Jak postavit stan a týpí, jak zacházet se sekerou, pilou a nožem a jak rozdělat, udržet a zase uhasit oheň.
Na táboře a na výpravách bydlíme venku. Kdo umí vybrat místo pro stan, zachází opatrně s nářadím a ví, jak na oheň, je pravý zálesák – a hlavně se mu nic nestane.
Stan, celta a týpí
Kde postavit stan
Na dobrém místě se dobře spí a je tam bezpečno. Hledáme rovné, suché a trochu vyvýšené místo, kde to není zakázané (třeba v přírodní rezervaci).
Jak na to
Obhlédni okolí, než začneš stavět – i to patří ke stavbě.
Vyber rovné místo bez kamenů, šišek a kořenů.
Stan postav úzkou stranou proti větru, vchodem po větru.
Dobré je místo, kam ráno zasvítí slunce – stan rychle oschne.
Pozor: Stan nestavíme pod osamělým vysokým stromem (blesk, vyvrácený strom, padající větve), na dně rokle a blízko potoka nebo řeky (voda může rychle stoupnout), pod strmým svahem ani nad srázem. Pozor i na vosí hnízdo a mraveniště.
Stavíme stan
Kupovaný stan stavíme podle návodu a před výpravou zkontrolujeme, že máme všechny díly. U jednoduchých stanů a přístřešků jdou tyčky nahradit klacky a provázkem – ale až po vyzkoušení s vedoucím.
Jak na to
Stan rozlož a vypni podlahu, nejdřív zakolíkuj rohy.
Kolíky zatloukej šikmo, asi pod úhlem 45°, hlavou od stanu.
Šňůry napínej postupně a stejně, aby stan nebyl zkroucený.
V písku nebo ve sněhu kolík nedrží – zakopej místo něj napříč klacek nebo pytlík s pískem a šňůru uvaž k němu.
Kolíky můžou být ze dřeva, plechu, hliníku nebo drátu.
Pozor: Ve stanu nikdy nesvítíme svíčkou ani nevaříme – stan chytne během chvilky.
Celta
Celta (stanový dílec) je kus nepromokavé látky s očky a knoflíky. Hodí se na spoustu věcí, a proto ji zálesák nosí s sebou. Bývá ve tvaru čtverce, kosočtverce nebo trojúhelníku.
Jak na to
přístřešek nebo stříška proti dešti a stěna proti větru
pláštěnka do deště
nosítka (provlečená dvěma tyčemi)
nouzový obal na spaní – celta sama ale nehřeje a spacák ani karimatku nenahradí
obal na batoh nebo tornu
plachta na chytání dešťové vody, nebo dokonce lodní plachta
Pozor: Celtu udržuj v pořádku a občas ji naimpregnuj, jinak začne propouštět vodu.
Nouzový přístřešek
Na delší výpravě se dá spát i bez stanu – pod širákem, nebo pod přístřeškem z celty. Když hrozí déšť, zálesák si přístřešek postaví.
Jak na to
Z celty natáhni stříšku mezi dva stromy nebo opři jednu stranu o zem.
Z kosočtverečné celty a ohnutých větví jde postavit nízký „hrobeček“.
Střechu můžeš udělat i z chvojí, rákosu nebo kůry ze skácených stromů.
Úkryt dá i skalní převis nebo hustý smrk na kraji lesa.
Pozor: Na přístřešek nelámeme živé stromy – bereme suché a spadlé dřevo. Při bouřce nikdy nestůj pod osamělým stromem.
Týpí
Týpí je indiánský stan z dlouhých tyčí a látkového pláště. Stojí bez hřebíků a uprostřed v něm může hořet oheň – kouř odchází otvorem nahoře, který se řídí dvěma chlopněmi.
Jak na to
Připrav tyče: rovné suché smrčky aspoň o metr delší, než je velikost týpí, ne silnější než 10 cm, pečlivě osekané. I nejmenší týpí jich potřebuje aspoň 11 (9 na kostru a 2 na chlopně).
Připrav kolíky (20–40 kusů, asi 40 cm dlouhé), dřevěné jehlice na sepnutí pláště (asi 30 cm) a šňůru.
Tři nejsilnější tyče polož na rozprostřený plášť a svaž je lodní smyčkou – vznikne trojnožka.
Trojnožku postavte, další tyče do ní kladte v přesném pořadí. Dveře týpí míří vždy na východ.
