Mloci, čolci, žáby, ještěrky a hadi do I. plachty.
Do I. plachty poznáš těchto 16 obojživelníků a plazů (vybráno z Listového atlasu obratlovců 2). Skoro všichni naši obojživelníci a plazi jsou chránění – dívej se, ale nechytej.
Černý se zářivě žlutými skvrnami. Žije ve vlhkých listnatých lesích u potoků a vylézá hlavně za deště. Samice rodí larvy přímo do potoka. Je chráněný.
Pozor: Kůže obojživelníků vylučuje jed – po případném dotyku si umyj ruce a nesahej si na oči.
Malý mlokovitý obojživelník. Na jaře žije ve vodě a sameček má na hřbetě zvlněný lem a tečkované oranžové bříško. Zbytek roku se skrývá na souši. Je chráněný.
Malá žabka, svrchu nenápadná, ale bříško má černé s ohnivě oranžovými skvrnami – varuje tak nepřátele. V horách žije podobná kuňka žlutobřichá. Je chráněná.
Pozor: Kůže obojživelníků vylučuje jed – po případném dotyku si umyj ruce a nesahej si na oči.
Velká hnědá bradavičnatá žába, chodí spíš krokem než skokem. Na jaře táhnou ropuchy k rybníkům a lidé je přenášejí přes silnice. Je chráněná.
Pozor: Kůže obojživelníků vylučuje jed – po případném dotyku si umyj ruce a nesahej si na oči.
Malá jasně zelená žabka s přísavnými terčíky na prstech, díky nimž leze po keřích a stromech. Sameček hlasitě kváká s nafouknutým hrdlem. Je chráněná.
Hnědá žába s tmavou skvrnou za okem. Dělá dlouhé skoky a většinu roku žije na vlhkých loukách a v lesích, do vody chodí na jaře.
Zelený s tmavými skvrnami, žije u vody a ve vodě. Samečci kvákají s bílými měchýřky po stranách hlavy.
Naše jediná původní želva – tmavý krunýř se žlutými tečkami. Žije ve vodě, ale u nás téměř vymizela.
Není to had, ale beznohá ještěrka – na rozdíl od hada mrká víčky. Je lesklý, hnědý a úplně neškodný. Ocas se mu snadno ulomí.
Samečci mají na jaře zelené boky, samičky jsou hnědé. Vyhřívají se na slunných stráních a náspech. Když ji chytíš za ocas, může ho odhodit.
Velká, sytě zelená ještěrka; sameček má na jaře modré hrdlo. Žije jen na teplých skalnatých stráních a je vzácná.
Malá hnědá ještěrka, která místo vajec rodí živá mláďata. Díky tomu žije i v chladných horách a na rašeliništích.
Za hlavou má dvě žluté nebo bílé skvrny jako obojek. Žije u vody, dobře plave a loví žáby. Je neškodná; když se jí něco nelíbí, páchne nebo se dělá mrtvou.
Nemá žluté skvrny za hlavou, je šedohnědá se skvrnami jako šachovnice. Skoro celý život tráví ve vodě a loví ryby. Je neškodná a vzácná.
Jedovatý had z Afriky a jižní Asie. Při ohrožení se vztyčí a roztáhne krk do širokého štítu. Některé kobry umějí jed plivat.
Náš jediný jedovatý had. Na hřbetě mívá tmavou klikatou čáru, ale může být i celá černá bez viditelné kresby. Žije na slunných pasekách, kamenitých stráních a rašeliništích, i v Beskydech. Je plachá a kousne jen v ohrožení – nepřibližuj se k ní, ani kvůli prohlížení.
Pozor: Zmiji nikdy nechytej. Při uštknutí se co nejméně hýbej, postiženou končetinu nech v klidu a hned zavolej dospělého a 155. Končetinu nezaškrcuj, ránu neřež ani nevysávej, řiď se pokyny operátora.
