý areál moderní a naprosto vzorně a precizně uklizené fabriky, kde se vyrábí kde co, od barev přes polystyrén až po elektřinu. Jenom v tomto areálu, který byl za 2. světové války zničen, pracuje 33.000 vlastních zaměstnanců plus hromada dalších externích, jsou tu přístavy, nádraží, cyklostezky, jídelny, poliklinika, každý zaměstnanec tam má kolo… Prostě šílená nádhera. Po rozloučení s průvodkyní (původem ruska) přejíždíme na zámek - hrad Hambacher u Neustadt. Je krásný, ale expozice je celkem strohá. I když některé části byly zajímavé. Na parkovišti obědváme, velký výběr jídla a pití jako vždy. A také pozorujeme motorkářský sraz a rockovou kapelu. Na naše přání přejíždíme na zbytek odpoledne do Wormsu, kde jsme až do šesté večerní. Procházíme místní světoznámou katedrálu, židovský hřbitov a centrum města s kostely, pomníky, kytkami, Janem Husem, zmrzlinami… A někteří se jdeme podívat na věž na mostu přes Rýn, kde oddíl spal v roce 2003. Worms patří k nejstarším německým městům a ve středověku byl sídlem říšského sněmu. Po příjezdu do B-R, co jiného, sedáme na kola a jedeme se koupat na Stříbrné jezero. Bohužel již asi naposledy… Na večeři máme rýži s masem nebo opečené špagety, k tomu sýry, saláty… A také zeleninovou polévku. Večer se scházíme v klubovně, děkujeme za všechno a předáváme si drobné dárky. Každý z nás dostal mimo jiné pamětní minci a karty DWJ. Nutíme naše členy, ať alespoň poděkují anglicky nebo německy. usemHusem

Večer ještě probíráme možnosti, co v říjnu, co za rok… a snažíme se dojíst a dopít co nejvíce dobrot, pořád jsou toho plné lednice. A nakládáme do dodávky kola a již nepotřebné věci.

Neděle 5.8.2012 - pondělí 6.8.2012 - vstáváme až v osm, rychle snídáme, balíme, uklízíme… Wolfgang nám na cestu připravil hromadu jídla a pití a před desátou se naposledy loučíme a vyrážíme. Do Holiday Parku v Hasslochu to naštěstí není daleko, tak 30-40 minut jízdy. Přestože je cesta stejná jako včera, Šakali s dodávkou dojíždějí později. Podařilo se nám díky slevovým kupónům srazit cenu z 26 na 21 EUR + parkovné (4 EUR za auto). No a až do zavíračky řádíme v parku. Fronty nejsou dlouhé, někdy žádné, takže šílenci si užívají horských drah (GE Force) a dalších adrenalinových atrakcí. K tomu show se zvířaty a show na motorových člunech a lyžích. Některé členy v rozlehlém parku nevidíme celý den… Taky nové atrakce Majaland pro nejmenší děti jsou kouzelné. Než se po uzavření parku vyprázdní parkoviště, tak máme hodinu na jídlo a pití a potom již frčíme domů. Čeká nás něco přes 900 km po dálnicích (německých kvalitních a tankodromech českých…) a s několika zastávkami a střídáním některých řidičů přijíždíme cca o půl šesté ráno do Proskovic. Vykládáme, překládáme, loučíme se a rozvážíme i s koly domů (Ostrava, Rychvald, Petřvald, Havířov…). Co dodat? Bylo to dost dobré… Účastníci: Jitka, Honza, Adam K., Šrámka, Marťas, Micka, Rosťa, Kari, Šakal, Bořek, Meloun, Vlaďka, Peťánek, Martin, Vojta, Komár, Zuzi, Ríša, Luk.