Plášť přivaž na zvedací tyč, vytáhni ho na kostru a sepni jehlicemi.
Plášť přikolíkuj: kamínek zabal do látky kousek nad okrajem, převaž provázkem a poutko navlékni na kolík.
Nakonec zasuň tyče do kapes na chlopních.
Pozor: Týpí stavíme jen s vedoucím. Dlouhé tyče jsou těžké – trojnožku zvedá víc lidí najednou a nikdo pod ní nestojí. Oheň smí hořet jen v týpí určeném pro ohniště, dobře postaveném a větraném a pod dohledem zkušeného dospělého; musí sem proudit vzduch a odcházet kouř, jinak hrozí smrtelná otrava oxidem uhelnatým. Před spaním oheň úplně uhasíme.
Nářadí zálesáka
Při stavění tábora se bez nářadí neobejdeme. Vybíráme ho podle toho, k čemu ho potřebujeme, jak dlouho budeme venku a jak ho poneseme – má být účelné, skladné a lehké. Vizitkou zálesáka je stav jeho nářadí a to, jak s ním umí zacházet. Po každé práci nářadí očistíme a uklidíme na své místo.
S nářadím pracuj jen tehdy, když ti to vedoucí dovolí a ukáže, jak na to.
Sekera
Sekerou štípeme a osekáváme dřevo. Na táboře je jedním z nejdůležitějších nástrojů. Podle práce rozlišujeme sekeru štípací (těžší, s klínovým ostřím), pantok na kácení stromů (s dlouhým topůrkem), širočinu tesařů na opracování trámů a malou příruční sekerku, kterou používáme nejčastěji.
Jak na to
Dřevo štípej vždy na špalku nebo pařezu, nikdy na zemi.
Postav se pevně rozkročmo, aby sekera při chybném úderu prošla mezi nohama nebo do špalku, ne do nohy.
Větve odsekávej šikmými údery od paty kmene k vrcholu. Stůj na opačné straně kmene, než je odsekávaná větev – kmen ti chrání nohy.
Osekáváš-li kůl, drž ho šikmo a otáčej jím, ne kolmo.
Hřebíky zatloukej kladivem; sekerou jen tehdy, když to výrobce dané sekery dovoluje.
Pozor: Kolem tebe nesmí nikdo stát v dosahu rozmachu. Sekeru neházíme, nezasekáváme do země ani do živého stromu a nenecháváme ji ležet v trávě. Kamarádovi ji podáváme topůrkem napřed, nosíme ji v pouzdře nebo ostřím dolů. Uvolněnou hlavou sekery nepracujeme.
Údržba sekery
Ostrá sekera je bezpečnější než tupá – tupá odskakuje a sklouzává. Dobré ostří je mírně vypouklé, bez zubů a prohlubní.
Jak na to
Nejdřív opiluj pilníkem nerovnosti na ostří.
Pak vypiluj tvar ostří.
Nakonec dobrus jemným naolejovaným brouskem.
Ostří chraň koženým pouzdrem.
Topůrko bývá z jasanu, akátu nebo habru; musí v hlavě sekery pevně držet a sekera má být dobře vyvážená.
Pozor: Při broušení měj prsty mimo ostří a sekeru pevně opřenou.
Pila
Pilou řežeme dřevo na oheň i na táborové stavby. Malou pilu „zlodějku“ řídíme jednou rukou, obloukovou pilou (obloukovkou) řežeme nahrubo dříví a velkou pilu bobrovku táhnou dva.
Jak na to
Dvakrát měř, jednou řež.
Dřevo pevně upevni – nejlépe na koze, nebo ho přidrží kamarád.
Dbej, aby řezané dřevo nesvíralo list; před koncem řezu dřevo podepři, ať se neodštípne.
U bobrovky táhne každý pilu k sobě, netlačí – pila se do dřeva zakusuje vlastní vahou.
Po práci povol napínací páku obloukovky a list občas namaž olejem.
Aby pila dobře řezala, musí být ostrá a mít rozvod (zuby vyhnuté střídavě doprava a doleva), aby byl řez širší než list.
Pozor: Druhou ruku drž daleko od listu. Pilu nepokládáme na zem a do trávy, kde na ni někdo šlápne – ukládáme ji na určené místo, nejlépe s chráničem na zubech.
Nůž
Nůž je nejdůležitější nástroj zálesáka. Kapesní nůž je zavírací – jednoduchý, nebo s více nástroji. Táborový nebo lovecký nůž má pevnou čepel a nosí se v pochvě.
