19. Železný Tomík Litoměřice 10.-12.5.2013

V pátek ráno jsou všichni díky rodičům uvolněni ze školy a tak můžeme vyrazit kolem osmé od klubovny. Rosťa ještě brzy ráno jede do Třince pro Pepína z Maracaiba (díky za výpomoc, protože z našich starších se nikdo jako třetí řidič nepřidal) a po cestě nabíráme zbytek členstva až do plánovaného počtu patnácti. Kupodivu jedeme v ohlášené sestavě, nikdo nevybulil, nikdo neonemocněl… ((( Po cestě tradičně stavíme u pumpy v Mohelnici a poté na hradecké dálnici v Mc. To má úspěch…( Na Moravě je krásně, ale u Prahy vjíždíme do ohlášeného škaredého počasí a tak střídavě prší a střídavě je zamračeno. Já jsem rozhodnut daleké cestování protknout samozřejmě vlastivědou a turistikou, že, takže pár km před cílem stavíme v Terezíně a jdeme se vzdělávat nejprve do Malé pevnosti. Procházíme kolem národního hřbitova a já všechny zvu a platím, naštěstí dostáváme na kombinovaný vstup slušnou cenu oproti dosti drahému vstupnému (. U pokladny nás mají za mladé hasiče…( Paní průvodkyně je výborná a upravila prohlídku vzhledem k našemu věkovému složení. Na závěr po projití dlouhých podzemních chodeb vidíme v kině krátký film a přepadáváme suvenýry (většina získává turistickou známku, razítko a Tadek doplňuje svoji velkolepou sbírku pamětních mincí! (). Přejíždíme ještě do města samotného do Muzea gheta, které je taktéž působivé. Jenom by to chtělo více času… Ale musíme trochu vyjít vstříc i hokejovým maniakům, kteří v tradičním kempu Slavoj Litoměřice vidí alespoň třetí třetinu (po nezbytné návštěvě Kauflandu). Mezitím stavíme naše nové a drahé stany Jurky, celkem to zvládáme, ukazovali jsme si to na středeční oddílovce. Moc neprší a tak po jídle sedáme na kola a vyjíždíme na prohlídku nejbližších závodních tras. Nejprve parkem (většina tras pro Tomíčky) a poté po cyklostezce směr Porta Bohemica (žactvo a starší), kde se rozdělujeme a nejmladší se vrací do kempu dříve. Bus plný KADAA a Maracaiba přijíždí pozdě večer. V sobotu ráno vybíháme v sedm na rozcvičku a snídáme. Bohužel nás už pořadatelé nechtějí pustit na zkoušku lodí, protože sami mají hodně práce. To je škoda, alespoň žáci si to mohli vyzkoušet. Po rozdání startovních čísel a nezbytném výkladu se vyráží na trať (kánoe přes Labe a proti proudu Ohře směr Terezín a zpět, cyklo a běh) od nejstarších mužů postupně k těm nejmladším. Výsledky našich dvojic rozepíšu později. Po návratu (muži byli na trase průměrně přes dvě hodiny) se sprchujeme a v dešti čekáme na vyhlášení, které se uskuteční po 16 hod. Šikovní pořadatelé z TOM Delfín Litoměřice mají jako každý rok sponzory a tak kromě koblížků a koláčů v cíli a cen jsou i plyšáci a další drobnosti (. Přestává pršet a tak velíme, skáčeme do aut a jedem do Bílky, odkud pěkně pěšky vyrážíme na nejvyšší horu Českého středohoří Milešovku (837 m). Je to kopec, ale všichni ho zvládají bez remcání. A po cestě je trasa Pohádkového Česka. Pověst největrnější hory není naplněna… ( Oproti předpokladům i v osm večer jsou otevřeny dvě hospody a také výhled je krásný. Vykupujeme tedy opět turistické známky a mince a štemplujeme razítka. ( Po cestě zpět musíme obdobně jako v pátek navštívit Kaufland, že jo, co bychom dělali bez sladkostí, slaností a Crazy Wolfů… V neděli už je polojasno a tak od osmé ranní snídáme a balíme. Ostatní oddíly jsou sbaleny podstatně rychleji než my…( Naši mladí se mají co učit, i co se týče stanů a flákání se, že. V jedenáct dopoledne jsme již přemístěni v krásném Opárenském údolí pod Lovoší. Společně s „překladatelkou Zdenkou" jsme přivítáni správcovou Helenou naší nejnovější asociační základny Opárenský mlýn a provedeni zrekonstruovaným historickým mlýnem včetně chystané výstavy česko-německých fotografií, kořenové čističky odpadních vod a dalších kuriozit. Pěkné…(. V Černodolském mlýnu si dáváme obídek a kolem jedné odpolední vyrážíme na cestu zpět. První zastávka je jasná, Mc na hradecké dálnici ((( a druhá tank ONO u Vysokého Mýta. V Ově nejprve vysedá Ela (tedy ve Staré Vsi), vykládáme v Proskovicích a venčíme pejsky a postupně rozvážíme většinu členů i s bagáží a koly. Už za tmy a v dešti jede Rosťa s Pepínem (řídil Ducato výborně!!! A to musel přežít ukecanou dvojku Vojta + Tadek () do Třince, po cestě ještě rozváží „Zádveřní asociační vaky plné her" a v deset večer je doma jako na koni. A jak jsme dopadli na vlastních závodech? Většina s námi byla v Litoměřicích poprvé a tak jsme nečekali žádné zázraky. KADAO Opava bylo jako oddíl celkově druhé a Maracaibo Třinec také vítězilo. ( Naši čest zachránili tomíčci Bořek + Helma, kteří ZVÍTĚZILI v konkurenci 17 hlídek (. Měli nejrychlejší kola, ale v běhu kupodivu trochu zaostávali. ( V téže kategorii byli sedmí Ela s Tadkem (podezřele dlouho byli dle výsledkové listiny na kole (), čtrnáctí Řapík s Křečkem (co dělali, že během dopoledne nezjistili, že mají na kole defekt, který obětavě opravil na trati náčelník Tom z KADAA, díky!) a šestnáctí naši nejmenší Honzík s Vendy (kolo loď dobré, ale běh musí Vendy zlepšit, aby maratónci Honzíkovi stíhala). Naši žáci doplatili hlavně na nezkušenost a na loď. Hold musíme na táboře více trénovat samostatně na našich Vydrách. Jedenácté místo z dvaceti hlídek Vojta s Elou (řízení lodě nešlo, a tak využili vodního taxíku, aby se netrápili na lodi pod mostem () a čtrnácté místo Oťas s Davídkem (podezřele dlouho byli na kolech i na běhu (). Nevadí, na příští jubilejní 20. ročník natrénujeme, že? NO a ještě muži Kari s Rosťou - desáté místo z celkového počtu 21. První polovina je cíl… Loď a běh mezi nejlepšími, ale Rosťovo kolo tragédie, jenže co dělat, když nikdo mladší z našich kadetů zase nejel, Kari by mohl být tak ještě o pět míst výše…( Takhle s ním musí běžet skoro důchodce…( Závěrem ještě chválím pořadatele, tuším, kolik s tím mají práce… Toma a Diba z KADAA za výpomoc při řízení lodí nejmladších a gratuluji nejlepšímu oddílu, TOM Kadet Červený Kostelec. Vzhledem k počtu krás a památek v okolí (České Středohoří, kraj Praotce Čecha…) se již těším na příští rok (a nejlépe na týden…(). Ale abych jenom nechválil, ten binec zase v autech, co po prasatech zůstal…( Rosťa