Přeslička rolní
Na jaře vyrostou hnědé lodyhy s klasem výtrusů, později zelené lodyhy s přeslenitými větvičkami jako stromeček. Roste na polích, náspech a u cest.
Jedenašedesát rostlin do II. plachty a jak si udělat herbář.
Do II. plachty poznáš těchto 61 rostlin (vybráno z Kapesního atlasu rostlin). Mnohé z nich jsou jedovaté nebo chráněné – čti, co je u nich napsané.
Na jaře vyrostou hnědé lodyhy s klasem výtrusů, později zelené lodyhy s přeslenitými větvičkami jako stromeček. Roste na polích, náspech a u cest.
Vodní rostlina s velkými plovoucími listy a kulovitými žlutými květy nad hladinou. Najdeš ho v rybnících a pomalých řekách.
Velké bílé květy a okrouhlé listy plavou na hladině rybníků a tůní. Je chráněný.
Na jaře svítí na mokrých loukách a u potoků zlatožluté květy. Listy jsou lesklé, ledvinovité.
Pozor: Je jedovatý.
Polní plevel s modrofialovými květy, které mají vzadu dlouhou ostruhu. Dnes už je na polích vzácná.
Pozor: Je jedovatá.
Brzy na jaře, než se les zazelená, pokrývá zem v listnatých lesích koberec bílých květů.
Pozor: Jedovatá – netrhej ji do pusy a po sahání si umyj ruce.
Podobá se sasance hajní, ale květy má žluté. Roste v listnatých lesích, často u vody.
Pozor: Jedovatá – netrhej ji do pusy a po sahání si umyj ruce.
Celý je chlupatý, zvonkovité fialové květy jsou skloněné k zemi. Roste na suchých stráních a je velmi vzácný a chráněný.
Pozor: Je jedovatý a nesmí se trhat.
Nejběžnější „žlutý lesklý kvítek“ na loukách. Listy jsou dlanitě rozdělené.
Pozor: Šťáva je jedovatá a dráždí kůži.
Brzy na jaře kvete lesklými žlutými hvězdičkami, listy jsou srdčité a lesklé. Roste ve vlhkých lesích, parcích a u potoků.
Pozor: Obsahuje jedovaté a dráždivé látky, hlavně v době květu a později. Neochutnávej ho.
Velké zlatožluté květy a jemně rozstříhané listy. Roste na teplých stráních a je chráněný.
Pozor: Je jedovatý a nesmí se trhat.
Kožovité ledvinité listy tvaru kopyta jsou zelené i v zimě. Hnědavý květ se schovává pod listy až u země. Roste ve stinných lesích.
Pozor: Celá rostlina je jedovatá – neochutnávej ji a nedělej z ní čaj.
Pěstuje se na polích pro semínka do koláčů. Má velké bílé nebo fialové květy a kulatou makovici plnou semen.
Drobné bílé květy a trojúhelníkovité šešulky jako malá srdíčka nebo brašničky. Roste všude – u cest, na polích i ve městě.
Na jaře voní fialové kvítky na krátkých stopkách, listy jsou srdčité. Roste v křovinách, na mezích a v zahradách.
Listy i lodyhy mají žahavé chlupy, které pálí. Mladé listy se dají vařit jako špenát a dělá se z nich čaj. Na kopřivách žijí housenky baboček.
Popínavá rostlina, která se otáčí kolem keřů a tyčí. Samičí rostliny mají šištice, z nichž se vaří pivo. Divoký roste v lužních křovinách.
Keř s dlanitými listy, které po rozemnutí silně voní. Černé bobule mají hodně vitamínu C.
Malina – keř s drobnými ostny a červenými plody, které jdou snadno sejmout (uvnitř jsou duté). Roste na pasekách a okrajích lesů.
Ostružina – trnitý keř s černými plody. Při utržení v ostružině zůstane květní lůžko, takže není uvnitř dutá jako malina. Roste v křovinách a na okrajích lesů.
Listy jsou zpeřené a zespodu stříbřitě chlupaté, květy žluté. Plazí se po zemi u cest, rybníků a návsí, kde se pasou husy.
Lesní jahoda – trojčetné listy, bílé květy a drobné sladké jahody. Roste na pasekách a slunných okrajích lesů.
Listy jsou okrouhlé, složené jako vějíř, a ráno na jejich okrajích visí kapky vody. Květy jsou drobné a zelenožluté. Roste na loukách, sbírá se na čaj.
Divoká růže s ostny a růžovými květy. Na podzim má červené šípky plné vitamínu C, vaří se z nich čaj a marmeláda.
Pozor: Chloupky uvnitř šípku škrábou a svědí.
Trojčetné listy a kulaté červenofialové hlávky květů, které navštěvují čmeláci. Pěstuje se jako krmivo pro dobytek.
Bílé kulaté hlávky a plazivé lodyhy, roste na trávnících a pastvinách. Kdo najde čtyřlístek, má prý štěstí.
Pěstovaná luštěnina s úponky, kterými se drží opory. Semena (hrášek) rostou v luscích.
Pěstovaná luštěnina, keříčková nebo popínavá. Semena – fazole – rostou v luscích a mají mnoho barev.
Pozor: Syrové fazole jsou jedovaté, jedí se jen dobře uvařené.
Na loukách roste s listy tvaru šípu, které chutnají kysele. Kvete drobnými načervenalými květy v latách.