Jak na to
Než začneš, rozmysli si, co chceš vyrobit a kudy povedeš řez. Dávej pozor na suky a hřebíky.
Nůž drž pevně a řež vždy směrem od sebe, nikdy násilím.
Krájej na prkénku, ne na kameni – nůž by se ztupil.
Brousíme jemným brouskem s kapkou oleje, krouživým pohybem a s mírným přítlakem, nejdřív jednu a pak druhou stranu.
Na táboře nůž vyčistíš popelem z ohniště na hadříku a vytřeš dosucha.
Pozor: Nůž není šroubovák, kleště, rýč ani rožeň a netlučeme do něj kladivem. Nožem neházíme, nezabodáváme ho do země (vlhko mu škodí) a kamarádovi ho podáváme rukojetí napřed. Když s ním nepracuješ, zavři ho nebo zastrč do pochvy.
Lopata
Při delším pobytu a hlavně při stavění tábora se bez lopaty neobejdeme – třeba na vyříznutí drnů u ohniště. Na výpravu se hodí malá skládací polní lopatka, v zimě lehká lopata na sníh.
Pozor: Polní lopatku přenášíme v obalu, má ostrou hranu.
Táborový svěrák
Když potřebuješ pevně přidržet kus dřeva, který opracováváš, vyrobíš si svěrák z klacků a lana.
Jak na to
Opracovávaný kus vlož mezi dvě dřevěné čelisti u kmene nebo kolíku.
Kolem čelistí obtoč pevné lano.
Do lana vsuň kolík a otáčej jím, dokud čelisti dřevo pevně nesevřou.
Oheň
Několik zásad (ze starého palubního deníku)
1. Dobré ohniště je chloubou každého táborníka.
Oheň nerozděláváme v lese ani v jeho blízkosti, u stohů slámy apod.
Zajistíme si vodu k uhašení ohně.
Dobrý táborník vždy využije staré ohniště.
Při odchodu ohniště vždy dobře zamaskujeme.
2. Při zakládání ohniště:
Vyřízneme drn, navlhčíme a uložíme do stínu.
Pouze mastňáci obloží ohniště drnem.
Ohniště obložíme kameny (ne z potoka).
Při odchodu kameny odneseme, ohniště zamaskujeme a drny polejeme vodou.
3. Správný táborník udržuje u ohně pořádek.
Dřevo na topení skladujeme v hraničce mezi dvěma do země zatlučenými kolíky.
Věšáky na ešusy a sekyrky – dobrá vizitka.
Nauč se zapalovat jednou zápalkou pomocí březové kůry.
Netop jehličím, syrovými větvemi a listím, očadíš nádobí a otrávíš vzduch.
Dohasínající uhlíky povzbudíš, když je posypeš trochou soli a oheň rozfoukáš.
Typy ohňů: 1. hlídkové, 2. slavnostní, 3. užitkové.
Ohniště a rozdělání ohně
Ohniště
Na ohništi oheň bezpečně hoří a po odchodu po něm nesmí zůstat ani stopa. Nejlepší je využít staré ohniště.
Jak na to
Vyřízni drny a ulož je stranou do stínu trávou dolů, občas je zalij.
Ohniště oblož suchými kameny – ne z potoka, mokré kameny můžou v žáru prasknout a rozletět se.
Vedle si připrav vodu na uhašení a zásobu suchého dřeva.
Při odchodu oheň důkladně prolij vodou, promíchej popel a zbytky dřeva a znovu prolij. Vedoucí ověří, že popel, uhlíky i zem pod ohništěm jsou úplně studené – teplé zbytky nikdy nezahrabáváme ani nezakrýváme drny.
Kameny odnes, vrať drny na místo, zalij je a okolí ukliď.
Pozor: V lese a do 50 metrů od jeho okraje je rozdělávání ohně zakázané. Za sucha bývá zakázané i jinde – co platí, ví vedoucí. Oheň nikdy nenecháváme bez dozoru a od hořícího ohně neodcházíme.
Jak rozdělat oheň
Pořádný zálesák rozdělá oheň jednou zápalkou, bez papíru a za každého počasí.
Jak na to
Na dno ohniště polož rošt ze silnějších větví.
Na něj dej jádro z tenkých suchých větviček (nejlépe ze smrku nebo z břízy), nožem nadělané hobliny nebo březovou kůru.
