Houby

Kuřátka sličná

Rozvětvená houba jako malý korál, růžovooranžová se žlutými špičkami. Roste v listnatých lesích.

Pozor: Je jedovatá – způsobuje průjem a zvracení.

Choroš šupinatý

Velký vějíř se světlým kloboukem posetým hnědými šupinami roste přímo na kmenech a pařezech listnatých stromů. Zespodu má póry místo lupenů.

Klouzek modřínový

Žlutooranžový slizký klobouk a prsten na třeni. Roste jen pod modříny. Je jedlý.

Liška obecná

Celá vaječně žlutá, klobouk uprostřed prohnutý. Místo lupenů má zespodu vidličnaté lišty sbíhající na třeň. Roste v lesích ve skupinách. Je jedlá.

Suchohřib žlutomasý

Lidově babka. Hnědý sametový klobouk často popraská a v prasklinách prosvítá narůžovělá dužina. Rourky jsou žluté, maso nažloutlé, po řezu může modrat.

Suchohřib plstnatý

Olivově hnědý suchý klobouk jako plst, pod ním široké žluté póry. Roste v lesích. Je jedlý.

Suchohřib hnědý

Lidově podhříbek. Kaštanově hnědý klobouk, za vlhka lepkavý, a žlutavé póry, které po zmáčknutí zmodrají. Roste hlavně v jehličnatých lesích. Je jedlý.

Hřib satan

Mohutný hřib se světle šedobílým kloboukem, červenými póry a břichatým třeněm s červenou síťkou. Dužina po řezu zmodrá. Roste vzácně pod duby a buky na vápenci.

Pozor: Je jedovatý.

Hřib kříšť

Šedavý klobouk, žluté póry a třeň červený s bílou síťkou. Dužina po řezu modrá a je hořká.

Pozor: Je nejedlý, hořký – nesbírá se.

Hřib dubový a smrkový

Pravé hřiby: hnědý klobouk, bílé až zelenožluté póry, bříškatý třeň se světlou síťkou a bílá dužina, která po řezu nemění barvu. Smrkový roste ve smrčinách, dubový (letní) v listnatých lesích. Jsou jedlé.

Hřib žlučník

Vypadá jako pravý hřib, ale póry má narůžovělé a na třeni tmavou hrubou síťku. Je strašně hořký – jediný kousek zkazí celou smaženici.

Křemenáč osikový

Oranžově červený klobouk a vysoký třeň s šupinkami. Dužina po řezu zešedne až zčerná. Roste pod osikami. Je jedlý.

Křemenáč březový

Oranžově žlutohnědý klobouk a třeň s černými šupinkami. Roste pod břízami, dužina na řezu tmavne. Je jedlý.

Kozák březový

Hnědý klobouk, světlý štíhlý třeň s tmavými šupinkami. Roste jen pod břízami. Je jedlý.

Václavka obecná

Medově hnědé klobouky s tmavými šupinkami rostou v trsech na pařezech a kořenech; na třeni mají prsten. Napadá stromy jako cizopasník. Je jedlá jen dobře převařená.

Muchomůrka zelená

Klobouk bývá olivově zelený až žlutozelený, někdy skoro bílý. Lupeny jsou bílé, na třeni bývá prsten a hlízovitá spodní část třeně vyrůstá z blanité pochvy, často schované v zemi. Roste v listnatých lesích, hlavně pod duby.

Pozor: Nejjedovatější houba u nás – i malý kousek může zabít. Prsten může chybět a klobouk nemusí být zelený. Bílé lupeny = nikdy ji nesbírej s pečárkami!

Muchomůrka citrónová

Bledě citronově nažloutlý klobouk, bílé lupeny a kulatá hlíza s ostrým okrajem. Voní po syrových bramborách.

Pozor: Je nejedlá a snadno se plete s muchomůrkou zelenou.

Muchomůrka červená

Nejznámější houba z pohádek – červený klobouk s bílými tečkami. Roste pod břízami a smrky.

Pozor: Je jedovatá.

Muchomůrka tygrovaná

Hnědý klobouk s bílými tečkami, bílé lupeny a hlíza s ostrým lemem.

Pozor: Je velmi jedovatá a plete se s růžovkou.

Muchomůrka růžovka

Hnědorůžový klobouk s šedavými tečkami. Dužina a místa, kde ji ožerou slimáci, zčervenají.

Pozor: Zkušení houbaři ji jedí, ale snadno se splete s jedovatou tygrovanou – děti ji nesbírají.

Pečárka polní, ovčí

Bílý klobouk na loukách a pastvinách. Pečárka polní má mladé lupeny růžové, později hnědé; pečárka ovčí je má zprvu světlé, pak šedě masové a nakonec tmavohnědé.

Pozor: Barva lupenů sama jedlost nepotvrzuje. Hrozí záměna se smrtelně jedovatými muchomůrkami i s jedovatou pečárkou zápašnou – pečárky sbíráme jen se zkušeným houbařem.

Bedla

Bedla vysoká – velký šupinatý klobouk jako deštník na vysokém třeni, na třeni posuvný prsten. Roste na okrajích lesů a pasekách. Je jedlá.

Pozor: Velikost není důkaz jedlosti. Bedla vysoká má mimo jiné hnědě žíhaný třeň, posuvný dvojitý prsten a dužninu, která na řezu nečervená – ani jeden znak sám nestačí. Sbírej ji jen se zkušeným houbařem, drobné bedly nesbírej vůbec.

Holubinka namodralá

Klobouk hraje fialovou, modrou i zelenou barvou. Lupeny jsou ohebné a při ohnutí se nelámou, což je u holubinek zvláštní. Je jedlá.

Holubinka nazelenalá

Zelený klobouk popraskaný do políček, bílé křehké lupeny a bílý třeň bez prstenu. Roste v listnatých lesích. Je jedlá.

Ryzec pravý

Oranžový klobouk se soustřednými kruhy. Po poranění roní oranžové mléko a tam, kde se ho dotkneš, zezelená. Roste pod borovicemi. Je jedlý.

Hadovka smrdutá

Vyrůstá z bílého „vajíčka“ v zemi a strašně páchne mršinou. Pach láká mouchy, které roznášejí její výtrusy.

Pýchavka obecná

Kulatá bílá houba s drobnými bradavičkami. Stará zhnědne a při šlápnutí z ní vyletí obláček výtrusů jako kouř.

Pozor: K jídlu jen bezpečně určená mladá pýchavka s pevným bílým vnitřkem. Vždy ji podélně rozřízni: uvnitř nesmí být náznak klobouku, lupenů a třeně – to by byla mladá muchomůrka ve „vajíčku“. Samotná bílá barva nestačí, určit ji musí zkušený houbař.