Pozor: Ochutnat se dá, ale nejez ho moc – obsahuje kyselinu, které škodí ve větším množství.
Má úzké listy jako jehličky a žlutozelené květy. Roste na suchých stráních a mezích. Po utržení teče bílá šťáva.
Pozor: Bílá šťáva je jedovatá a dráždí kůži i oči.
Na jaře kvete na loukách svazkem voňavých žlutých květů, které připomínají svazek klíčů. Sbírá se na čaj proti kašli.
Nízký keřík v lesích, hlavně jehličnatých. Modročerné bobule barví pusu i prsty.
Keřík s kožovitými lesklými listy, které jsou zelené i v zimě. Červené kyselé bobule se zavařují. Roste v borových lesích.
Drobné nebesky modré kvítky se žlutým očkem. Roste ve vlhkých lesích.
Na jaře kvete v listnatých lesích; květy jsou nejdřív růžové a pak zmodrají, takže na jedné rostlině jsou obě barvy. Listy mívají bílé skvrny.
Velké drsné chlupaté listy a převislé zvonkovité květy (fialové nebo smetanové). Roste na vlhkých loukách a u vody. Z kořene se dělá mast na pohmožděniny.
Vypadá jako kopřiva, ale nepálí – je „hluchá“. Má bílé pyskaté květy plné sladkého nektaru.
Dnes se jí říká pitulník žlutý. Podobá se hluchavce, ale má žluté květy. Roste ve stinných listnatých lesích.
Malá hluchavka s nachovými květy a načervenalými horními listy. Kvete už brzy na jaře na polích a v zahradách.
Modrofialové pyskaté květy v klasech na suchých slunných loukách a mezích.
Nízké vonné polštáře s drobnými růžovofialovými kvítky, které po rozemnutí krásně voní. Na suchých slunných stráních u nás roste několik podobných druhů, třeba mateřídouška vejčitá. (Mateřídouška obecná je vlastně tymián – pěstuje se na zahrádkách.)
Vysoká bylina se zvonkovitými hnědofialovými květy a lesklými černými bobulemi jako třešně. Roste na pasekách.
Pozor: Patří k nejjedovatějším rostlinám u nás – několik bobulí může dítě zabít. Nikdy neochutnávej.
Popínavý keřík u vody a v křovinách. Fialové květy se žlutým zobáčkem uprostřed, později oválné červené bobule.
Pozor: Je jedovatý, bobule nejez.
Až dva metry vysoká rostlina s plstnatými huňatými listy a dlouhým klasem žlutých květů. Roste na suchých stráních, květy se sbírají na čaj proti kašli.
Úzké listy se souběžnými žilkami vyrůstají z růžice u země. Roste u cest a na loukách. Používá se v bylinných přípravcích – čerstvé listy ale do otevřené rány nepatří: odřeninu vymyj čistou vodou a překryj náplastí.
Velké modré zvonky na štíhlé lodyze s úzkými listy. Roste na okrajích lesů a v křovinách.
Pampeliška – žluté úbory, z nichž vznikne chmýří, které roznáší vítr. Při utržení teče bílé mléko. Roste skoro všude.
Drobná sedmikráska s bílými paprsky a žlutým středem kvete na trávnících skoro po celý rok.
Vysoká pěstovaná rostlina s obrovským žlutým úborem. Ze semínek se lisuje olej a ptáci je mají rádi v krmítku.
Drobné bílé, někdy narůžovělé květy v plochých chocholících a jemně rozstříhané listy jako peříčka. Roste na loukách a mezích, sbírá se na čaj.
Bílé paprsky kolem žlutého středu, který je uvnitř dutý. Silně voní; čaj z něj pomáhá na bolení bříška a při zánětech.
Nemá bílé paprsky, jen zelenožlutý kužel. Roste na sešlapaných místech u cest a po rozemnutí voní trochu jako ananas.
Velký bílý květ se žlutým středem na loukách. Na ní se trhají lístky: „má mě rád, nemá mě rád“.
Žluté květy vykvétají brzy na jaře ještě před listy. Velké listy tvaru kopyta, zespodu bíle plstnaté, vyrostou až později. Roste na hlinitých místech a náspech.
Sytě modré květy v obilí. Kdysi byla na polích všude, dnes je vzácnější.
Růžovofialové skvrnité květy mají plátky stočené dozadu jako turban. Roste v listnatých lesích a je chráněná.
V květnu voní v lesích bílé zvonečky na jedné straně stonku, mezi dvěma širokými listy. Později má červené bobule.
Pozor: Celá rostlina je velmi jedovatá. Netrhej ji do pusy a umyj si ruce.
Jeden z prvních jarních květů – bílý převislý zvonek se třemi delšími a třemi kratšími plátky. Ve volné přírodě je chráněná.
Pozor: Je jedovatá.
Podobá se sněžence, ale je větší a má šest stejných plátků se zelenožlutou tečkou na špičce. Roste ve vlhkých lesích a je chráněná.
Pozor: Je jedovatá.
Ohnivě červené květy s černým středem na polích a mezích. Plátky jsou jemné jako hedvábný papír.
Jemná přeslička s tenkými, obloukem převislými větvičkami, které jsou ještě dál rozvětvené. Roste ve vlhkých lesích.
K II. plachtě patří vylisovat aspoň 15 rostlin nebo listů do družinového nebo oddílového herbáře.
Vylisovaná rostlina vydrží roky a dá se podle ní kdykoli učit.
Jak na to