Pod jádro přilož zapálenou zápalku; za větru ji chraň dlaněmi nebo kornoutkem z kůry.
Až jádro chytne, přikládej postupně silnější a silnější dřevo.
Pozor: Na oheň nikdy nelijeme benzín, líh ani jiné hořlaviny – ani na rozdělání, ani na přiživení. Plamen vyšlehne a popálí. Zápalky a škrtátko nos v nepromokavém sáčku nebo lahvičce.
Dřevo na oheň
Dobře hoří jen suché dřevo. Suché větvičky najdeš i za deště na kmenech rostoucích jehličnanů dole u země, a když rozštípneš větší poleno, je uvnitř suché.
Jak na to
Dobře hoří dřevo jehličnanů, buku, dubu nebo břízy.
Dřevo skladuj v hraničce mezi dvěma zatlučenými kolíky.
Menší dřevo si vedle ohně nasušíš.
Pozor: Netop jehličím, syrovými větvemi a listím – kouří, očadí nádobí a dusí. Do ohně neházíme plasty ani odpadky.
Zapalovač
Suchý klacík, na kterém nožem nařežeš spoustu tenkých hoblin, které zůstanou držet na klacku. Chytne od jedné zápalky a pomůže rozdělat oheň.
Pozor: Hobliny řež vždy směrem od sebe.
Oheň bez zápalek
Lidé uměli rozdělat oheň dávno před zápalkami. Vyzkoušet si to je dobrodružství – a zálesák to v nouzi zvládne.
Jak na to
Třením dřev: svidřík (rovný suchý kolík) roztočíš lukem s tětivou, horní konec přidržíš dlaní přes kamínek nebo tulejku, spodní konec se točí v důlku ohňové destičky. Žhavý prášek zachytíš do troudu a rozfoukáš.
Lupou nebo jinou spojnou čočkou soustředíš sluneční paprsky do jednoho bodu na troudu (brýle pro krátkozraké to neumí).
Křesáním: ostrou hranou pazourku škrtneš o ocílku a jiskry chytíš do práchna nebo hubky; žhavý bod přeneseš do hnízda suchých vláken a opatrně rozfoukáš.
Troud si uděláš z jemně rozdrobené suché trávy a březové kůry nebo z rozcuchaného konopného provázku.
Pozor: Zkoušej to jen na ohništi a s vedoucím. Lupou nikdy nemiř na lidi ani zvířata a nenech ji ležet na slunci.
Druhy ohňů
Podle toho, k čemu oheň slouží, rozlišujeme ohně slavnostní (táborové, besední), hlídkové a užitkové – na vaření a pečení.
Hranice
Polena kladená křížem ve vrstvách na sebe. Hoří dlouho a stejnoměrně, proto se hodí jako slavnostní a besední oheň.
Vatra
Dřevo postavené do špičky jako jehlan (pyramida). Rychle se rozhoří a dává vysoký plamen, který je vidět zdaleka.
Pozor: Vysoký plamen sype jiskry a vatra se může zřítit – stavíme ji jen s vedoucím, na volném místě a stojíme od ní dál.
Pagoda
Polena kladená křížem ve vrstvách, které se směrem nahoru zmenšují. Hoří dlouho a krásně, je to typický slavnostní oheň.
Hlídkový oheň
Silná polena položená paprskovitě, konci do středu. Jak odhořívají, posouváme je dovnitř. Oheň hoří dlouho a šetří dřevo – hodí se na noční hlídku.
Oheň na sněhu
Oheň rozděláme na podložce z polen položených těsně vedle sebe. Nepropálí se do sněhu a nezhasne v rozbředlé vodě.
Kanadský krb
Za ohněm postavíme stěnu z polen opřenou o kolíky. Stěna odráží teplo k sedícím a chrání oheň před větrem.
Oheň v dešti
Za deště oheň chráníme stříškou – třeba z kůry nebo kusu klády nad ohništěm – a bereme dřevo, které je uvnitř suché.
Pozor: Stříška nesmí být nízko nad plamenem, jinak chytne.
Vaření a pečení na ohni
Závěsy na kotlík
Kotlík nebo ešus visí nad ohněm na závěsu. Pro víc kotlíků položíme příčnou tyč na dvě rozsochy zaražené po stranách ohně, pro jeden kotlík stačí šikmá tyč zapřená kameny.
Pozor: Rozsochy pevně zatluč, aby se závěs nesesypal. Horký kotlík snímej klackem nebo přes rukavici a nenakláněj se nad páru.
Pečení na ohni
Na ohni se dá nejen vařit, ale i péct: v jednoduché peci vyhloubené ve břehu, v peci z hlíny, na rozpálených plochých kamenech nebo pod žhavou kládou – pekáč postavíš do popela a přiklopíš ho žhavou stranou klády.
Pozor: Rozpálené kameny i popel pálí ještě dlouho potom, co oheň zhasne.
Setonův hrnec
Pečení v zemi, které popsal zálesák Ernest Thompson Seton. Jídlo se upeče pomalu a nepřipálí se.
Jak na to
Vykopej jámu a rozpal v ní kameny v ohni.
Na žhavé kameny polož zabalené maso.
Zasyp ho vrstvou písku a navrch hlínou.
Nech péct a pak opatrně vyhrab.
Než se maso podává, dospělý ho zkontroluje teploměrem v nejtlustším místě – musí být propečené (aspoň 75 °C). Délka pečení ani barva povrchu nestačí.
Pozor: Kameny ber suché, ne z potoka. Se žhavými kameny a pečením pracuje dospělý.
Slavnostní oheň
Slavnostní oheň
Slavnostní (táborový) oheň zapalujeme při výjimečných příležitostech – při výročí, slibu, udělování poct nebo na konci tábora. Každá skupina má svůj obřad, všechny ale vycházejí ze zásad, které zanechal Ernest Thompson Seton.
Jak na to
Táborový kruh je mimo tábor, na rovném místě, ne blízko lesa.
Uprostřed odstraníme drny, ohniště obložíme kameny a oheň postavíme podle světových stran.
Kolem ohně jsou lavice a čestná místa pro vzácné hosty, zasloužilé členy a vedoucí, u ohně může stát stožár s vlajkou.
Dřevo na přikládání je uložené až za sedícími.
Oheň zapalují čtyřmi fakulemi čestní zapalovači – hosté, vzorní členové nebo vítězové soutěží – každý ve jménu jednoho symbolu. Fakule zažehnou u malého ohně mimo kruh.
Při zapalování všichni stojí v pozoru.
Pozor: Do slavnostního ohně nic neházíme, nic na něm nepečeme, nevaříme ani nesušíme a sami nepřikládáme.
Symbol ohně
Setonovy tábory Ligy lesní moudrosti používají kresbu čtyřnásobného ohně. V přírodě se dělá bílým pískem, na papíře žlutou, oranžovou a bílou barvou. Velký kruh uprostřed je oheň Velkého ducha, na čtyři strany z něj vycházejí čtyři ohníčky a z každého tři zlaté paprsky – dohromady dvanáct zákonů lesní moudrosti (viz tabulka).
Fakule
Pochodeň, kterou se zapaluje slavnostní oheň.
Jak na to
Vezmi rovnou větev dlouhou asi 80 cm a silnou 4 cm.
Tenčí konec rozštípni a do rozštěpu vlož svazek slámy nebo suché trávy (nebo suché smrkové chrastí převázané provazem).
Slámu do roztavené smůly namáčí a na větev namotává jen zkušený dospělý – děti připraví suchý materiál.
Nakonec všechno omotej lýkem. Místo smůly se dá použít březová kůra.
Pozor: Horká smůla se lepí a ošklivě pálí – s ní pracuje jen dospělý. Hořící fakuli drž šikmo od sebe, ne nad hlavou, hořící smůla kape.
Čtyři ohníčky a dvanáct zákonů lesní moudrosti
Ohníček
Vychází ze středu skrze
Tři paprsky
Síla
ducha
odvaha, skromnost, poslušnost
Krása
tělo
čistota, úcta k tělu, prostota
Pravda
mysl
čestnost, upřímnost, tolerance
Láska
službu
bratrství, obětavost, radost
Síla
Vychází ze středu skrze
ducha
Tři paprsky
odvaha, skromnost, poslušnost
Krása
Vychází ze středu skrze
tělo
Tři paprsky
čistota, úcta k tělu, prostota
Pravda
Vychází ze středu skrze
mysl
Tři paprsky
čestnost, upřímnost, tolerance
Láska
Vychází ze středu skrze
službu
Tři paprsky
bratrství, obětavost, radost
Zákony lesní moudrosti po Setonovsku: buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej; buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu; mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel; buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.
